Cynismus, nedostatek informací, nebo lži?

18. 7. 2011 / Petr Tuček

Ministr zemědělství Fuksa sice nemá k dispozici žádnou analýzu možných dopadů zvýšení této daně na příjmy a výdaje domácností, na životní náklady, na změny ve struktuře populace, na české zemědělství, potravinářství, vnitřní i zahraniční obchod, na veřejné stravování, cestovní ruch, zdraví obyvatel, zdravotnictví a celou českou společnost, dokonce ani na příjmy státního rozpočtu, ale je rozhodnut tento drastický zásah podpořit. Jeho odborná erudice v problematice, kterou má ve vládě na starosti, sice asi není velká, je však ukázněným členem vládního pravicového týmu a hluboce věří v neomylnost a prozíravost trhu.

Jakkoliv nedisponuje žádnými výpočty ani nezávislými odbornými studiemi, domnívá se, že zvýšení DPH na potraviny -- v daných souvislostech lhostejno zda na 17,5 % nebo 19 % -- se projeví v maloobchodních cenách pouze z jedné čtvrtiny.

Je tristní, že v dobách, kdy ministerstva disponují vyspělou počítačovou technikou, zaměstnávají odborníky na modelování budoucího vývoje a mohou propočítávat důsledky každé dílčí změny v jakékoliv rovině národního hospodářství i jeho jednotlivých segmentů, není ministr zemědělství schopen či ochoten sdělit veřejnosti, co takovéto drastické zdražení života přinese.

Jeho tvrzení, že "spotřeba roste" -- pokud má na mysli spotřebu potravin v ČR -- se nezakládá na pravdě, pokud lze věřit Českému statistickému úřadu. Ten ve"Zprávě o stavu zemědělství za rok 2010" naopak uvádí, že "V loňském roce dále mírně klesla spotřeba masa a masných výrobků ze 78,8 kg v roce 2009 na 76,0 kg, lidé loni omezovali také konzumaci mléka a mléčných výrobků -- o 2,3 %, nejvíce klesla spotřeba mléčných konzerv, tavených sýrů a konzumního mléka. Mírné snížení spotřeby nastalo také u výrobků z obilovin a vajec, snížila se spotřeba cukru. Celkově klesla spotřeba potravin v roce 2010 meziročně o 1,6%".

Je také překvapující, že ministr zemědělství neví (nebo nechce hovořit) o dlouhodobých predikcích mezinárodních organizací a specializovaných institucí, jako je FAO, FAPRI, OECD apod., které svorně předpovídají další růst cen zemědělských surovin a potravin na mezinárodním trhu, že neví (nebo cudně mlčí) o snahách ministrů ze skupiny G20 zamezit alespoň částečně dalšímu zdražování cen potravin, že není ochoten promítnout velmi pravděpodobné důsledky změn "Společné zemědělské politiky" EU do ekonomiky domácího zemědělství a potravinářství, což jsou (ale zdaleka ne všechny) předpokládané či očekávané faktory, které situaci ještě zhorší.

Velké rozpaky také budí názor pana ministra na soběstačnost státu v základních druzích potravin. Jeho přesvědčení, že stupeň soběstačnosti je dán cenami domácích zemědělských výrobců, a že tedy za "nesoběstačnost" odpovídají čeští zemědělci, je skutečně diletantský a signalizuje také, že odborné útvary ministerstva zemědělství asi neinformují svého ministra dostatečně. Jak velmi nepřesný a nespravedlivý je tento názor, by bylo možné doložit desítkami argumentů, ale to snad někdy příště.

Myslím, že zemědělci, kteří sledovali nedělní OVM, byli velmi smutní. Zcela falešných obvinění a nekvalifikovaných a stanovisek zaznělo dost. Je myslím chybou, že se do podobných debat nezve víc profesionálů z provozu. Přes veškerou úctu k Václavu Cílkovi svědčily některé jeho názory o tom, že patří k tzv. "autobusovým zemědělcům". Tímto názvem byli kdysi dávno označováni cestující v autobusech, kteří za jizdy z okna posuzovali a hodnotili úroveň porostů, agrotechniku a hospodaření družstev a statků, aniž měli potuchy o realitě, nicméně ovlivňovali veřejné mínění. Odvozovat byť i dílčí současné problémy českého zemědělství od "socialistického hospodaření" je skutečně více než laciné a nedůstojné vědce formátu Václava Cílka. Je však možné, že určité plivnutí na vše, co se u nás odehrávalo před listopadem, je povinná vstupenka do podobných diskuzních pořadů. Někdy člověk ten dojem má.

Také pan Petr Šilar chvílemi zaperlil názory, které jsou snad pochopitelné u dobře placeného senátora, těžko však přispějí k orientaci společnosti. Jeho domněnka, že "žijeme pořád v nadbytku", či "uskrovňování neuškodí" by měla být doplněna minimálně o dovětek, že tím "my" má na mysli jen určitou část společnosti, spíš menší, a té se vlastně celá diskuse snad ani netýkala. Asi také aktuálně často opakované konstatování o plýtvání potravinami a výši ztrát, likvidovaných zkažených potravinách a narůstajícím objemu odpadu u nás, by k tomu, aby mělo argumentační váhu, zasloužilo podrobnější komentář. Pokud by podíl zkažených nespotřebovaných potravin byl měřítkem "blahobytu" společnosti, byla by nepochybně na jednom z prvních míst v žebříčku úrovně spotřeby potravin Indie, kde podíl potravinových ztrát dosahuje násobku evropského průměru.

Smutné oči presidentů Potravinářské a Agrární komory a předsedy Zemědělského svazu byly výmluvným svědectvím o tom, že celé toto odvětví u nás chřadne, nezájem establishmentu a absence rozumné koncepce či agrární politiky přispívá k devastaci odvětví a že tato ignorance může mít -- navzdory úsilí těchto nevládních organizací -- pro občany ČR fatální důsledky.

Vytisknout