Když jeden dělá totéž, nemusí to být vždy totéž!

24. 6. 2011 / Jiří Baťa

Jak se lze z medií dozvědět, nejsme všichni stejní. Tedy alespoň co se chuti týká, neboť někteří pánové z nadnárodních firem či korporací seznali, že jinak chutná jistá značka sýru občanovi ze západoevropských zemí, jinak z východoevropských. Těch apetitů je porůznu k mnoha druhům poživatin, které se vyrábějí v zemích EU na západ od nás -- a proto našim chutím velkoryse vyšli vstříc.

Nebylo by to špatné vyznání "lásky" k našim chuťovým smyslům, kdyby to ovšem nebylo na úkor kvality. To vše samozřejmě za stejnou cenu, jakou mají výrobky s apetitem pro občany země původu. Pánové, případně dámy, zmíněných firem a korporací vyrábějících jisté potravinářské produkty došli k závěru, že rozlišnost našich a jejich chutí si zaslouží pozornost tím, že zatímco pro jejich spotřebitele se ve výrobě používají přísady a komponenty nejspíše původní, originální receptury, pro "naše huby" jsou dobré přísady a komponenty levnější, které prý jsou blíže naší chuťové mentalitě. Pozoruhodná pozornost.

Aby toho nebylo málo, nechávají naše (a ostatní východoevropské) huby v blahé naději (spíše nevědomosti), že pijí-li Coca-Colu, pijí tutéž jako v západní Evropě, případně v Americe či Austrálii, jedí-li holandský sýr, jedí tentýž jako ve Francii, Holandsku či kde jinde v západních státech EU, atd. A náš spotřebitel se z etikety jen dozví, že produkt je Made in EU. Problém je v tom, že to vlastně ani nepozná. Nemá totiž možnost (snad až na výjimky) porovnat a následně rozpoznat, jak chutná ten který výrobek (rozuměj poživatina) tam a jak tady u nás. Prostě se rozhodli na nás ušetřit, potažmo vydělat.

To mi připomnělo i výrobek Olomoucké tvarůžky. Nedávno jsem si je koupil, byly suché (nezralé), podle kriminalistické terminologie "bez chuti a bez zápachu", takřka nepoživatelné. Na obalu stálo "Made in EU". Mám snad věřit, že tradiční výrobce tohoto typicky českého výrobku, o který se vedl boj i na půdě EU, by tak "hluboko klesl" v kvalitě? Notabene si nejsem jistý, zda i výroba tohoto výrobku se nepřemístila do nějakých výhodnějších ekonomik v rámci EU.

I když prý o těchto skutečnostech vědí v Bruselu (sídle EU), nevidí na tom nic špatného. Prý tyto produkty jsou kvalitativně rovnocenné s těmi "originálními". Že se jedná o podvůdek přinášející milionové zisky jim poněkud uniká (nebo o něm záměrně mlčí). No není divu, vždyť v Bruselu zasedají z velké většiny představitelé právě těch zemí, kterých se to týká. Pokud nás české (případně jiné východoevropské) spotřebitele považovali za hlupáky, těžce se zmýlili. Pracovníci České obchodní inspekce nejsou žádná "ořezávátka", ale zkušení a rutinovaní odborníci, na které si někdo jen tak nepřijde. Zjistili co zjistili a hodlají podat protest a stížnost ke komisi EU.

Totéž učinili, nemýlím-li se, Rumuni, ale se zlou se potázali. Naši lidé se však nehodlají jen tak vzdát a o nápravu se hodlají zasadit co nejrazantněji.

Souhlasím a držím jim palce, protože EU jak na jedné straně pomáhá, tak na druhé škodí více, než je zdrávo. Především v oblasti obchodu a zemědělství. Máme-li být jednotní, musíme být k sobě i rovnocennými a důvěryhodnými partnery.

Pokud se týká českého apetitu, zde si myslím, že zákazník, resp. spotřebitel (jako člen Evropské unie), má právo na shodný výrobek či potravinu, jaký si kupuje občan západoevropských států. Mohou-li poživatiny užívat bez problémů v západních státech, můžeme je používat i my. Náš apetit nechť laskavě ponechají stranou. A pokud by náš zákazník či spotřebitel seznal (jako že to pozná jen s obtížemi), že to není "to pravé ořechové", neměl by to kupovat. Pokud by výrobek zůstal na krámě, výrobce by brzy poznal, že pochybil. Na druhé straně, pokud by měl spotřebitel zjišťovat všechny srovnávací ukazatele vyrobků z EU, byl by z něj nejspíše ne zákazník, ale "cifršpion". Tak to vidím já.

Vytisknout