Barak Obama a jeho tíživý balvan -- státní finance

21. 7. 2011 / Miloš Dokulil

Takže nejdřív úvodem pouze dvě nepředstavitelná čísla: Na fiskální rok 2010 (začínající 1. října) státní výdaje USA obnášely 3 biliony 456 miliard dolarů. Úhrn příjmů předpokládal částku 2 biliony 162 miliard dolarů. K 29. červnu 2011 úhrnný veřejný státní dluh USA představoval přitom sumu 14 bilionů 460 miliard dolarů, což zároveň znamenalo, že se dostal na hrozivou výši 98,6 % HDP (HDP USA = 14 bilionů 660 miliard dolarů). Tento číselný údaj zároveň znamená -- podle Mezinárodního měnového fondu (a ještě s poněkud nižším procentem) -- 12. nejvyšší státní dluh na světě! Přitom tento dluh se od fiskálního roku 2003 každoročně zvyšoval víc jak o půl miliardy každoročně. Ve fiskálním roce 2008 se ten dluh skokově zvýšil o celý bilion dolarů; a ve fiskálním roce 2009 dokonce skoro o dva biliony, přesněji o 1,9 bilionu dolarů! Ve stávajícím fiskální roce je ten další růst deficitu už na úrovni 1,7 bilionu dolarů. (Pochopitelně jinak své závazky vůči svým věřitelům může krýt současná nejvýznamnější ekonomika světa a zase jinak třeba malé Řecko. - Tento údaj bychom neměli směšovat s obchodním deficitem, který zaznamenává rozdíl mezi exportem a importem.) ZDE

Jenže jakmile se jednou začne nahlas hovořit o rozpočtovém deficitu, jde pak nejen o nějaký splátkový kalendář a o celkovou sílu ekonomiky, která je za těmi pohledávkami, ale je tu také dán signál k případnému překvalifikování "ratingu" (který zatím je stále "AAA"). Ratingovou společnost Standard & Poor's to letos v dubnu (18/4) již přimělo k snížení úvěrových výhledů pro USA z úrovně "stabilní" na úroveň "negativní". Další rizika v tomto směru hrozí, pokud se politikové z obou politických táborů vzájemně nedohodnou na důvěryhodném dlouhodobém plánu, jak ten deficit konečně začít snižovat. (Kdyby se rating USA skutečně do dvou let snížil, automaticky by to zhoršilo vyhlídky na další výhodné půjčky finančních prostředků, takže umořování vzniklých dluhů by bylo nákladnější.) ZDE

Takže teď jsou na tahu demokratický prezident Obama a republikány ovládaný Kongres. Zda se podaří uzákonit důvěryhodný plán na snížení státního deficitu...

V neděli, 3. července, se prezident Obama vrátil do Bílého domu neobvykle brzy ze svého "dovolenování" v Camp David. Postranním vchodem tam také vstoupil republikánský předseda Kongresu John Boehner. Ti dva následně diskrétně jednali o tom, jak vybřednout z toho závažně vysokého deficitu. Připomeňme si, že republikáni získali kontrolu nad Kongresem teprve na podzim 2010. --- Tito dva politikové společně odvrátili riziko, že se vláda dostane do platební neschopnosti, již letos v dubnu. Shodli se na poslední chvíli na předloze nouzového zákona, který měl na jedné straně poskytnout exekutivě jeden bilion dolarů do konce tohoto roku a zároveň zajistit vládní škrty ve výši 38,5 miliard dolarů. Bez ohledu na možná rizika tohoto ujednání nebylo moc vyhlídek na nějaká alternativní řešení, když hrozila finanční krize. Samozřejmě že takto zároveň došlo pouze k provizorním opatřením. Americká Ústřední banka stála už tehdy před dalším problémem, jak platit své účty v srpnu (počínaje 2. srpnem) a po srpnu 2011. ZDE

Bývá tradiční (nejen v americké politice!), že demokraté volají po větším zdanění bohatých a republikáni naopak hlásají "minimální stát". (Obdobu těchto zásad dobře známe také v ČR, s naší "pravicí" a "levicí".)

Prezident Obama již 13. dubna 2011 nabízel Kongresu škrty ve státním rozpočtu ve výši 4 bilionů dolarů v rozpětí 12 let. Paul Ryan z opozičních řad ovšem přišel s plánem na škrty ve výši 6,2 bilionů dolarů během 10 let. V té napjaté situaci John Boehner formuloval překvapivý návrh, že by Kongres mohl zvýšit strop deficitu pro rok 2012; ovšem teprve tehdy, pokud by Bílý dům souhlasil s tím, že by naopak tento ústupek vyvážil škrty ve výši 2,4 bilionu dolarů. Bílý dům zůstával nejdřív potichu...

Obama se s Boehnerem soukromě sešel již v půli června. Tehdy se dohodli, že budou diskrétně jednat dál, a to bez poradců. Sešli se pak dvakrát, podruhé již zmíněného 3. července. 4. července, v den státního svátku, prezident znovu kontaktoval Boehnera. Už 6. července oba zvažovali možnost škrtů o výši nemálo větší, než o jaké sami uvažovali předtím ještě veřejně (4,5 bilionu). Přitom na obou stranách se jednalo o nemalých ústupcích vůči "principům". Nemalé škrty měly postihnout zdravotnickou péči. Také zvyšování penzí se mělo přibrzdit. Na druhé straně zdanění nejbohatších Američanů se mělo zvýšit. Tedy nemalé kompromisy na obou stranách. Také jisté -- nejednou nemalé -- výhrady ze strany těch, kteří následně byli s návrhy seznamováni a chtěli uchovat "tradiční přístupy"./p>

Ačkoliv je známo několik případů, kdy v americké politice byly přemostěny ideologické výhrady, zatím opět dopadla kosa na kámen. 9. července Boehner ohlásil prezidentovi, že nemá dost hlasů k prohlasování návrhu, který spolu předtím rámcově ujednali. Nezapomínejme, že teď už také máme v USA dobu, kdy republikáni jsou již plni starostí s tím, kdo vůbec jako republikán by mohl s úspěchem vstoupit příští rok do prezidentských voleb. (Kandidáti nemusí "znát bratra" v tomto zápolení. Ještě nenesou za nic zodpovědnost! Jen se potřebují ukázat jako "pevní" stoupenci "nezadatelných principů".)/p>

Jsou tu vůbec na obou stranách nějaké zcela nedotknutelné zásady, aby nebylo možné nějakým dalším doladěním dospět k oboustranně přijatelnému řešení další hrozící finanční krize USA? (Kdopak si umí představit platební neschopnost USA hned od začátku srpna?) ZDE

Vytisknout