OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:
18. 11. 2013 / Jan Čulík
Já vím, že je to obtížné. Všechno je obtížné.Ale pokud neriskujete všechno, nedosáhnete ničeho. Když v západní Evropě začaly vznikat v devatenáctém století odbory, zakládaly se za DALEKO drastičtější situace. Jenže má-li se něčeho dosáhnout, lidé se musejí probudit, spojit se a riskovat i život. Tak tomu prostě je.
A musejí jednat kolektivně. Individuální protest samozřejmě není k ničemu. Pokud lidé nebudou ve větším počtu ochotni se vzbouřit a donutit politiky, aby se dodržovalo civilizované pracovní právo, jako je tomu v západní Evropě, a aby odstranili díry ve špatných zákonech; pokud lidé razantními akcemi ve velkém počtu nedonutí zaměstnavatele, aby dodržovali aspoň ty nejzákladnější principy humanity, situace se nezlepší. A co víc, všichni zvnějšku, i v jiných zemích, si budou myslet, že Češi jsou v takových podmínkách šťastní, protože se neprotestujte. A útlak se bude zhoršovat Nemyslete si, že když nic neuděláte a budete se snažit násilníkům zavděčit, že na vás budou hodnější.
Vzpomínáte na jedinou velkou odborovou demonstraci, která se uskutečnila v Praze v dubnu před dvěma lety? Jak měli politikové i média najednou v kalhotech? Jak se třásl Zdeněk Šámal, když mu šlo několik tisíc lidí protestovat k České televizi proti jeho propagandistickému vysílání?
Bohužel, nikdo to už nikdy nezopakoval, takže násilníci, psychopati a parazitičtí politikové usoudili, že se nic neděje, na Češích se dá dříví štípat.
Hodně lidí mi píše, že se v Čechách nedá nic dělat. Připomnělo mi to tuto jugoslávskou anekdotu:
Jugoslávec: "Když jsme za druhé světové války dostali nějakého gestapáka do vedlejší uličky, hned jsme mu podřízli hrdlo."
Čech: "To my bychom bývali taky rádi udělali, jenže v Protektorátu se to nesmělo."
Je jen na Češích samotných, zda si ve své zemi vlastníma rukama vydobudou slušný prostor k práci a k životu. Nikdo jiný to za ně neudělá.