Mezinárodní operace na téma "romský exodus" nevyšla dle očekávání, vliv Panevropské unie zůstal mizivý a tak se musí vykopávat jiné resentimenty. Lichtenštejni požadují totiž stále 1600 km² půdy , která jim byla odebrána v roce 1918 - 19.

Například jihomoravské Valtice získala ČSR podle článku 27., odst.6 mírové smlouvy, podepsané dne 10. září 1919 v Sant - Germain-en-Laye. Valtice byly rezidencí Liechtensteinů až do roku 1938, kdy se kníže František Josef II. odstěhoval do svého zámku ve Vaduzu, hlavním městě Lichtenštejnského knížectví . Po roce 1945 byl majetek Liechensteinů v Československu skonfiskován na základě Benešových dekretů.

Dobrou záminkou k mezinárodnímu soudu v Haagu, který je věcně příslušný řešit územní spory ČR, by bylo vrácení nějakého bezvýznamného zákrutu pohraniční řeky, o nějž se "spoříme" s Poláky už století.

Když oni ano, proč my ne?

Při sčítání lidu v roce 1921 nebyla ještě ani definitivně stanovena státní hranice. V období mezi sčítáními 1921 a 1930 byly uskutečněny dílčí změny (připojení několika obcí zejména na Hlučínsku a Těšínsku), což se promítlo do plošné výměry státu. V těch letech si Československá republika "polepšila" na Moravě a ve Slezsku o 70 km².

Politická polarizace, spjatá s medializací územních nároků, revidujících poválečné uspořádání, však pomůže málokomu. Destabilizace společnosti prostřednictvím vyvolání obranného reflexu a extremizace takto vzniklého nacionalismu pomohla vždy pouze pozdějším kolonizátorům, jak jsme se mohli přesvědčit v posledních letech na Balkáně. Titova Jugoslávie je mrtva.

Po první světové válce proběhlo poválečné uspořádání v rámci Pařížské mírové konference - jednání na zámku Versailles u Paříže 18. 1. 1919 - 21. 1. 1920. Účastnilo se ho 27 států dohody a 5 britských dominií, Francii zastupoval premiér Georges Benjamin Clemenceau , Anglii předseda vlády David Lloyd George , USA prezident Thomas Woodrow Wilson , Itálii ministerský předseda Vittorio Emanuelle Orlando , Japonsko ministerský předseda Makino. Tato jednání stanovilamimo jiné hranice tehdejší republiky Československé.

Československo bylo jako nově vzniklý stát úzce svázáno s versailleským systémem a mělo životní zájem na jeho udržení. Případné zpochybnění poválečného uspořádání totiž znamenalo fakticky zpochybnění jeho existence, resp. přinejmenším jeho hranic. Už jednou se Evropa a s ní celý svět přesvědčily, že pro zajištění skutečné kolektivní bezpečnosti je třeba vybudovat silnou mezinárodní organizaci s účinnými sankčními prostředky a důrazně odmítnout politiku ústupků. Komukoliv. Budování Evropy bez hranic je tedy bytostným zájmem i české diplomacie.