"Ušlechtilá" revoluce proti "prohnilé současnosti!?

25. 7. 2011 / Boris Cvek

Znám lidi, kteří sní o "ušlechtilé" revoluci proti prohnilé současnosti. A k revolucím patřila většinou i krev a pozabíjení těch "špatných". Stačí vlastně věřit, že konáte dobro, mít ten "étos", rozjet gilotinu - nebo postřílet desítky lidí z tábora vašich ideových odpůrců. Možná ta příští "revoluce" bude "pravicová", bude proti muslimům, multikulturalismu, proti liberálům a svobodné občanské společnosti. A možná zachvátí i tak stabilní, rovnostářské a volnomyšlenkářské národy, jako jsou Skandinávci.

Historici se za 200 let třeba budou divit, jak jsme mohli být tak naivní a překvapení, když všechno bylo jasné. Ale znamení doby se v té době samotné čtou velmi obtížně, zejména pro účely řečí na tribunách a oslovování mas.

"Radikální levice" v Evropě v zásadě chce více rovnosti, více lidskosti, více práv pro chudé a ochranu slabých před zlým kapitálem, zlou globalizací, krutým přírodním bojem o přežití. Chtějí to ale samotní lidé?

Neinklinují dlouhodobě a vedeni jakýmsi nevzratným instinktem (Popper to nazývá frustrací z otevřené společnosti) mnohem spíše, když už by se měli přidat na stranu nějakého extremismu, ke xenofobii a fašismu?

Rozjeďte "ušlechtilou" revoluci, destabilizujte křehký liberální status quo, dejte lidem zbraně a budou bojovat za úplně jiné cíle, než jsou ty ušlechtilé.

Vládu gilotin nahradí Napoleon. Na naši dobu "globálního kapitalismu" se jednou bude vzpomínat, až se zase vrátí všeobecné války, nenávist, bída, negramotnost, otroctví a teror, jako na ten nejšťastnější úsek v dějinách lidstva.

Požadavek (jenom pouhý požadavek, nikoli až jeho realizace) rovnosti před zákonem nebo osmihodinové pracovní doby nebo svobodného cestování po celém globu pro širokou veřejnost nebo důchodu ve stáří se stane něčím z říše mýtických vzpomínek na rajské doby.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.7. 2011