2. 1. 2017 / Jan Beer
Podotýkám, že aktivně se nestýkám s nikým z politiků v České republice. Jsem v současné době jen pozorovatelem politiky, současně však jako volič i spolutvůrcem. Respektuji zákon a právo většiny. Nevím, kdo je to Pavel Sehnal a kdysi jsem zaslechl jméno Daniel Kroupa, politickou stranu ODA si pamatuji velmi mlhavě. Bude nová ODA cestou na výsluní nebo cestou do pekla? píše Jan Beer.
Expolitik Daniel Kroupa se nehodlá zúčastnit schůzky s novým zakladatelem ODA Pavlem Sehnalem, dozvěděla se veřejnost z vysílání v Českém rozhlasu. Má na to plné právo.
Otázkou je, je-li z jeho strany vhodné a racionální hodnotit záměr vzniku politické strany jako „podnikatelský“ projekt.
Podnikatelské projekty jsou sofistikovanou součástí společenského života stejně, jako projekty politické.
Vznik politické strany je jasným způsobem definován zákonem. Pod petiční archy je potřeba sehnat 1 000 podpisů, což se nově vznikající politické straně podařilo. Podpis na petičním archu je bezúplatný, tudíž se v žádném případě nehodlá hovořit o podnikatelském projektu, který je běžně spojen s investicemi.
Žádný zákon totiž nezakazuje založit politickou stranu miliardáři, protože by jednoznačně šlo o narušení politické soutěže. Zákon totiž nemůže zakazovat někomu, kdo se vlastní pílí nebo dědictvím nebo výhrou v loterii dostal k jakkoliv velkému majetku, aby se podílel na správě věcí veřejných.
Stejně, jako to nemůže zakázat nikomu jinému. Pokud by to samé udělal kdokoliv jiný z méně majetné skupiny obyvatel, byl by to také takový humbuk?
Právo je minimem morálky (samozřejmě s výjimkou dopravních předpisů). Pokud zakladatelé původní ODA nechtěli, aby kdokoliv užíval tuto značku, nic jim nebránilo v tom, aby se mezi sebou dohodli a hradili správní poplatky za logo a značku Úřadu průmyslového vlastnictví. Bylo-li jim to jedno, zachovali se tak, jak se zachovali a nic nehradilim vytvořili zde tedy sami o své vlastní vůli prostor pro uchopení značky kýmkoliv jiným.
Dnes mi to tedy přijde jako bouře ve sklenici vody, žabomyší válka a poněkud trapný pokus o zviditelnění se.
Vím, že akademická obec je v současné době rozdělena a na akademické půdě se brojí proti miliardářům – zakladatelům politických stran a Daniel Kroupa je součástí akademické obce.
Stejně, jako kdysi dělníci v továrnách brojili proti pokusům o zavedení strojů do výroby v obavách, že přijdou o práci a už nikdy se neuživí, nyní část akademické obce brojí nejen proti Pavlu Sehnalovi, ale i Andreji Babišovi a komukoliv jinému z úspěšných, kdo se rozhodl aktivně vstoupit do politické soutěže.
O tom, kdo uspěje nebo ne, rozhoduje v demokratických volbách volič. Český magnát Babiš nebo Sehnal mají stejné právo podílet se na správě věcí veřejných, jako měl v Itálii magnát Berlusconi nebo v USA magnát Donald Trump.
Silvio Berlusconi byl v Itálii předsedou vlády celkem 3x, naposledy v roce 2011. Od té doby mu větší přízni voličů dáno není. Mimo sněmovnu tak může zůstat nejen nová ODA, ale časem i dnes populární ANO. Ostrakizovat předem kohokoliv kvůli jeho majetku mně přijde trapné a směšné.
Vytisknout2.1. 2017 / František Řezáč
ODA - Občanská demokratická aliance, vznikla v roce 1990 jako naháněč hlasů pro Občanské fórum, vedené ministrem financí Václavem Klausem. Výstižně to na jednom předvolebním mítinku v plzeňském (mezitím zbořeném) kulturáku bezelstně přiznal jede...