Celý jeho povolební projev, svou dikcí a slovníkem tak podobný projevům normalizátorů, byl, myslím, jasným projevem neschopnosti unést porážku, ustoupit se svým já do pozadí a racionálně přemýšlet co dál. Paroubek mohl s klidem přijmout výsledek, navrhnout již změnu volebního systému, zrušení Senátu a vyzvat Topolánka na další duel v předčasných volbách. Ty většinové volby by pak mohl vyhrát, kdyby se ukázal jako muž na úrovni. Povolebními výroky musel však naštvat hodně lidí, kteří ho volili. Mimo jiné také ukázal ve svém vzkazu Klausovi, že chápe "levici" jako přirozenou jednotku, čili že ČSSD a KSČM stojí svorně proti ostatním, demokratickým stranám.

Paroubek nepochopil, že politikovi v zásadních projevech nepřísluší posuzovat novináře. Též nepochopil, že za stav policie nese odpovědnost exekutiva a exekutivu držela v tomto státě již osm let ČSSD -- čili řekl-li, že policie prorůstá s šedou ekonomikou, nabízí se otázka: co proti tomu dělaly sociálnědemokratické vlády, jež za stav v policii nesou jasnou odpovědnost? Dál Paroubek nepochopil, že na svět se nedá dívat prizmatem komunistických teorií o agentech a přisluhovačích, že těmito nálepkami nelze jednoduše hodnotit každého, kdo má jiný názor či se z nějakého důvodu dopustil něčeho pro nás velmi nepříjemného. Krom toho: je-li Kubice opravdu lhář (zdá se však, že má, aspoň podle životopisných dat, publikovaných v Lidových novinách, mnohem větší morální kredit než šéf ministerské inspekce Borník), nabízí se jasná otázka: proč ho sociálně demokratičtí ministři nechali na jeho místě tak dlouho, proč mu dali možnost vyšetřovat a až před soud dovést tak závažnou kauzu, jakou je Berdychův gang?

Nesmírně vypjatá, patetická reakce Paroubka na volební výsledek může být docela dobře jen projevem jeho strachu a strachu sociální demokracie, že nový volební výsledek umožní vše, co bylo v minulosti zameteno pod koberec, pořádně vyšetřit. Chápu, že něco takového může být pro Paroubka natolik děsivou vizí, že se neudrží a srovná svobodné volby únorem 1948. Mohl je také srovnat s patnáctým březnem 1939 či s jednadvacátým srpnem 1968, mělo by to stejnou, čili žádnou, logiku.

Pro mne osobně se svým povolebním projevem stal Jiří Paroubek definitivně nevolitelným a hluboce nedůvěryhodným člověkem, který by měl z politiky okamžitě odejít.