Arabské jaro ve slepé uličce?

21. 5. 2011

Hořící kostely v Káhiře, mrtví a zranění v Sýrii, Libyi a Jemenu, a smrtící ticho v Bahrajnu - arabské protestní hnutí se zaseklo na mrtvém bodě a králové, emírové a sultáni připravují kontrarevoluci. Podle Leninova fundamentálního revolučního zákona režimy padnou, když ti dole mají dost statu quo a ti nahoře již nejsou schopni udržet moc. Avšak obtíže nastávají, pokud si elity nadále udržují schopnost vládnout hrubou silou - jako v Sýrii a Libyi.

Syrská vláda minulý týden nasadila těžké dělostřelectvo proti povstaleckému městu Diráa, zatímco jiné jednotky útočily na protestující studenty v dosud klidném Aleppu, Banjásu a Homsu. Podle Amnesty International do minulého úterka při protestech zahynulo 580 Syřanů. Úřad OSN pro lidská práva hovoří dokonce o 850 mrtvých.

V Libyi plukovník Kaddáfí útočí na povstalce s pomocí odstřelovačů a minometů. Povstalci podporovaní NATO se sice zmocnili letiště v Misurátě, nicméně Kaddáfí nejeví ochotu ukončit boje.

Věci jsou ještě složitější, jestliže se mnoho obyčejných občanů postaví proti revoluci, jako v případě Tuniska a Egypta, Jemenu a Ománu. Obavy elit ze ztráty privilegií nacházejí ozvěnu mezi příslušníky aparátů politických stran a vládními úředníky. A často je tomu tak, že čím nižší je jejich příjem, tím zoufaleji se drží tradičního systému.

Arabská revoluce je na mrtvém bodě a vše ukazuje na obnovení statu quo. Řada revolucionářů je vyčerpaná a držitelé moci se odmítají vzdát. Mnozí revolucionáři ovlivnění záběry z ulic Tunisu, Benghází a Káhiry zřejmě zapomněli, že revoluce může také selhat.

Despotové se často opírají o obchodníky, stranické aparátníky, úředníky a důstojníky. První přístup, který se v minulých týdnech objevil, napodobuje čínský postup na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 - brutální potlačení jakéhokoliv odporu. Režimy v Libyi, Sýrii a Jemenu právě testují toto "řešení", a Bahrajn ho zřejmě již použil s úspěchem.

Druhý přístup napodobuje tureckou armádu po převratech v letech 1960, 1971 a 1980 - nastoluje "řízenou" demokracii kontrolovanou armádou. To je případ Tuniska a Egypta.

A konečně třetí přístup v podobě omezených reforem shora, které mají uklidnit nespokojenou mládež, zvolili monarchové v Jordánsku, Ománu, Saúdské Arábii a Maroku, stejně jako alžírské úřady.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Egyptská revoluce | Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 20.5. 2011