Ve Vracově jsem vyrůstala od svých tří let a dosud zde taky bydlím. I když mám své zaměstnání v Brně, rozhodla jsem se tu také i se svou dcerkou zatím zůstat. Možná právě z toho důvodu, protože je pro mě velmi důležité v jakém prostředí má dcera vyrůstá. Abych byla konkrétnější, lidé ve Vracově nás považují za velmi slušnou romskou rodinu. Pamatuji si dobu, kdy to rodiče ze začátku s okolím neměli lehké, postupem času se ale vše změnilo. Lidé nás přijali a my jako rodina jsme si zde našli své místo. A v tom spočívá i rozdíl jak se vás okolí naučí vnímat na menším městě a jak ve velkoměstě. Tam, kde přebývá více Romů, tam nás také okolí soudí bohužel dle většiny. Tím ovšem nechci říct to, že ani na menším městě se nepotýkáme s nějakou diskriminací.

Něco exkluzivního určitě ne, ale netradičního ano. Je pravda, že jsem v té době působila na obchodní akademii jako jediná Romka. Můj romský původ mi nijak nepomohl, ba naopak své znalosti a vědomosti jsem se musela o to víc snažit prokázat. Tak tomu je i v mém nynějším zaměstnání. Naštěstí tomu tak nebylo u všech profesorů a na dobu ze střední školy velmi ráda vzpomínám.

Studovala jsem dálkově sociální pedagogiku již při mém prvním zaměstnání v Brně a to v neziskové organizaci IQ Roma servis. Dokončila jsem zatím jen bakalářské studium. O magisterském studiu stále ještě uvažuji, a doufám, že jej v budoucnu někdy dokončím.

Dostala jsem se k ní při mém odjezdu do Nizozemí, kam jsem na dva roky hned po maturitě odjela pracovat jako Au-pair. Au-pair se může stát mladá dívka nebo chlapec se znalostí jazyka země, kam se chystá. Práce zahrnuje pomoc v domácnosti a péči o děti. Mým původním záměrem tohoto pobytu bylo zdokonalit se v angličtině, ale rodina, u které jsem bydlela, mi až při příjezdu k nim oznámila, že se musím kvůli dětem naučit holandštinu. Tato zpráva mě nijak nenadchla, obzvlášť, když jsem slyšela ten hrozný "chrochtavý" jazyk. Dnes jim za to ovšem můžu velice poděkovat. S výukou jsem začala hned a kupodivu mi to šlo velice rychle. Samozřejmě i angličtina k domluvě stačí. Nepotkala jsem ani jednoho Holanďana, který by anglicky neuměl, ale tak jako nás potěší, když nějaký cizinec mluví česky, i Holanďany potěší to, když někdo ovládá jejich rodnou řeč.

Ano, snažím se. Nepoužívám ji často, ale pokud se naskytne možnost, tak se za to nijak nestydím, ba naopak jsem ráda a hrdá na to, že ji také ovládám. Je velká škoda, že potkávám čím dál víc Romů, kteří romsky vůbec neumí. Má dcera zatím aktivně romsky nemluví, ale romštině rozumí a to je už víc než dost. Jedno staré moudro praví: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem! Neznám důvod, proč by se toto přísloví nemělo týkat také romštiny!

Abych to stručně shrnula, v Brně jsem začínala pracovat v neziskových organizacích IQ Roma servis a ve Společenství Romů na Moravě (SRNM) na různých pozicích. Např. jako terénní-sociální pedagogický pracovník, poradenský a vzdělávací pracovník, později jako koordinátorka projektů. Poté jsem přešla do indické outsourcingové společnosti Infosys. Zde jsem nabyla zkušeností v oblasti administrativy a styku se zahraničními klienty.

Následně se mi naskytla možnost využít znalost holandského jazyka v americké společnosti Monster Worldwide. Nabídku jsem samozřejmě okamžitě využila. Kdekdo si myslí, že tato společnost je klasická personální agentura, ale není tomu tak. Monster Worldwide v podstatě funguje jen prostřednictvím svých vlastních webových stránek, které jsou běžně známé jako pracovní desky. Zjednodušeně vysvětleno, zaměstnavatelé si na těchto stránkách můžou podávat inzeráty na nabídku volných pracovních míst, určit si zde své pracovní požadavky, kritéria apod. Naopak ti, co práci hledají, nebo-li "uchazeči o zaměstnání", si zase můžou na těchto stránkách založit svůj vlastní účet se svým vlastním životopisem. Při tomto úkonu se automaticky dostávají do tzv. "databáze životopisů" a zaměstnavatelé si je tak můžou podle svých zadaných kritérii vyhledat a následně uchazeče o zaměstnání sami kontaktovat. Taktéž to funguje i opačně, kdy uchazeč o zaměstnání může na daný inzerát reagovat a sám tak zaměstnavatele oslovit. Celý princip je velmi jednoduchý a zároveň efektivní. Na začátku své kariéry v této společnosti jsem pracovala jako operátorka na telefonu. Přijímala jsem hovory z Nizozemí a Belgie a přicházela tak do kontaktu se širokou veřejností a zaměstnavateli. To vše probíhalo samozřejmě v holandštině. Nyní spolupracuji jen s obchodními zástupci naší společnosti, kteří uzavírají smlouvy -- objednávky -- se zaměstnavateli na nákup našich produktů. Mým úkolem je tyto smlouvy zkontrolovat. Každá smlouva musí obsahovat veškeré náležitosti tak, aby byla právně platná. A následně ji zpracovat pro finanční oddělení, popřípadě smlouvu vrátit zpět obchodnímu zástupci, aby smlouvu upravil dle mých pokynů. Tato práce mě velmi baví. Nakonec je to znát i na mém ocenění za nejlepšího agenta za poslední dva měsíce z celkového počtu asi 20 lidí. Ocenění přišlo ze strany obchodních zástupců v Holandsku a Belgii, což je pro mě o to víc potěšující.

Ano. Je to má sestřenice, která je nadále zaměstnána v Infosysu.

Od pradávna se ví, že základní jednotkou romské společnosti je rodina, tudíž i postavení ženy má svou významnou roli. Úkolem muže bylo vždy rodinu finančně zabezpečit. Žena byla ta, která měla na starosti "jen" chod domácnosti a výchovu dětí. V současné době, vlivem majoritní společnosti, emancipace romských žen a také socioekonomické situace, tento zvyk zaniká. Tudíž nemohu říci, že bych vnímala v současnosti nějaký rozdíl mezi postavením ženy v "průměrné" české rodině a "průměrné" romské rodině.

Myslím si, že je ještě příliš brzo, abych rozpoznala na jakou profesní dráhu ji už nasměrovat. Nyní bude navštěvovat 3. třídu ZŠ ve Vracově a ze všeho nejvíc ji zatím baví matematika a výtvarná výchova. Jako její matka mohu jen říct, že je velmi kreativní a všestranná a já osobně jsem na ni velmi pyšná. S diskriminací se zatím nesetkala a doufám, že také nesetká.

Abych pravdu řekla, tak mezi Neromy. Není to ovšem proto, že bych si přátele vyhledávala jen mezi Neromy, ale je to jen díky tomu, že s Romy do kontaktu moc často nepřicházím. V mém zaměstnání se pohybuji ve větší míře mezi cizinci. A ve Vracově jak jsem již psala, jsme jediná romská rodina a v blízkém okolí moc Romů také nebydlí.

Možná to bude znít ošuntěle, ale nic víc, než-li jen vzájemná tolerance a ochota dát jeden druhému šanci. Romové by se měli snažit pokud možno co nejvíc vzdělávat, nevzdávat se a snažit se to někam dotáhnout, protože nikdy nevíte "kdy a kde" se na vás usměje štěstí. Ze strany majoritní společnosti -- nemít vůči nám tolik předsudků a pokud se najde někdo z Romů, který by chtěl pracovat, tak mu tu šanci také nabídnout. Vždyť od toho je přece tzv. zkušební doba! Říkám to proto, protože vím jak moc těžké je pro Roma si nějakou práci najít. Mnohdy se Rom tolik snaží zaměstnat, a přitom nemůže, protože je na něj ze strany majoritní společnosti nahlíženo jen jako na "Roma".

Moje dobrá kamarádka, mimochodem Romka. Je velmi šikovná. Když jsem se sama nakonec viděla, nevěřila jsem, že jsem to já.

Nabídky jsem neměla a popravdě jsem o tom ani nikdy neuvažovala.