Velká malá a malá velká důchodová reforma -- obě špatně

20. 5. 2011 / Pavel Rusý

Pro správný přístup k řešení zabezpečení na stáří je potřeba si vyjasnit odlišné principy fungování kapitálového a průběžného pilíře.

Zatímco kapitálový pilíř funguje na principu individuální investice, se kterou při dosažení důchodového věku člověk nějak naloží (vybere najednou, vybere postupně v pravidelných splátkách, zakoupí si za tyto prostředky doživotní anuitu), průběžný systém funguje naprosto odlišně. Vychází z tradičního modelu: vydělám tři koruny, jednu vrátím svým rodičům, jednu spotřebuji a jednu půjčím svým dětem.

Podmínkou fungování kapitálového pilíře jsou platby do něj a adekvátní zhodnocování v dlouhodobém horizontu. Podmínkou fungování průběžného pilíře jsou odvody ekonomicky aktivních jedinců na financování starobních důchodců a výchova nové, stejně produktivní generace.

Bohužel jak ekonomičtí odborníci, tak vláda, ale i Ústavní soud pohlížejí na průběžný systém, jakoby fungoval na principu kapitálového. To je klíčová a zcela zásadní chyba. Přehlížením druhého zdroje průběžného systému a minimální zohlednění investice do tohoto druhého zdroje, do nové generace, vede k nestabilitě tohoto systému. Pokud nějaká osoba místo principu rozdělení třech korun na korunu pro rodiče, korunu pro sebe a korunu pro děti zvolí systém korunu pro rodiče a dvě koruny pro mě, nemůže si nárokovat zapojení do průběžného systému.

Pokud Ústavní soud napadl příliš vysokou míru solidarity v průběžném systému v části příspěvků na důchod předchozí generaci, měl stejným způsobem napadnout ještě vyšší míru solidarity z hlediska druhého zdroje průběžného systému, totiž z hlediska výchovy nové generace. Pokud někdo odvede na příspěvcích více peněz, nechť má vyšší důchod a naopak, ale pokud někdo investuje více do budoucí generace, nechť rovněž má vyšší důchod a naopak. Řešení přijaté vládou a dnes už i Poslaneckou sněmovnou tedy rozdíl zásluhovosti příspěvkové a reprodukční dále výrazně prohloubilo. Řešení vede k následující optimální strategii zajištění na stáří: nemít děti a spořit. Dostanu důchod z průběžného systému, jako bych do výchovy věnoval milióny a roky svého času a ještě budu mít slušný důchod z ušetřených peněz. Výsledek hromadného využití této strategie je zjevný -- prohloubení nestability průběžného systému až jeho krach.

Je třeba si uvědomit, že výchovou jednoho dítěte vkládá rodič do průběžného systému 2,5 mil. sociálních odvodů na starobní důchody tohoto dítěte v budoucnu. O tento "výnos" své investice se musí podělit s bezdětnými. Bezdětný místo investice do dětí může investovat do penzijního fondu, a chtěl bych vidět jeho protáhlý obličej, kdyby za ním přišel rodič s tím, že se s ním podělí o výnos své investice do dětí, že mu tedy umožní čerpat z průběžného systému, ale nechť mu bezdětný umožní čerpat i z jeho investice v penzijním fondu -- to je přece rovnoprávné, ne?

V čem spočívá tzv. malá reforma -- reakce na Nález Ústavního soudu? Měla reagovat na míru příspěvkové solidarity. Že už to je špatně, jsem vysvětlil, ale aby toho nebylo málo, i řešení chybného zadání bylo ještě chybnější. Místo toho došlo pod záminkou této "nutnosti" k poměrně dramatickému snížení náhradového poměru. Tj. ministerstvo práce a sociálních věcí zneužilo tohoto nálezu k tomu, aby familiérně nazývanými "parametrickými změnami" plošně snížilo důchody. Provedlo to nejen úpravou výpočtového vzorce, ale i dalšími drobnými úpravami jako je prodloužení rozhodného období, prodloužení minimální doby pojištění a dalšími. Toto řešení snižuje náhradový poměr -- a tedy reálnou hodnotu důchodů -- až o 10% (snížení náhradového poměru ze 41% na 37% v horizontu následujících 15 let). Co je pozoruhodné, toto snížení reálného důchodu se dotkne poslední generace, která byla schopna vychovat dostatečně silnou novou generaci. Malá důchodová reforma tedy bude mít pravděpodobně mnohem výraznější dopad do výše důchodů než reforma velká. V souvislosti se změnou v rámci této části reformy důchodového systému (zejména postupného zvyšování věku odchodu do důchodu a sjednocení věku odchodu do důchodů mužů a žen) došlo k dramatické změně předpovědi finanční stability důchodového systému. Zatímco při dřívější právní úpravě generoval důchodový účet deficit ke 4,5% HDP, po přijaté změně se s výjimkou kritických let 2045-2065 stává stabilním. Proč 2045 až 2065 -- jednoduše proto, že v této době bude v důchodu generace s nejnižší porodností. Jak je zřejmé, reforma demografický problém vůbec nevyřešila. Dalo by se tedy říct, že už touto "malou" důchodovou reformou byl splněn cíl finanční stability. Velká reforma je tedy k ničemu, zejména proto, že ani ta s demografií téměř nepracuje.

Naproti tomu bombasticky medializovaná velká důchodová reforma je ve skutečnosti velmi malá. Doufám, že i mým přičiněním. Spočívá v tom, že lidé, jimž to bude připadat výhodné, si budou moct část odvodů do průběžného systému převést na soukromé penzijní účty a zároveň se tím vzdají části důchodu z průběžného systému. Obrazně lze říci, že místo koruny svým rodičům splatí jen 80 haléřů a nechají ostatní, ať jim jejich rodiče dosponzorují (prostřednictvím zvýšené DPH). Zato pak budou chtít méně vrátit od dětí.

Zatímco dosud průběžný systém fungoval tak, že děti rodičů platily důchody bezdětným vrstevníkům rodičů, po velké důchodové reformě se na důchodech bezdětných budou prostřednictvím DPH podílet i samotní rodiče. Skutečně prozíravé řešení, které zdraží děti a povede k dalšímu poklesu porodnosti, čímž bude moci pravicová vláda s hrdostí oznámit: "Vidíte, dětí se rodí stále méně, měli jsme pravdu." Že to ale sami svými chybnými systémovými kroky způsobili, to už si nechají pro sebe, pokud si to vůbec uvědomí.

K čemu přispělo mé angažování se v této věci (samozřejmě s politickou podporou Víta Bárty)?

Ano, důchodová reforma se dala udělat výrazně lépe, finančně i demograficky odolná, bohužel k tomu chyběla politická vůle na straně ODS a TOP09, ale nakonec i zásadovější postoj VV. Ale alespoň trochu zmírnit katastrofální plán TOP09 se podařilo.