Tato schopnost nikoho si zbytečně nerozházet je jeden z provázků, spletených nakonec do pevného lana nazývaného Obliba. A zde také zřejmě pramení sobecké rozhodnutí Miloše Zemana předat šéfovské žezlo Vladimíru Špidlovi. Kdyby po něm totiž nastoupil výřečný lišák Gross, Zeman by byl rychle zapomenut.

S Craigem Stapletonem si notoval, Janu Klasovi (ODS) v závěru poděkoval za konstruktivní přístup, jen k Jiřímu Kopalovi (Občanské právní hlídky) hovořil s jistým despektem.

Na Primě zasedl spolu s kolegou z vlády Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL), takže tím se nuda prohloubila. Standardně dobrý rutinér Podzimek naštěstí přivedl do studia ještě pět přísedících, takže alespoň někteří z nich přinesli oživení. Především Jakub Polák (Anarchisté) nadhodil pár košatých a neučesaných myšlenek včetně filozofické otázky o nevyhnutelném zániku všech velkých impérií nebo aliancí. Cyril Svoboda se v poslední době při podobných příležitostech iniciativně vrhá do vysvětlování čehokoli. Bohužel úroveň jeho řeči má sestupnou tendenci. To, že ani on kloudně neodpoví na meritum, může pro někoho svědčit o schopnostech diplomata, ale pro diváka je to otrava.

Tak nejen na výron myšlenek Jakuba Poláka, ale ani otázku Jana Májíčka (Iniciativa proti válce) co říci na to, že USA jdou po Iráku, který před tím vyzbrojovaly, nedokázal smysluplně a věcně reagovat.