Šílení doby vymknuté z kloubů -- aneb co s tím

20. 5. 2011 / Jan Čihák

V mezičase jsem si stihl zajet na pár dní do Bosny, kde jsem se opakovaně utvrdil, že naše české problémy jsou ve srovnání s těmi bosenskými dosti nepodstatného charakteru. Neměli jsme zde 4letou válku, zničenou základní infrastrukturu, statisíce mrtvých, raněných a vyhnaných lidí, neutekla nám většina vzdělaných do Skandinávie, Austrálie či Ameriky. Jsme relativně bohatá země ve skvělé poloze uprostřed Evropy, do Berlína nebo Vídně to máme z Prahy 4 hodiny vlakem (ze Sarajeva to trvá 16-20 hodin). Tím trestuhodnějším se mi jeví chování darebáků, kteří byli shodou nešťastných okolností vyneseni do výšin moci při posledních volbách.

Mezi našimi zeměmi ovšem nalézám i řadu velmi výrazných shod, které rozhodně nejsou náhoda:

• rozvrácení všech fungujících a prospěšných předpřevratových struktur (byly fuj a komoušské),
• bezhlavá privatizace všeho, z čeho by mohlo něco kápnout,
• rozsáhlý kolaps domácího průmyslu -- kdysi proslulé a MEZINÁRODNĚ ZNÁMÉ fabriky tuzemského původu dnes slouží jako "průmyslové zóny", místa podnikání jednomužných firmiček, bazary harampádí a tržnice; pár z nich zahraniční konkurence milostivě povýšila na své pobočky,
• více či méně očividná a všudypřítomná zlodějina politiků a politických stran, z nichž prakticky každá má v názvu slovíčko "demokratska/demokratická",
• neuvěřitelná korupce, která prostupuje stát od posledního přerovnávače šanonů na místním úřadě až po premiérský kabinet,
• vyloženě škodlivá a vlastizrádná rozhodnutí politiků,
• většina politiků jsou recyklovaní členové komunistické strany, různí veksláci, podnikavci na hranici zákona či za ní, kteří se po převratu a změně kabátu začali jako lvi rvát "za naši věc" (kterou, to si dosaďme každý dle libosti).
• usilovné vytváření virtuálních afér pro odvrácení pozornosti od skutečných problémů (bosenský příklad: premiér separatistické Republiky Srbské, Mile Dodik, je euromilionář, ostražitě bdí nad veškerým děním v této části Bosny, namísto řešení 40% nezaměstnanosti, úpadku hospodářství a kolapsu veřejných financí se věnuje fyzickému vypatníkování hranic svého pidikrálovstvíčka, blábolům o srbské věci a nepokrytě prohlašuje, že "jeho" hlavním městem je Bělehrad; politici v druhé části Bosny jsou ovšem stejná chátra, tahající do země sponzory a lovce dušiček z "ohromně společensky rozvinutých a moderně smýšlejících" zemí jako Saúdská Arábie, Kuvajt a spol.; české příklady bych ani nezvládl všechny vyjmenovat).
• velmi výrazná kontrola hlavních médií ze strany mediálních magnátů úzce spřízněných s vedoucími politiky ("škrabale, piš si o kytičkách a školních výletech, ale běda, jak se otřeš o mocné"),
• nefunkční legislativa a soudnictví, které zcela neodpovídají potřebám fungování státu (příklad: v Sarajevu narůstá násilná kriminalita nezletilých, kteří vyrůstají jako dříví v lese, jsou si vědomi své nepostižitelnosti a dle toho se chovají; u nás je tento jev rovněž velmi hojný),
• neustálé živení přízemních vášní, nenávisti a opovrhování druhými (u nás jsou na mušce nejčastěji Němci, Romové a Rusové; v Bosně pak vždycky ta druhá / třetí národnost),
• nulová perspektiva do budoucna, nulová vize rozvoje země, nulová připravenost státu pro případ větších problémů.

Z toho mi zkrátka plyne, že Česko má s Balkánem společného více, než je ochotno si přiznat, a tento trend má posilující tendenci. To tak na úvod. Milí čtenáři, vězte, že v podobné žumpě vskutku plave většina zemí střední a východní Evropy.

Jak jsem již v předchozím článku uvedl, český politický systém se po 20 letech usilovného budování kapitalistických světlých zítřků dostal do slepé uličky.

Zásadním problémem současného státního zřízení je, že slovo "demokratický" je pouze ledabylým nátěrem, který se už notně drolí a puchří. Ve skutečnosti jsme se dostali do stádia zvláštního klanového uspořádání, v němž jsou alfou a omegou všeho PENÍZE a zákon džungle. To vcelku odpovídá Klausově premise, že "každý se má postarat sám o sebe" (on už se postaral). Politická rozhodnutí se nedějí na základě konsenzu a rad skutečných odborníků, nýbrž celkem nahodile s primárním cílem co nejvíc urvat pro svůj klan (politickou stranu a kámoše). Poslední volby brilantně ukázaly, že změna situace standardní metodou voleb je neschůdná -- jakákoli nově vzniklá strana potřebuje enormní množství finančních prostředků na reklamu a volební kampaň, proto se politické strany mění v čistě podnikatelské záměry. Z vlastní zkušenosti rovněž vím, že do bývalých i současných parlamentních stran vstupují lidé (včetně mladých) nikoli kvůli nějakým ideálům nebo touze něco změnit, ale skoro výhradně kvůli kontaktům, příležitostem urvat nějaké to korýtečko, přijít k penězům. Zde, právě v systému politických stran a provázanosti politiků s prakticky každým aspektem dění kolem, je základní kámen úrazu. Pokud se v této zemi něčeho nedostává, je to respekt k druhému, ochota k celkově prospěšnému kompromisu, schopnost společně tvořit hodnoty na déle než 1 volební období, schopnost uvažovat dopředu, odbornost, a ZODPOVĚDNOST. U politiků tyto vlastnosti postrádám zcela.

Systém, který se pouze tváří, že je "demokratický", je o to náchylnější k přechodu do nějaké více či méně autoritativní formy, k čemuž zpravidla dochází ve chvíli "lámání chleba". O tom, že demokratickým systémům (anebo i těm, které to o sobě aspoň tvrdily) schází schopnost sebeobrany a sebezáchovy, svědčí i výrok, který jsem kdysi kdesi četl, a který snad pronesl jistý pajdavý Pepi, příjmením Goebbels: "Proč bychom nerozvraceli demokracii, když nám k tomu proplácejí cestovní výlohy."

Představuji si, že se něco stane. Řekněme, že na Prahu spadne meteorit, škody budou malé, ale uvolní se jakýsi plyn, který vrátí charakterové a inteligenční vlastnosti našich politiků ze záporných hodnot na kladné. Anebo že se jednoho rána vzbudím jako osvíceně absolutistický vládce.

Stane se následující:

• Dojde k reformě soudnictví a legislativy. Nejdůležitější zákonné normy budou připraveny v diskusi se zahraničními odborníky, nebude problém do písmene přeložit letité a osvědčené zákony z okolních zemí namísto vymýšlení vlastních převratných nesmyslů. Bude nepřípustné, aby zákon před jeho předložením parlamentu neprostudovala skupina mezinárodních odborníků a nevychytala nesmysly a zmetky, kterými se současné normy jen hemží. V soudnictví bude pod hrozbou drastických trestů prosazován princip "padni, komu padni". Nebude se handlovat s výší trestu jen proto, že obžalovaný je kamarád nebo synek byznysmena, významný papaláš či naopak příslušník některé ze skupin, které jsou politicky "in". Bude platit princip odpovědnosti soudců a státních zástupců, rozsudky včetně plných jmen zodpovědných osob budou veřejně přístupné. V případě, že se justiční činitelé dopustí pochybení, budou mít hmotnou odpovědnost stejně jako prodavačky v supermarketu. Za prokázané úmyslné pochybení, v jehož důsledku vzniknou rozsáhlé újmy na majetku nebo právech jiných osob, bude dotyčnému soudci, žalobci či právníkovi mj. doživotně zakázáno působení v justici a advokacii. Věznice nemají sloužit jako místa vzniku paralelních struktur a "odpočinku", ale jako místa odpykávání trestu. Vězni by tedy měli být např. povinni pracovat, nejsou-li zcela invalidní, práce by měla být přiměřená schopnostem a silám odsouzeného. Odmítám drastické metody nahnání trestanců bez rozdílu do kamenolomů a týrání, ale i lepení pytlíků je záslužná činnost. Využívalo by se mnohem více veřejně prospěšných prací a alternativních trestů, a to zejména v případě majetkové trestné činnosti a defraudací ze strany úředníků a různých veřejných osob. To by zároveň mělo dostatečný odstrašující charakter. V případě kriminality nezletilých by se plně využívalo odpovědnosti rodičů včetně hmotného postihu a kompenzací pro oběti. Na prvním místě by musela stát práva poškozených a obětí, pak teprve práva pachatele. Pachatel by byl povinen poskytnout oběti plnění odškodnění v nejvyšší možné míře z veškerého svého majetku (náhlé převody majetku na manželky, příbuzné a spol. by bylo v takových případech možné v určité lhůtě soudně anulovat). Výrazně by došlo k redukci exekutorského systému, exekutoři by měli mít rovněž hmotnou odpovědnost za svá rozhodnutí a konečná suma vymáhaná v exekuci by nesměla být řekněme vyšší než dvojnásobek vymáhané částky.
• V politice by došlo k zákonem danému oddělení politiky od podnikatelského sektoru. Politikové by měli mít přísný zákaz působení na významných postech komerční sféry po určitou dobu před vstupem do vrcholné politické funkce a po odchodu. To je jednoduchá konkurenční doložka, kterou lidem vnucuje řada velkých firem, nevidím na tom nic špatného. Financování politických stran by bylo veřejné, každá strana by měla povinnost ho online vést na internetu. Bylo by zakázáno přijímat sponzorské dary vyšší než řekněme 200 000 Kč. Politická strana, která by se proti této normě prohřešila, by byla okamžitě soudem rozpuštěna a její majetek by propadl státu. Politické strany by byly povinny vypracovávat a zveřejňovat krátké a stručné přehledy plnění svých volebních programů (řekněme jednou ročně). Politikové by rovněž měli mít hmotnou zodpovědnost, plus omezenou možnost nakládat s majetkem (kvůli účelovým převodům při hrozbě postihu). Politikové (poslanci) by měli povinnost pořádat periodická setkání s voliči ve svém volebním obvodě. Volební systém by bylo nutno změnit i tak, aby "straničtí odpadlíci" automaticky ztratili poslanecký mandát, tím by se zamezilo části politických čachrů. Platy politiků by se odvíjely od hospodářských výsledků země, zohledňujících výkonnost domácího průmyslu, zadlužení státu, investice do infrastruktury, školství a zdravotnictví, NIKOLI např. od průměrné mzdy, to je zcela zavádějící údaj. Manažeři státních firem a institucí by byli vybíráni např. komisí vylosovaných odborníků, řekněme profesorů a docentů z odborných univerzit a VŠ, mělo by dojít k přísnému omezení vlivu politiků na chod státních podniků a institucí -- vznikl by kvalitní zákon o státní službě, politikové by neměli možnost se nechat odkládat do čel státních firem.
• Ve školství by se kladl důraz na faktické, nikoli papírové znalosti. Došlo by k obnově učňovského školství, důsledně by se kontrolovaly znalosti žáků a studentů, ve vysokém školství by byla výrazně posílena kontrola soukromých vysokých škol a ztíženo jejich zakládání např. náročnými požadavky na kvalitní sbor vyučujících-odborníků. Žáci středních škol a učilišť by měli POVINNĚ absolvovat aspoň jedno pololetí na zahraniční střední škole. Od 1. třídy základní školy by se začínalo s výukou prvního cizího jazyka, od 5. třídy by přibyl druhý cizí jazyk. Maturita z cizího jazyka by byla povinná. Rodiče by měli být plně odpovědní za chování svých dětí, v případě nutnosti by školy byly automaticky oprávněny pořizovat audiovizuální záznam ve vnitřních prostorách škol (školních tříd). Napadání pedagogů verbální i fyzickou formou by mělo být považováno za útok na veřejného činitele. Na stranu druhou by pedagogové základních a středních škol byli povinni periodicky dokládat své znalosti před odbornou komisí z druhého konce republiky a rovněž by měli podstupovat pravidelné psychotesty. Bylo by investováno do mimoškolních aktivit dětí zaměřených na tvůrčí náplň pod odborným dohledem, a to za nízký poplatek. Rovněž by byly obnoveny a v moderním duchu vedeny sportovní jednoty a volnočasové spolky s cílem přitáhnout co nejvíc mládeže. Rovněž by byli žáci povinni periodicky absolvovat kurzy první pomoci.
• V hospodářství a daňovém systému by došlo k výraznému zjednodušení daní, což by rovněž přispělo k transparentnosti jejich výběru. Daňové sazby by se měly změnit tak, aby podporovaly tuzemské firmy a živnostníky, mělo by být zvýhodněno investování do specializovaných oblastí průmyslu. Daňové úlevy a výhody by měly být poskytovány investorům, kteří se zaváží k působení na několik desítek let a zabývají se činností s vysokou přidanou hodnotou (skladiště a montovny zahradní techniky pro OBI ať si laskavě investor platí sám). Mělo by být usnadněno drobné podnikání formou vedlejší činnosti. DPH na knihy a literaturu by měla být po britském vzoru rovna nule. Došlo by k plošnému zrušení dětských přídavků a dávek "rodinného" charakteru, které by byly nahrazeny odpočtem z daní z příjmu ve srovnatelné či vyšší částce. Mateřská dovolená by byla placena úměrně k předchozímu platu v zaměstnání, aby byla podporována porodnost u skupin obyvatel s vyšším příjmem. Rodiny s více než 2 dětmi by měly dále např. nárok na snížení daně z příjmu o desítky procent a nárok na bezúročné půjčky na bydlení, podmíněné určitým stupněm vzdělání a příjmů. Déle nezaměstnaní by byli povinni absolvovat odborné rekvalifikační kurzy, příjem sociálních dávek by byl vázán na veřejně prospěšné práce pro dotyčnou obec. Daňoví poplatníci by měli možnost určité procento daní směrovat přímo do oblasti dle své volby (školství, hasiči, domovy důchodců, zvířecí útulky, dopravní infrastruktura, ochrana přírody apod.). Státní zakázky by byly zveřejňovány online na internetu, mohla by se do nich přihlásit odpovídající firma z celé EU, výsledky výběrového řízení by rovněž stanovoval počítač na základě zpracování databázových dat zadaných účastníky VŘ. Tento servis by zajišťovala firma např. ze Švýcarska, Norska nebo z Austrálie (kvůli čachrování). V případě prokazatelného deliktu u velkých hospodářských subjektů by byl dotyčným vrcholným manažerům mj. zabaven majetek a rovněž vysloven doživotní zákaz působení ve vyšší manažerské funkci.
• Co se médií týká, v oblasti audiovizuálních produktů by byla podporována evropská tvorba před americkou. Tvůrci filmových a televizních děl by byli povinni nikoli vytvářet nesmysly na politickou objednávku (dříve Žena za pultem, dnes Místo nahoře), ale byli by povinni zabývat se základními morálními principy. Zde nemusíme vymýšlet nic nového, stačí sáhnout do dějin, použijeme přikázání 4-10 z křesťanského Desatera. To je dost témat na desítky filmů, seriálů a dalších děl. Výrazně by bylo omezeno vydávání a vysílání audiovizuálních děl s tematikou extrémního násilí (nejde-li o dokumenty), taková díla by byla i zatížena zvláštní daní "z krve". Redaktoři a novináři by byli povinni dokládat odbornost vzhledem k tématice, kterou se zabývají.
• Zdravotnictví by mělo fungovat nikoli jako kolotoč na vytváření zisků, ale primárně jako způsob zajištění "národního zdraví". Zdravý občan rovná se celkem spokojený občan a rovněž lepší plátce daní. Lékaři by měli být placeni nikoli podle množství předepsaných prášků od smluvního dealera, ale řekněme podle úspěšnosti léčby. Rovněž by mělo dojít k redukci nákladů na existenci pojišťoven, práci jednoho pojišťovacího molocha s tisíci úředníků a manažerů zastane jeden automatizovaný systém s několika počítači, šikovnými úřednicemi a odborníky.
• Životní prostředí by mělo být předmětem mimořádné ochrany. Poškozování přírodních zdrojů, lesních porostů, vod, pytlačení a nezákonné nakládání s lesy a pozemky by měly být trestatelné mimořádně tvrdě, a to jak trestně, tak i majetkově. Ruku v ruce s tím by měla fungovat i osvěta od základních znalostí, jak se chovat v přírodě, přes optimální reakci na setkání s bodavým hmyzem, až po třídění odpadků a znalost základních jedovatých druhů rostlin a zvířat.

A nyní zpět vzhůru ze snů do reality. Pokud podrobně studuji naše papaláše, není ani jeden z nich schopen uskutečnit ani zlomek výše uvedeného. Naprostá absence IQ vyššího než číslo vlastních bot, charakteru, vůle cokoli měnit k lepšímu, poctivosti, schopnosti zabývat se něčím jiným než vlastním prospěchem -- to je společenská situace, která nemá řešení v podobě "standardních postupů". Pokud se nic nezmění, dočkáme se jednoho dne chvíle, kdy rozzuřený dav živelně vyjde do ulic, pár papalášů a hodně pěšáků to zaplatí životem, a nakonec se moci chopí nějaký hošan, který bude rád pravičkou ukazovat, jak vysoko je sníh v Alpách. To není rozhodně sci-fi, nálada v podpalubí houstne a horší se, a pozitivně mě překvapilo, že si toho všimla i paní Benešová, ač nejsem jejím obdivovatelem.

Proto bych navrhoval následující principiální změnu:

Vážení občané České republiky, ZRUŠME VOLEBNÍ SYSTÉM. Pamatujete na Bábu Tutovku? Přijměme ve všelidovém hlasování následující principy:

• Volby do místních a krajských zastupitelstev, poslanecké sněmovny a senátu ČR se konají formou všelidové loterie.
• Loterie se mohou účastnit osoby se státním občanstvím ČR starší 18 let, způsobilé k právním úkonům, bez záznamu v rejstříku trestů.
• Cena losu je 500 Kč. Účastník loterie je povinen na určené internetové stránce zaregistrovat své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu, spojené s číslem losu. Tato databáze je vedena zahraniční společností a je zcela oddělena od vlastního losovacího systému. Každý občan má právo zakoupit, resp. registrovat na svou osobu pouze 1 los. Losovací ústřižek je zaregistrovanou osobou zaslán doporučeně na adresu Státní volební komise. Účastník loterie je povinen uschovat si zbytek losu, na pozdější reklamace a ztrátu této části losu nebude brán zřetel.
• Datum loterií do místních a krajských zastupitelstev vyhlašuje předseda vlády, probíhají odděleně od loterie do parlamentu, a to v každém volebním obvodě (kraji) zvlášť, za účasti místních televizí a rádií, která zajistí přímý přenos. Losy pro tyto volby jsou barevně a číselně odlišeny podle volebního obvodu / kraje, do slosování jsou zařazeny pouze místně příslušné a v termínu zaslané losy. Pro losování se využije způsobilý živočich z některé z blízkých zoologických zahrad.
• Datum parlamentní loterie vyhlašuje prezident republiky, pořadem provází Přemek podlaha. Notářský dozor zajistí státní notáři z Islandu, Maďarska a Nepálu. Pro losování ústřižků z plexisklového obřího bubnu se použije služebně nejstarší papoušek z pražské ZOO. V prvním kole budou vylosováni členové Poslanecké sněmovny, v druhém kole pak senátoři.
• Občan, který byl v předchozím volebním období výhercem některé místní, krajské či parlamentní loterie, se nemůže účastnit loterie bezprostředně nadcházející, ale až té přespříští. Tento krok je ověřen již při registraci losovacího čísla, kdy tato bude odmítnuta.
• Vylosovaní občané se dostaví se svými částmi losů a občanskými průkazy do sídla obecních / krajských úřadů (v případě loterie do místních a krajských zastupitelstev) nebo do Prahy na Staroměstské náměstí (v případě loterie do parlamentu) v úředně stanoveném termínu. Zde bude provedeno ověření totožnosti výherců a porovnání údajů s daty zanesenými účastníky do předloterijní databáze. V případě shody všech údajů je výherce jmenován zastupitelem / poslancem / senátorem.
• Takto nově vzniklé zastupitelské orgány mají 14 kalendářních dní placeného volna na to, aby se dohodly na rozdělení funkcí (u místních a krajských zastupitelstev), v případě obou komor parlamentu je lhůta pro ustavení vlády a vedoucích funkcionářů parlamentu 21 kalendářních dní. V případě, že se výherci nedohodnou ve stanoveném termínu, bude jim zablokována registrace do všelidové loterie na 2 následující období. Dotyčná loterie se pak koná znovu. Loterijně volební období činí 4 roky.

Možná to někomu zní šíleně, ale pokud si vybavím Gaussovu křivku distribuce IQ ( a rovněž EQ) v populaci, musel by takový systém statisticky produkovat mnohem kvalitnější zastupitelské a zákonodárné orgány, než jak je tomu nyní -- v současnosti je naše politická scéna na Gaussově křivce inteligence umístěna velice silně vlevo. Navíc by se zarazila praxe dvacetiletého poslancování některých pisatelů doktorských prací s velmi velkým řádkováním a další trestuhodné neřesti. Možná by se ke korytům začali konečně dostávat normální lidé, kteří mají, když nic jiného, špetku selského rozumu. A možná by to tu začalo i docela fungovat.

Vytisknout