Postřehy dobrého občana Švejka

18. 7. 2013 / Marek Řezanka

Přijímat každodenní realitu - a zároveň se z ní nezbláznit, může být v těchto dnech pro člověka docela oříšek. Jako prevence snad neuškodí trocha humoru a Jaroslav Hašek, doufám, promine, že jsem si vypůjčil jeho postavy, které mi již tolikrát zvedly náladu.

> "Tak už jsou ti naši politici zase v právu," vyhrkla paní Müllerová hned ve dveřích, a ani ji příliš nezajímalo, že její podnájemník, Josef Švejk, roztírá jakousi hmotu na svém obnaženém koleni. Po chvíli urputného masírování na tu dobrou duši pohlédl bezelstnýma dobráckýma očima a nevzrušeně se otázal.

"A v kerým Právu, paní Müllerová? Znal jsem dvě, jedno Rudý a Právo lidu. V obou případech si naše politiky umím představit, že tam dělají redaktory."

O "extenzivních" výkladech ústavy

18. 7. 2013 / Karel Dolejší

Ústava Výmarského Německa obsahovala pověstný článek 48, který byl od roku 1930 opakovaně podrobován "extenzivnímu" výkladu. Tento článek umožňoval prezidentovi vládnout prostřednictvím dekretů, a sice v případě "narušení či ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku" ("wenn im Deutschen Reiche die öffentliche Sicherheit und Ordnung erheblich gestört oder gefährdet wird"). Chápání toho, co přesně ono "narušení či ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku" znamená, se postupně stále více vyprazdňovalo, až se fakticky dospělo k praxi, kdy prezidentská vláda fungovala bez jakéhokoliv odůvodnění nezávisle na parlamentu a politických stranách. Prezident jmenoval do čela vlády, koho se mu jen zachtělo, a pokud s tím měl parlament problém, vyhrožoval mu rozpuštěním.

Příliš mnoho lhaní, v médiích i od politiků

Je to jednoduché: v zemích, které neovládají kriminálníci, se korupce v parlamentě trestá

18. 7. 2013 / Jan Čulík

Za demokratický princip lze považovat čl. 2 Ústavy ČR, že lid je zdrojem politické moci. U nás je tato lidová moc vykonávána nepřímo, tedy poslanci, také Tluchořem, Fuksou a Šnajdrem. Ti svůj poslanecký mandát získali ve volbách a na půdě Sněmovny se tedy mohou pohybovat a provozovat politiku jenom proto, že jim občané cosi dali -- dali jim moc, aby jednali v jejich zájmu. Poslanecký mandát je tedy demokratický statek. Je složen ze závazků vůči občanům, kteří politikům dali důvěru ve volbách, aby hájili jejich zájmy. Poslanecký mandát není žádný soukromý statek, se kterým by se dalo obchodovat. Pokud jej někdo zobchoduje, tak podkopává základy demokracie. Když tedy někdo takový obchod považuje za demokratickou politickou činnost, neví, co říká.

Milan Znoj ZDE

Pohádka z jedné daleké země, o které čeští politici a soudci určitě nikdy neslyšeli. Jmenuje se Rakousko. Jeden tamní europoslanec, předtím ministr vnitra za lidovce Ernst Strasser taky vykonával svobodně svůj mandát. Zcela v souladu se svým přesvědčením slíbil v roce 2010 domnělým lobbistům, že za roční paušál 100.000 Eur bude tlačit jejich pozměňovací návrhy, napsal na Facebooku Jan Moláček. Jenže z lobbistů se vyklubali reportéři The Sunday Times a všechno měli na videu. V Česku by to nebyl problém, však se schůzky odehrávaly na parlamentní půdě, takže co. V nedemokratickém Rakousku ovšem dostal Strasser letos v lednu čtyři roky natvrdo. Ještě se čeká, jak dopadne odvolání.

P.S. Jeho obhájce je tak blbej, že ho vůbec nenapadlo vytáhnout imunitu.

Prosím, ignorujte výroky poslance Nečase i Václava Klause. Křičí potrefené husy. Nečas se kromě toho svými i útoky na Ivo Ištvána dopouští nehorázného střetu zájmů. Ten člověk, protože je podezřelý, přece může jen mlčet. Podezřelý se nemůže dožadovat, aby byl odvolán detektiv, který případ, do něhož je podezřelý zapleten, vyšetřuje. Nečasova hysterie by byla v každé normální zemi šokující i proto, že toto individuum platilo své milence ze státního rozpočtu vysoké odměny, a protože s milenkou žilo, dotovalo si z peněz daňových poplatníků rozpočet vlastní domácnosti! Je neuvěřitelné, že někdo může být tak drzý, že se v této situaci odváží vůbec vystoupit na veřejnosti, a je neuvěřitelné, že pražská média mu to tolerují.

O světodějném významu politických mrtvol

18. 7. 2013 / Karel Dolejší

Česká republika má aktuálně vládu složenou z lobbistů bez politického mandátu. Místopředseda a ministr financí zčistajasna obdržel na účet pět milionů na splacení svých dluhů, jakmile se ukázalo, že bude ministrem. Ministrem zemědělství je zase člověk, po jehož firmě zůstalo 600 milionů dluhů. A ministrem vnitra člověk, který v minulosti vyhrožoval odvoláním policejního prezidenta kvůli politickým kauzám a byl náměstkem ministra (nynějšího premiéra), který spolurozhodoval o ve Švýcarsku vyšetřované kauze privatizace Mostecké uhelné společnosti. Jako vysoký manažer průmyslové firmy je i v dalším střetu zájmů ohledně tzv. dostavby Temelína.

Vzhledem k tomu, že tato vláda vznikla přes hlavy politických stran, je evidentní, že by mohla získat podporu sněmovny právě a jedině politickou korupcí dokonce i v Česku zatím nevídaného rozsahu.

Laskavý čtenář zajisté uzná, že nic z právě uvedeného nestojí ani za jedinou řádku komentáře ve srovnání s případem tří politických mrtvol, bývalých poslanců dodělávající politické strany bez jakékoliv budoucnosti, jejichž údajné zločiny už jsou v tuto chvíli dávno zastíněny tím, co se děje kolem Rusnokovy, přesněji řečeno Zemanovy vlády. Právě usilovným a zaťatým kopáním do těchto mrtvol a nevěrohodným pokusem udělat právě a jedině z nich pomyslný kořen korupčního zla, za současného naprostého ignorování aktuálního dění, je třeba napravit poměry v České republice; protože jedině na minulosti, nikoliv na přítomnosti a vznikající budoucnosti, takové věci závisejí...

Parkovací arogance Nejvyššího soudu

18. 7. 2013

Vážené Britské listy,

o odtrženosti (a aroganci, jak to vnímám já) Nejvyššího soudu svědčí i tato má zkušenost. Bydlím ve vedlejší ulici, blízko NS, tedy v širším centru města. Jak to ani nebývá v takovýchto lokalitách jinak, trpíme chronickým nedostatkem parkovacích míst. Ne tak NS, píše Miroslav Lahoda. Ten si kolem svého nárožního domu nechal rezervovat odhadem dobrých 20-30 míst. Dokonce nonstop! (Dovolím si ve své zpupnosti pochybovat o horečnaté noční soudní činnosti. Leda, že by se odehrávala za potemnělými okny. Inu, k čemu vlastně potřebuje slepá spravedlnost světlo?)

Za sněmovnu legitimní

18. 7. 2013

tisková zpráva ProAlt

Iniciativa ProAlt považuje současné složení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za nelegitimní. Sněmovna nemůže poskytovat vládě důvěru, kterou sama nemá; není způsobilá ke schvalování zákonů, které by měly dostatečnou demokratickou autoritu. To, že poslanci neuznali za vhodné po sérii korupčních skandálů a zneužívání bezpečnostních složek státu rozpustit stávající sněmovnu, pokládáme za poslední kapku do poháru trpělivosti občanů. Domáháme se možnosti rozhodnutí občanů, rozhodnutí lidu jakožto jediného zdroje moci, o složení klíčového zastupitelského sboru ve státě. Požadujeme okamžité rozpuštění sněmovny a předčasné volby.

Britská vláda oznámila, že připravuje nový rejstřík lobbistů

18. 7. 2013

Po celé řadě nedávných skandálů, kdy novináři předstírali poslancům, že jsou lobbisté a nabízeli jim peníze za podporu určitých kauz v parlamentu (konzervativní poslanec a irský unionistický lord v Horní sněmovně byli donuceni odejít ze svých politických stran a dva labourističtí lordi z Horní sněmovny byli suspendováni) oznámila britská konzervativní vláda, že zavede nový statutární rejstřík lobbistů.

Před posledními všeobecnými volbami v květnu 2010 varoval šéf Konzervativní strany David Cameron, že lobbying bude příštím velkým skandálem, který postihne britskou politiku. Britská vláda však byla po volbách kritizována, že návrh na regulaci lobbování v parlamentě posléze nezahrnula do svého akčního programu (Queen's Speech) poté, co vyhrála volby.

Cameron uvedl, že vláda předloží návrh lobbovacího zákona parlamentu do 18. července, do doby před letošními letními parlamentními prázdninami, a měl by se stát zákonem do května příštího roku.

Vláda také navrhuje možnost, aby voliči odvolali poslance, který se chová nepřijatelně. Tento návrh bude součástí legislativní agendy britské vlády pro rok 2014-2015.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Stratég britské Konzervativní strany má konflikt zájmů

18. 7. 2013

Lynton Crosby, hlavní volební stratég britské Konzervativní strany, který provozuje mezinárodní lobbistickou konzultační firmu, která má hodnotu mnoha milionů liber, zřejmě nebude zaznamenán v novém statutárním registru lobbistů, který připravuje britská konzervativní vláda. Ed Miliband, šéf opozičních labouristů, požadoval písemně, aby tajemník britské vlády Sir Jeremy Heywood zažádal o vyšetřování potenciálního konfliktů zájmů mezi Crosbyho lobbistickou konzultační firmou a jeho prací pro Konzervativní stranu.

Crosby se má stát zaměstnancem Konzervativní strany na plný úvazek krátce před příštími všeobecnými volbami, což znamená, že zřejmě nebude muset zveřejnit seznam svých klientů, až vejdou v platnost nové předpisy a nový statutární rejstřík lobbistů v roce 2015.

Jak poslanec Churchill prodal hlas společnosti BP - a jeho kolegové v tom pokračují dodnes

18. 7. 2013 / Karel Dolejší

V roce 1923 konzervativní poslanec a pozdější "hrdinský" válečný premiér, který se za I. světové války prostřednictvím konexí vyhnul vojenské službě - Winston Churchill - obdržel na tu dobu obrovskou částku 5 000 liber od společnosti Burma Oil (později BP) za to, že jí pomůže ovlivnit rozhodování parlamentu ohledně využití ropných zdrojů v tehdejší Persii. Dnešní britská parlamentní praxe se od zmíněných imperiálních dob nijak zvlášť neliší: Poslanci prodávají své hlasy průmyslovým lobbyistům jako na běžícím páse a vláda soustavně odmítá návrhy na regulaci tohoto sektoru, který se údajně "samoreguluje".

Jak moc důležité je pak stíhat poslance například za zneužití diet, jestliže se při hlasování o zákonech namísto sledování veřejného zájmu za úplatu podřizují "public-private partnership"? Jak moc důležité je uhlídat drobné tam, kde se běžně nakupují rozhodnutí o miliardách?

Někdo by to mohl označit za mimořádně stupidní pokrytectví předstírající navenek jakési hodnoty a zásady tam, kde už dávno žádné nejsou.

Demokracie je nedokonalý systém, ale nelze hájit české politické korupčníky argumentem, že korupce se vyskytuje i jinde

18. 7. 2013 / Jan Čulík

Doufal jsem, že si lidé v ČR už konečně uvědomili to, co nevěděli v letech 1989-90 - že totiž demokracie není ráj, kde všichni zbohatnou a nemusejí nic dělat a o nic se snažit, ale je to nedokonalý systém, který je nutno aktivním úsilím neustále kultivovat - jinak to špatně dopadne.

Vůbec není přesvědčivé argumentovat "A vy zase zabíjíte černochy" - jinými slovy, že nemá smyslu požadovat, aby byla česká politika čistá, protože i v jiných zemích existuje korupční praxe. Výše uvedené aktuální dva články ZDE ZDEz Británie ukazují, že problémy existují všude, ale řeší se, často jistě neumělým a nedokonalým způsobem. Nejsem si však vědom toho, že by britský Nejvyšší soud deklaroval, že korupce v parlamentě je v důsledku parlamentní imunity přijatelná. :)

Česká demokracie má přece ve vlastním zájmu hledat po světě dobrou praxi a tu napodobovat - Ne hledat, co se děje na světě nejhoršího, a pak argumentovat "Jinde je to také blbé, tak se můžeme chovat stejným způsobem taky." Přizpůsobovat se nejnižšímu možnému společnému jmenovateli je cesta do pekla. Česko, zdá se, to nyní dělá v kultuře, v médiích i v politice.

V ČR vládne dryáčnická arogance moci a proměňuje zemi v kleptokracii

18. 7. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

Souhlasím s Vámi - problém ČR je, že politika má kulturně "dryáčnickou" podobu, ve které převažuje arogance moci, která produkuje neodpovědnost a nedůvěru, píše Veronika Sušová-Salminen. Nesnaží se už ani tvářit nějak hodnotově a ani dodržovat nějaké mantinely únosnosti. Např. v Británii ale třeba i ve Finsku jsou nastaveny pevné mantinely, které jsou respektovány. To neznamená, že neexistuje lobbing a další způsoby ovlivňování, nebo, že by tam nebyla politická korupce. Osobně si myslím, že korupce je součástí moci. Problémem je, když pohltí všechno, rozkrade veřejné zdroje a delegitimizuje celý systém, což se děje v ČR, kde se nyní politická třída podílí na druhém "sametu"- proměně v kleptokracii."

Prosíme přispějte finančně na provoz Britských listů

17. 7. 2013

Milí čtenáři,

prosíme, nezapomínejte, že provoz serveru Britské listy nemůžeme vést zadarmo. Čtenáři, kteří nás čtou ve stále větších počtech, by si měli uvědomit, že i když samozřejmě Britské listy neprovozujeme pro zisk, příspěvky na minimální provozní náklady potřebujeme. Jsme tedy závislí na průběžných finančních darech od čtenářů.

Za Britskými listy nestojí žádný investor ani podnikatelský manipulátor. Jsou jedním z mála zpravodajských a analytických portálů, vycházejících v češtině, které nemají politickou agendu a nepodporují žádné podnikatelské či politické seskupení či stranu.

Pokud považujete za důležité, aby Britské listy dále fungovaly, prosím, přispějte finančně na náš účet. Je v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Můžete též přispět z mobilního telefonu nebo úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Neposílejte eura do pražské banky ze zahraničí, poplatek je astronomický. Děkujeme.

Někteří právníci se inspirují v dadaismu

18. 7. 2013

Včera jsem se dozvěděl, že pokud by poslanci začali demolovat vnitřní zařízení sněmovny a škoda by byla větší než 5000 Kč, jednalo by se o trestný čin krádeže! Prohlásil to v pořadu Dopolední Radiožurnál, devatenáctá minuta záznamu, prof. JUDr. Jiří Jelínek,CSc., vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty UK a patrně současně i vedoucí téže katedry Právnické fakulty UP v Olomouci, když komentoval aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu, píše Jiří Nushart.

Normálně bych to považoval za přeřeknutí, ale když může být domlouvání korupce označeno za projev v Poslanecké sněmovně, může zřejmě být podle některých právníků výtržnictví a zničení cizí věci vlastně krádeží. Mám pocit, že toto matení pojmů přispívá k degradaci práva, které už nehájí spravedlnost, a tím i k celkovému rozkladu státu.

Co politikové v ČR za čtvrtstoletí dokázali

18. 7. 2013

V tomto mezinárodním srovnání sociální soudržnosti, jež zkoumá mimo jiné to, nakolik je mezi lidmi rozšířen pocit spravedlnosti, se Česko umístilo jako třetí od konce, píše Tomáš Samek na Facebooku. (Předchozí dvě kategorie v tabulce jsou "Identifikace" a "Důvěra v instituce".)

ZDE jsou informace o tom, jak jsou lidé v různých zemích včetně ČR ochotni si navzájem pomáhat. V této kategorii mají tabulky názvy: 1. Solidarita a ochota pomoci, 2. Uznávání společenských pravidel 3. Podíl na životě společnosti.

Pátý stav: Film o Assangovi a o WikiLeaks

17. 7. 2013



Britský herec, Benedict Cumberbatch, který nedávno proslul svým zosobněním Sherlocka Holmese, vytvořil v novém americkém film The Fifth Estate Juliana Assange z WIkiLeaks. Assange film kritizoval jako obrovský propagandistický útok na WikiLeaks a na charakter mých zaměstnanců. Filmu bude mít premiéru v USA a ve Švédsku v říjnu tohoto roku.

Stanovisko iniciativy ProAlt k rozhodnutí Nejvyššího soudu

Zdrojem moci přestává být lid

17. 7. 2013

tisková zpráva

Včerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje iniciativa ProAlt za další potvrzení hluboké společenské krize, ve které se Česká republika nachází, a považuje je za nesprávné. Princip vyváženého postavení moci zákonodárné, výkonné a soudní je jedním ze základních předpokladů existence demokratického státu, který je tímto rozhodnutím výrazně narušen.

Toto rozhodnutí považujeme za závažný precedens, ve kterém soudní moc zasahuje do fungování moci výkonné a vytváří další novou variantu spravedlnosti.

Rituály demokracie

17. 7. 2013 / Stanislav Vozka

Kdyby existoval slovník zprofanovaných, zneužívaných a znásilňovaných pojmů, slovo demokracie by se v něm vyskytovalo na čestném místě. Sluší se proto informovat čtenáře předem, že pod tímto chameleonským pojmem mám dnes na mysli způsob řízení věcí veřejných, aktuálně aplikovaný od Portugalska po Slovensko. Způsob, který je mimo jiné charakteristický až pedantským dodržováním řady pravidel, jejichž smysl (byl-li kdy jaký) se dílem přežil, dílem byl zapomenut, dílem převrácen z nohou na hlavu.

Korupce musí být stíhána, bez ohledu na politikaření

17. 7. 2013 / Jan Čulík

Nemyslím, že by bylo možné přehlížet korupci jen proto, že by její potrestání podle nějakého komentátora mohlo vést "k horším věcem". Při rozhodování o trestných činech se nemůže přihlížet k politikaření. Korupce musí být stíhána bez ohledu na to, kdo se jí dopouští, zda poslanci odcházející zdiskreditované pravicové vlády, anebo nově připravovaní ministři úřednické vlády.

Představa, že by například poslanci Dolní sněmovny v Británii mohli zůstat nepotrestáni, protože se korupce dopustili na půdě sněmovny, a jsou proto nepostižitelní, je šílená. Pokud není rozhodnutí Nejvyššího soudu politováníhodnou chybou, která bude bezodkladně napravena, a je skutečně založeno na zákonech, platných v Česku, ty zákony jsou stejnou měrou šílené.

Základním principem práva musí být, že plní principy přirozené spravedlnosti. Jakmile je přestane plnit a začne být zjevné, že zákon nehájí spravedlnost, ale kriminalitu, začíná zrát doba na revoluci. V tomto smyslu je rozhodnutí Nejvyššího soudu silně destabilizující, protože drsným způsobem likviduje v očích občanů legitimitu dnešního českého státu.

Politicky výběrové stíhání korupce je pomstou, nikoliv spravedlností

17. 7. 2013 / Karel Dolejší

Simon Wiesenthal byl původně polským občanem židovského původu, který přežil holocaust a po válce se stal "lovcem nacistů". V pamětech nazvaných Spravedlnost, nikoliv pomstu popisuje řadu případů, kdy nalezl a zadržel příslušného nacistického zločince, vesměs masového vraha, přivedl ho k (většinou rakouskému regionálnímu) soudu a poté musel přihlížet, jak je obviněný "s kontakty" v místě osvobozen, případně obdrží nějaký víceméně směšný trest. Muselo to být obrovsky frustrující, nicméně jak Wiesenthal sám prohlásil, akceptování nálezu řádného soudu, ať už je jakýkoliv, je nakonec hlavním rozdílem mezi totalitou a vládou práva. Nelze totiž voluntaristicky napadat soud ve jménu vlastní soukromé představy, že je třeba za každou cenu právě tento určitý čin potrestat, a přitom nepopřít právě ta pravidla, na nichž je systém vlády práva v posledku založen. Je mnohem lepší občas nepotrestat toho, kdo je vinen, nežli soustavně trestat nevinné. - Vztaženo k titulu Wiesenthalovy knihy, právě zde leží hlavní rozdíl mezi pomstou sledující výhradně osobní satisfakci z trestu a spravedlností, která o emocionální potřeby zainteresovaných osob zásadně nedbá. A dodejme, mezi komentáři, které soustavně vykazují zřetelnou politickou zaujatost ve prospěch jedné ze sporných stran, a přístupy, které usilují o to, aby se měřilo všem stejným metrem.

Humanismus a bestialita

17. 7. 2013 / Petr Bittner

Současný významný německý filosof a esejista Peter Sloterdijk přispěl kdysi do debaty o svobodné vůli, respektive podmíněnosti člověka větou "To, jací jsme, závisí na tom, kde jsme byli." Odtud je třeba vyjít, chceme-li se kupříkladu přiblížit jádru gradující problematiky sociální segregace; jakákoli jiná, mnohdy až příliš snadná vysvětlení útočící na lidskou patologii podléhají pradávnému klamu svobodného člověka. Člověk je totiž především bytost determinovaná, a to jak zevnitř svou genetickou mozaikou, tak zvnějšku svou úplnou příslušností k procesu evoluce. Obě hlediska nám ukazují člověka jako jeden z vysoce organizovaných produktů adaptace na prostředí.

Dětství pod palbou aneb Podivný experiment

17. 7. 2013 / Jiří Bátěk

Spisovatel, filmař, profesor práva, komentátor a publicista Joel Bakan je autorem poměrně nedávno vydané knihy s názvem Dětství pod palbou, která nese podtitul Jak velký byznys ovlivňuje děti. Záběr autora je poměrně široký a snaží se postihnout všechny zásadní vlivy, které mají v současné době negativní dopad na děti a jejich životy.

Co je "projevem" ve sněmovně?

17. 7. 2013 / Boris Cvek

Mohu-li vycházet z informací Aktuálně.cz, pak zdůvodnění Nejvyššího soudu, proč jednání tří propuštěných poslanců, podezřelé podle policie a státního zastupitelství z korupce, nespadá do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, stojí na interpretaci toho, co je projev poslance v Poslanecké sněmovně. Ústava totiž garantuje poslanci imunitu, aby nemohl být stíhán orgány činnými v trestním řízení, pokud jde o jeho hlasování a jeho projevy.

Inzerát na stát, ve kterém už nechci bydlet

17. 7. 2013

Nejvyšší soud České republiky to všem naivkům, kteří se domnívali, že konečně došlo na největší korupčníky, řádně vytmavil: "Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců."

Jinými slovy: rezignace na funkci poslance výměnou za jiné dobře placené místo je dle našeho Nejvyššího soudu zákonem chráněným právem poslance a běda vyšetřovateli, který by to chtěl trestně stíhat. Navíc vás při tom chrání imunita (přiznám se, že mi není jasné, zda může Sněmovna vydat k trestnímu stíhání i exposlance, ale to už je asi stejně jedno), píše Radek Svítil.

Poslanec podle soudu může korumpovat nebo být korumpován

16. 7. 2013 / Boris Cvek

Ta otázka ještě dneska stála pro velkou část rozdělené české společnosti takto: je nabídnutí lukrativního postu poslanci (a přijetí lukrativního postu poslancem) za to, že se vzdá mandátu a umožní tak vládě vládnout, korupcí, nebo ne? Státní zastupitelství a soud, který umožnil vzít do vazby trojici Fuksa, Šnajdr a Tluchoř byli přesvědčeni, že o korupci mělo jít a že je to třeba vyšetřit. Kromě případu Nagyová právě tenhle případ, kdy uplácejícím měl být sám premiér, vedl k pádu Nečasovy vlády. Nikdo ovšem nezpochybňoval, že když poslanec přijme za složení mandátu přímo peníze, že to korupce je. Dnes už víme, že pokud k takovému jednání dojde na půdě Poslanecké sněmovny, vztahuje se na ně podle rozhodnutí Nejvyššího soudu poslanecká imunita.

Co vše se (ne)rozpouští

16. 7. 2013 / Marek Řezanka

Ve středu 17. července budou mít poslanci možnost důstojně ukončit stávající politickou krizi a zmírnit vypjaté emoce ohledně údajného neústavního postupu prezidenta republiky. Ten přitom pouze v souladu s Ústavou ČR využil možnost pověřit sestavením vlády někoho mimo parlamentní strany -- a učinil tak proto, že měl výhrady ke 101 podpisům, které by sice většinu vládě M. Němcové dávaly, které se ale mj. opírají o hlas Petra Nečase. Expremiéra, který bagatelizoval a zpochybňoval policejní vyšetřování, jež se ho bezprostředně dotýká -- a nadále v této činnosti pokračuje.

Snowden požádal v Rusku o dočasný azyl

16. 7. 2013

Americký whistleblower Edward Snowden požádal v Rusku o dočasný azyl, uvedl jeho právník. Anatolij Kučerena, právník, který je členem Veřejné komory, poradního orgánu Kremlu, konstatoval, že Snowden poslal žádost o dočasný azyl ruské federální migrační službě. Služba se k žádosti nijak nevyjádřila. Kučerena sdělil tiskové kanceláři Associated Press, že se setkal se Snowdenem v tranzitní zóně na letišti Šeremetěvo a Snowden předložil žádost o azyl po této schůzce. Dodal, že ruské právo neobsahuje žádnou konkrétní časovou lhůtu, do níž by žádost o azyl musela být zpracována.

Montérky

16. 7. 2013 / Milan Daniel

Církevní hodnostáři jistě s potěšením zaznamenali, že stát vydal na základě tzv. restitučního zákona, přijatého proti vůli velké většiny občanů, první pozemky.

Občané se k tomu staví jinak. Protože je v médiích není slyšet, pomáhají si všelijak. Třeba inzeráty. Tenhle je z prodejny Pramenu v městečku Slatiňany u Chrudimi.

Čeští občané nejsou levicoví

16. 7. 2013 / Jan Čulík

Moje odpověď na email pana Novotného může být pouze spekulací, nemyslím ale, že většina českého obyvatelstva je levicového zaměření, totiž nějakým takovým západním, relativně otevřeným způsobem. Znovu a znovu se mi potvrzuje, že určující zkušeností a určujícím způsobem života byl pro většinu české populace život za Husákovy normalizace a k němu obyvatelstvo nyní nostalgicky vzhlíží, po traumatické zkušenosti posledního čtvrtstoletí s "kapitalismem" (českého typu), který je do značné míry zklamal a který se zdiskreditoval.

K čemu má ČSSD předsedu?

15. 7. 2013 / Štěpán Kotrba

"KVV ČSSD Ústeckého kraje si je plně vědoma, že nejlepším řešením pro naši zemi v současné politické a hospodářské krizi jsou předčasné volby. V případě, že by se ČSSD nepodařilo zajistit podporu v PSP pro rozpuštění Sněmovny, jsme přesvědčeni, že je třeba udělat vše, aby nedošlo k pokračování vlády Nečase bez Nečase či jiných pravicových vládních alternativ. Jsme přesvědčeni, že je třeba se spolupodílet na záchraně naší země a konat v zájmu občanů ČR, a tak aktivně vyjádřit podporu vládě Jiřího Rusnoka."

Na tomto se usneslo vedení ústecké krajské organizace ČSSD. Stručně a jasně vyřčené stanovisko, na kterém není co měnit a které říká srozumitelně pozici ČSSD při všech myslitelných variantách vývoje. Problém možná je, že stanovisko krajské organizace musel formulovat "prostořeký" poslanec Jaroslav Foldyna a předseda krajské organizace Radek Scherfer, zatímco předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se stanoviskem celé strany lavíruje tak nesrozumitelně, že nikdo vlastně neví, zda vládu nakonec sociální demokraté podpoří, nebo ne.

Krajskému výkonnému výboru záchrany naší země

16. 7. 2013 / Radek Mikula

Štěpán Kotrba správně kritizuje nerozhodnost a váhavost předsedy ČSSD, jehož stanoviska k aktuálnímu politickému vývoji jsou setrvale neurčitá. Snad se vyjádří alespoň ke stanovisku krajského výboru své vlastní strany. Jaká slova si doba žádá? Mám vlastní představu, kudy by se měly ubírat cesty předsedovy odpovědi.

Romové dnes u nás představují obětního beránka

16. 7. 2013

Jsem rád, že tak často a věčně přispíváte svými názory proti stále se rozšiřujícím fašistickým názorům v české společnosti, píše Ivan Novotný. Je potřeba se ovšem ptát po počátku těchto vypjatých postojů. Já osobně cítím základ v první řadě v přehnaném a stále na odiv vystavovaném individualismu. Přeci teze, že si každý za vše může sám a každý je odpovědný jen sám za sebe, nakonec vede k diskriminaci slabších - a to ne pouze na základě rasové odlišnosti.

Ohrožování parlamentní demokracie

16. 7. 2013 / Wenzel Lischka

Také se rádi oddáváte parlamentní demokracii a jejímu ohrožování? Také jste měli někdy ohroženou parlamentní demokracii? Některým občanům se to stává dost často, že je někdo rozčílí, když ohrožuje jejich parlamentní demokracii. A nebývají sami.

Podívejte se například na některé parlamentní demokraty, jak se rozčilují nad ohrožováním parlamentní demokracie. Pokud ji ohrožují oni sami, je vše v pořádku, ale když by jim někdo chtěl bránit v jejich ohrožování parlamentní demokracie, je oheň na střeše. A správně! Je to ovšem čirý nerozum, který toto oprávněné jednání nehodlá pochopit. Chce to trochu fištrónu, abyste tomu rozuměli. Přece si nenecháme vládnout od hlupáků!

Jsa akademicky vzdělán též ve věcech parlamentní demokracie, nevidím na tom nic divného, když se ohrožuje demokracie. Dobře si pamatuji moudrá slova zakladatelů naší parlamentní demokracie, kteří nám jsou skvělými vzory parlamentních demokratů.

Pošle prezident ke dnu stovky poctivých firem?

15. 7. 2013

Od pátku 12.7.2013 leží na Hradě k podpisu prezidenta připravená novela zákona o pohonných hmotách. Jde o zákon, který zavádí celoplošnou kauční povinnost pro všechny distributory pohonných hmot. Zjednodušeně -- kdokoli, kdo bude chtít obchodovat s pohonnými hmotami (kromě čerpacích stanic), bude nejprve muset u státu deponovat 20 milionů korun. A teprve poté dostane "povolení" věnovat se svému obchodu.

Poslanci i senátoři, kteří pro zákon zdvihli ruku, obvykle argumentovali miskami vah. Na jedné misce ležel prospěch státu, omezení daňových úniků, nastavení rovných pravidel na trhu. Na druhé pak vynucená likvidace stovek dosud poctivých, mnohdy rodinných firem, které se provinily jen tím, že si dosud nevydělaly oněch potřebných 20 milionů, píše Ivan Indraček.

Merkelová požaduje přísnější ochranu osobních údajů

15. 7. 2013

Evropská komise silně podpořila požadavek německé kancléřky Angely Merkelové na zavedení přísnějších zákonů na ochranu osobních dat. Internetové společnosti by měly mít povinnost zveřejňovat, komu poskytují informace.

Viviane Reding, komisařka EU pro otázky spravedlnosti, naléhala na členské země Evropské unie, aby podpořily požadavek Merkelové na přísnější ochranu osobních dat. Firmy jako Facebook a Google by měly mít povinnost zveřejňovat, komu poskytují data, a to nejen v zemi, kde jsou registrovány.

Syndrom 101. poslance

15. 7. 2013 / Lubomír Brožek

Každý z nás vždy a nevyhnutelně podceňuje počet aktuálně disponibilních hlupáků.
Carlo M. Cipolla

"Tak nám zabili vládu," mohla by říci paní Müllerová, kdyby dnes žila a byla poslankyní a nikoliv posluhovačkou Josefa Švejka, který si mazal revmatická kolena opodeldokem, ač ještě netušil, jaká anabáze ho čeká. Na zabití vlády se ovšem nepodílel jen tak nějaký anarchista, ale první prezident České republiky vzešlý z přímé volby, když jediným tahem obešel strategický obranný val protivníka a vymetl z politické šachovnice pár zdánlivě nesestřelitelných figur, čímž zkomplikoval hru na staronovou vládu s novým premiérem a mezi hráčské rutinéry vnesl takovou paniku, až mnozí neudrželi nervy na uzdě a z úst jim začaly padat perly tak veliké, že kdyby se spojily v náhrdelník, mohly by být nepřehlédnutelnou ozdobou hrdla královny plesu v mýdlové opeře.

Oliver Stone je vůči své vlasti shovívavý

15. 7. 2013 / Daniel Veselý

Americký režisér Oliver Stone poskytl rozhovor slovenskému deníku SME. Po smršti prostoduchých komentářů z per českých novinářů na Stoneovu adresu působí práce jejich slovenských kolegů celkem svěže. Není tudíž divu, že se české tiskoviny zrovna nepředháněly, aby získaly exkluzivní interview od této světoznámé osobnosti. Řada novinářů by jistě opět neunesla tíhu odlišného pohledu na svět, což je po čtyčiadvaceti letech existence svobodného českého tisku opravdová ostuda.

Premiérova "malá" domů, aneb Starosti Nečasovy domácnosti

15. 7. 2013 / Boris Cvek

Jestliže konzervativní a ke katolické víře se hlásící expremiér Nečas našel svoje životní štěstí v paní Nagyové (třeba okouzlen jejími lidskými kvalitami), kvůli které ohlásil svůj rozvod, bylo by asi nelidské mu to nepřát. Má možnost se znovu, aspoň tedy civilně, oženit na rozdíl od homosexuálů, kteří se nemohou s tím, koho milují, vzít ani jednou, a to kvůli blábolení o rodinných hodnotách a posvátnosti rodiny z úst takových konzervativních nečasů. Problém ovšem nastává, jestliže expremiér platil svou partnerku z veřejných peněz částkami, které byly v odměnách mnohonásobky jejího platu ( podle informací na Ihned.cz to bylo až 273 tisíc celkový plat vs. 33 590 Kč normální plat hrubého).

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červen 2013

12. 7. 2013

V červnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 164 osob bankovním příkazem celkovou částkou 29 120,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v březnu 2013 částkou 2414,16 Kč.

Zůstatek byl koncem června 2013 87 108,19 Kč, z toho má být částka v rezervě na exekutorský projekt 166 375,59 Kč, takže výdaje na provoz Britských listů do ní zasáhly a Britské listy dlužily exekutorskému projektu 79 267,40 Kč. (Tento dluh, který vznikl exekutorskému projektu provozními náklady Britských listů, uhradil dne 12. července 2013 šéfredaktor BL Jan Čulík z vlastní kapsy.)

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.