Bez nikábu na sjezdovku nejdu

4. 8. 2011 / Jiří Kalát

Dalším evropským státem bez nikábů, čádorů a burek by se měla stát Itálie. Ve Francii a Belgii už podobné zákony platí a další země budou v budoucnu možná následovat. Finanční pokuty hrozí ženám, které se bez nich na veřejnosti neobejdou a až rok vězení těm, kteří ženy budou nutit se takto oblékat. Jako bychom se za posledních sto či dvě stě let nic nenaučili. V Paříži stále platí zákaz nošení kalhot pro ženy z roku 1800. Mám takový pocit, že by si pařížská police zlepšila svůj roční rozpočet o mnohem větší sumu, kdyby vyrazila do ulic vybírat pokuty za kalhoty místo za nikáby.

Jsem muž, a proto by se mohlo zdát, že se mě daný zákaz přímo netýká, nikáb či burku nenosím a ani to v budoucnu nemám v plánu. Nejsem muslim, žid ani křesťan. Dalo by se říci ateista bez vyznání. Přesto si při podobných zprávách vybavuji různé autokratické, diktátorské či teokratické režimy, kterými nás dennodenně straší různí politici v médiích. Zákazy, příkazy a omezování osobní svobody jsou jedním ze základních argumentů hanobících země jako například Irán a nebo Súdán. Státy Evropské unie by měly být jiné, svobodné, ale krok po kroku se tomuto ideálu stále vzdalujeme.

Dost dobře si nedokáži představit co se bude dít, až jednou podobné ustanovení zavítá i do České republiky. "Zmíněný zákon upravuje dosavadní několik desítek let starý právní předpis, který lidem z bezpečnostních důvodů zapovídá nosit na veřejnosti masky a další doplňky skrývající obličej," píše se na ihned.cz ohledně Itálie. Podobný zákon platí i u nás a týká se především demonstrací a jiných "protizákonných" aktivit. V rámci jeho rozšíření na ženy zakrývající si obličej na veřejnosti, se ale dostáváme do malinko problematické situace. Žiji na Vysočině a tam u nás bývají hodně kruté zimy. Na autobus to mám celkem daleko, ale do práce se člověk hold musí nějak dostat. Venku mnohdy fučí silný ledový vítr, teplota často spadne až na něco kolem mínus dvaceti, taková typická zima. Moje přítelkyně někdy chodívá se mnou. Oba zabaleni od hlavy až k patě, přes obličeje zavázané šátky či šály proti mrazu. Pokud se jednou dočkáme podobné civilizační právní vymoženosti jako mají ve Francii i u nás a my potkáme během této cesty policejní auto, hrozí nám nepříjemnosti. Jí pokuta 300 eur. Pro mě to bude 30. 000 eur a až 12 měsíců vězení (byl jsem to přeci já, kdo ji nutil vzít si šátek a snažil se tak chránit její tvář). Připadá Vám to absurdní? Mě rozhodně ano. Pokud by nás, ale policie nepokutovala, byla by to známka toho, že daný zákon platí pouze pro muslimy a tedy je silně diskriminační a rasistický.

Stejně tak bychom se mohli podívat na sjezdovky v Alpách. Kolik žen a dívek používá při lyžování pletené masky, šály a šátky, jako ochranu před mrazem a sluncem? Kolik matek nutí svoje dcery něco podobného mít jako prevenci před onemocněním? Pokud se tedy policie nevydá i do těchto středisek vybírat pokuty, v čem je tedy smysl všech těchto zákazů? Diskriminace, ponížení a touha dokázat ostatním kulturám, že naše pojetí "svobody" projevu je lepší než jejich.

Zakrytý obličej přináší řadu problému v běžném životě a to ani ne tak ženě, která se takto "chrání", ale především jejímu okolí. Během zkoušky na univerzitě hrozí možnosti podvodů a policisty žena za volantem v nikábu, zvláště při kontrole totožnosti, rozhodně nepotěší. Však toto jsou drobnosti, které je možné řešit na bázi kompromisu a konstruktivní diskuze. Není přeci nutné hned pořádat hon na "zahalené čarodějnice", vymýšlet nové zákazy a sahat k hromadným trestům kvůli provinění jedinců. Otevřenost a touha řešit problém musí být však na obou stranách. Pokud společnost udělá vstřícný krok, menšina by se též měla snažit přizpůsobit.

Vyrůstal jsem ve svobodném světě (tedy od svých pěti let, pro přesnost) a vždy jsem se mohl oblékat podle chuti a nálady. Zelené kalhoty a žluto-oranožově pruhované triko, k tomu roztrhané kecky a dlouhé vlasy, žádný problém. Holá hlava, bombr a kanady. Dredy do půl pasu, buben na zádech a roztrhané oblečení. Minisukně, prsa vypadávající z výstřihu a fialové vlasy. Tohle všechno a mnohem více můžeme vidět na našich ulicích a zřejmě v tom naše společnost nevidí žádný problém. Však nad čádorem a nikábem jako by se nesla aura nesvobody a otroctví. Zřejmě právě proto (v zájmu demokracie, rovnosti a svobody) je tedy pro jistotu zakážeme.

"Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat," pronesl před několika stoletími na obhajobu svobody slova francouzský filosof Voltaire. V rámci kontextu dnešní doby a toho, co se v okolních demokratických státech děje, bych tyto slova malinko pozměnil: "Nesouhlasím s tím jak se oblékáte, ale až do smrti bud hájit vaše právo činiti tak."

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.8. 2011