Neodeslaný děkovný dopis pro Rt. Hon. Mr. Kalousek

4. 8. 2011 / Jan Kadubec

No přece tak jako vždycky: Vážený soudruhu Kalousku, což bylo zamítnuto, a navrhovateli, velmi starému pánovi, bylo oznámeno, že soudruzi už dvacet let nejsou. Kroutil sice nechápavě hlavou a doporučil, že tedy by bylo vhodné oslovení stylem: Vážený tavárišť Kalousek, přece tavárišti ještě pořád jsou. Ani to neprošlo.

A co třeba takto: Vážený pane ministře?

To je takové fádní, běžné, obyčejné, buďme nápadití a originální!

Důchodce přezdívaný Superintoš nabídl: Ave Asio otus minor, čemuž nikdo z nás nerozuměl, a tak se k tomu nikdo ani nevyjádřil, a přešli jsme plynule k dalším návrhům.

Původem Slovák navrhl: Velavážený a oblúbený velkomožný pánko Kalúsok.

Vole, to nepůjde, to by si myslel, že je to dopis z cudziny.

Vole, kdo je vůl? Ty si vůl!

A co tak jenom: Náš milovaný ministře? To by sice znělo jako Náš milovaný Vůdče, ale určitě by ho takové oslovení potěšilo, no ne?

Ať nevypadáme jak vesničtí burani, použijme angličtinu, to je dnes v módě, tedy: Rt. Hon. Mr. Kalousek. Můj návrh byl přijat, a tak jsem byl nucen poručit po malých.

A mohl jsem konečně přednést koncept děkovného dopisu, tedy pouze úvodní odstavec, pak už mne nepustili ke slovu. Začal jsem takto: Východní špionážní komunistické centrály se pokusily zanést zmatek do myslí našich občanů důchodců, do naší demokratické svobodné společnosti, když prohlašovaly štvavě, že ministr Kalousek má připravený návrh zákona do poslanecké sněmovny, ve kterém se navrhuje, že zastřelení důchodce nebude trestný čin, nýbrž bude považován za čin velmi prospěšný pro blaho společnosti a bude patřičně odměňován. Proto, a to mluvím za všechny důchodce, nás potěšilo a mile překvapilo veřejné prohlášení samotného ministra, že nás pobíjet nebude...

Ani jsem nestačil celý koncept dopisu přečíst a okamžitě se ozval jeden, známý to provokatér a věčný nespokojenec, slovy, že Kalouskovi není co věřit, že stejně slovo a daný slib nedodrží, a že i kdyby vydal rozkaz důchodce nestřílet, zachová se stejně jako ten důstojník z Babelovy Rudé jízdy, který vydal rozkaz: Šetřit patronami, podříznout! A my přece víme, jak je ministr šetrný.

Milovník historie suše poznamenal, že pobíjet nevhodné osoby je v historii normální praxe, třeba v Anglii za zabití katolického kněze byla vypsána odměna stejně vysoká, jako za zabití vlka.

A rozproudila se debata, jaká odměna by měla být za zastřelení důchodce, neboť peníze jsou až na prvním místě i u důchodců. Návrh, že by to mělo být deset procent z důchodu, tj., že kdyby třeba onen zastřelený důchodce pobíral deset tisíc důchodu, tak střelec by dostal tisícovku, neprošel se zdůvodněním, že střelci by se zaměřili na důchodce s vysokou penzí a na důchodce pobírající třeba pět či šest tisíc by se vykašlali. Odměna musí být paušální, stejná, a vypočítala by se z průměrného důchodu, dostane tolik peněz, kolik obnáší 10 % z průměrného důchodu, bylo by to podobné řešení jako v té Anglii - cena stejná jak za vlka, ať to byl pouhý obyčejný kněz či biskup.

Zazněla i otázka, zda může důchodce střílet důchodce.

No proč ne?

Kuš, to je dobrý, kdybych měl kalašnikov, tož bych si dnes vydělal na vás skoro deset tisíc.

Cha, chá, než by sis došel pro odměnu, už bys byl v pánu.

No a diskuze se zvrhla na to, která smrt je nejlepší. Umrznutí, to ještě jde, prý to není bolestivé, ba naopak jsou při tom jen příjemné pocity, naproti tomu umírání hladem je prý docela nepříjemné a vyvolává dlouhou dobu pocity nelibé.

Jak to víš, že je to příjemné, už jsi někdy umrzl?

No neumrzl, ale říká se to.

No tak nekecej, chytráku, a poruč, stejně si na řadě.

No, co mně zbývalo?

Shodli jsme se na tom, že střílení by bylo nejvhodnější, mnohem humánnější způsob, než umrznutí či chcípnutí hladem.

No a další diskuze už není vhodná ke zveřejnění.

Zato ke zveřejnění jsou velmi vhodné další perly z ministrových úst. Už jenom stručně a pouze některé:

Závěrem snad nejslavnější, přímo nesmrtelný výrok: Žijeme si jak prasata v žitě.

To fakt jo, to je pravda pravdoucí, ale ministr měl přece jenom trošku upřesnit, koho myslí tím MY. My se máme jak prasata v žitě, žijeme si ve vybraných daních od obyvatelstva a dělíme se o ně vzájemně mezi sebou a se svými kamarády, rochníme se v nich, blahem přetékají naše břicha, sežrat nejvíce dovede ten, kdo má větší žaludek.

Zapomněl ještě dodat - a kdyby nebylo důchodců, oj, to by se nám žilo ještě lépe, budeme nuceni uzákonit to střílení. A jak znám naše kompatrioty, během několika málo měsíců bude naše (demokratická) republika očištěna od zbytečných neproduktivních darmožroutů a státní rozpočet bude velice velmi přebytkový. A další dobrá zpráva a velice velmi kladná skutečnost - nikdo už nebude žádat o přiznání důchodu (snad jedině pouze nějaký šílenec, cvok a sebevrah). Krásná bude naše vlast, omládne, a bez jediného důchodce! A určitě se staneme následování hodným vzorem pro ostatní demokratické státy.

Expert Ladislav Špaček tvrdí, že: Kalousek má navíc výhodu v tom, že odpovídá představě solidního politika, za což může i vždy dokonalá volba oděvu a jeho mimika.

Mohli jsme si přát lepšího ministra financí? Celý svět nám ho může závidět!

(Většinu citací jsem vybral z ministrovy přednášky na Vysoké škole ekonomické, která se konala na konci roku 2009. Záznam akce je stále k nalezení na oficiálním youtube účtu TOP 09. První z osmi částí zatím shlédlo 40 000 diváků. Jinak je záznam k nalezení také na ParlamentníListy.cz)

Vytisknout