Chci proto namítat proti záměrům vlády:

• Pět milionů střadatelů, účastníků stavebního spoření, snad mluví o jeho oblíbenosti samo za sebe. Každá informace musí být proto zvláště uvážlivá, protože se dotýká většiny našich rodin.
• Nepopírám, že pro řadu účastníků stavebního spoření je tento produkt hlavně spořicím prostředkem. Poukazuji však na to, že na každou stavební investici je přirozeně rozumné dlouhodobě šetřit, což je možné pouze tehdy, pokud uložené peníze nebudou alespoň ztrácet svou hodnotu, jako je tomu dnes u nás běžné, protože míra inflace a bankovní poplatky převyšují úrokovou míru.
• Připomínám také prokázaný fakt, že ke každé koruně dotací do bydlení přidají jejich příjemci ze svého korun alespoň pět. Zvýšením zaměstnanosti, vyšším výběrem daní a vyššími příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, se tato koruna státu vrátí již v témže roce a se ziskem.
• Stavební spořitelny ve svých veřejných výročních zprávách prokazují, že ve značném rozsahu podporují stavební projekty. Financování stavebních prací úvěrem ze stavebního spoření je pro investora výhodné. Stejně oceňuji i formy, které pomáhají při financování oprav a modernizacích družstevních bytů nebo bytů ve SVJ.
• Velmi bych ale uvítal, pokud by stavební spořitelny vytvořily vzorový model splácení cen obecních nájemních bytů tak, aby si je mohli odkoupit skutečně všichni jejich nájemci, pokud se města rozhodnou, že budou své byty prodávat.

Pokud by vláda chtěla skutečně ušetřit výdaje státu, a já takový přístup schvaluji, pak doporučuji zrušit pro mne nepochopitelnou a nelogickou podporu bankám, které před rokem 1990 poskytovaly zvýhodněné úvěry na družstevní výstavbu, protože v té době nešlo o soukromé peníze. A samozřejmě na prohraných arbitrážích, daňových podvodech a zpackaných privatizacích jsme prodělali mnohem více než patnáct miliard Kč, kolik činí roční podpora stavebnímu spoření.

Autor je mluvčím KSČM pro resort MMR