Škoda, že (nejspíše či víceméně) mluví sami za sebe.

19. 11. 2013 / Jiří Baťa

"Přes všechny nedostatky naší demokracie a politické turbulence je život v České republice o několik řádů lepší než před rokem 1989. Dnešní den je dobrá příležitost si říct, že přes občasnou skepsi žijeme ve svobodné a úspěšné zemi," řekl předseda klubu poslanců Evropského parlamentu Jan Zahradil.

Z pohledu pana europoslance to ani nemůže být jinak. Jen mu nedochází, že těch "několik řádů", které podle něj rozlišují životy občanů před 1989 a dneškem, se netýká velké části občanské veřejnosti, ale pouze lidí, jako je on sám, nebo lidí v jemu blízkém postavení. Těch zase není tak mnoho, abychom to mohli považovat za určující stav. Konstatuje-li pan Zahradil takový stav se svým cca půlmilionovým měsíčním platem europoslance v porovnání s nezanedbatelnou cca 700 tisícovou armádou nezaměstnaných, milionu lidí na nebo pod hranicí bídy, chudých důchodců, zdravotně postižených, tisíců bezdomovců, tisíců exekutorů, notabene s dovětkem o svobodné a úspěšné zemi, kde nám už ani rodná hrouda neříká pane není možné hodnotit jinak, než že to jsou projevy pokrytecké, drzé, neřku-li provokační.

"Můžeme nadávat na politiku, ale právě dnes bychom si měli připomenout, že svůj názor můžeme svobodně vyjadřovat jen díky tomu, že žijeme ve svobodné a demokratické zemi. Svoboda přitom není samozřejmá a je třeba ji neustále chránit," řekla první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová.

Má pravdu, paní Černochová, že se můžeme svobodně vyjadřovat (nikoliv však v zaměstnání o věcech odborářských a zaměstnaneckých práv, to by nás vyhodili). K čemu je nám, obyčejným občanům právo mluvit v hospodě o politice, když proklamované řečičky o demokracii, pravdě a lásce, nám nedávají práci a z ní plynoucí potřebné přjmy na zajištění životních potřeb a nákladů? K čemu je nám svoboda a možnost nadávat na politiku, když špatní politici jsou kryti imunitou a beztrestně páchají trestnou činnost na úkor občanů státu? Paní místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS má na rozdíl od milionů občanů ČR (stejně jako v případě pana europoslance Zahradila a něěkolika málo dalších) zcela jiné životní podmínky a trendy. Mluvit za sebe a vydávat své názory a pocity za obecné, je věru nemorální.

"Dnešní den mnoho lidí vnímá jako oslavu, protože 17. listopadu padnul komunistický režim a přestali jsme žít v nesvobodě. Stejně tak důležité je připomínat si události roku 1939 a odvahu studentů, kteří za boj za svobodu zaplatili životem. Poselství tohoto dne je třeba předávat dalším generacím, které útlak a nesvobodu nikdy nezažily," uvedl před pamětní deskou v podloubí na Národní třídě Přemysl Sobotka.

U pana místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky nepřekvapují emoce, týkající se útlaku a nesvobody. To on umí, má však smůlu, že už mu skoro nikdo nevěří. O tom se mohl přesvědčit při své kandidatuře na post prezidenta republiky. Pravdou je jen to, že padl jistý režim, konkrétně komunistický, aby nastoupil režim jiný, nazývaný demokratický. Jenže tak jak se nám v obchodě nabízí mnoho "zaručeně pravého a zdravého" a není to pravda, stejně se hovoří o demokracii, která žádnou demokracií není. Místo panem Sobotkou zmiňovaného útlaku (!) však máme zadlužený stát, téměř desetiprocentní nezaměstnanost, nedostatečné, mizerné platy a mzdy v podnicích a firmách, které patří zahraničním majitelům a z toho plynoucí životní nejistoty, které jsou horší, než páně Sobotkou zmiňovaný komunistický útlak. O současném šťastném svobodném životě může zase mluvit jen pan Sobotka spolu s paní Černochovou, panem Zahradilem a dalšími představiteli exvládnoucí ODS, kdy se všichni měli (a mají) dobře, jen někteří se měli (a nadále mají) "o chloupeček" (v řádu milionů) lépe, všichni od r. 1989 žili ve svobodě, jen někteří dosud žijí (a zřejmě i žít budou) mnohem svobodněji.

Není však od věci poznamenat, že Sobotkovo konstatování o dnu 17. listopadu, který prý mnoho lidá vnímá jako oslavu má jednu vadu. Většina občanů tento den, bohužel, vnímá jen jako běžný sváteční, tj. nedělní den. Žádné mohutné a masové oslavy, proslovy, žádná vlajková výzdoba atd. se nekonají a na významnost tohoto data si veřejně vzpomenou jen ti, kterým to jaksi vyplývá z titulu funkce nebo potřeby případného zviditelnění se v mediích. Otázka je, proč tomu tak je, proč tento a mnohé jiné významné dny (státní svátky) občané nectí s větším vlasteneckým či národoveckým (nacionálním) cítěním, proč je pro ně sváteční den vítaným jen ve formě pracovního volna, ale idea a význam toho dne je jim v podstatě lhostejná? Relevantní odpověď existuje, ale je to na delší povídání. Pro ty vnímavější však stačí uvědomit si podstatu tohoto článku.

Ze strany předních osobností ODS je tanto či jiný den vhodná příležitost poslat podbízející se zdravici občanům, u kterých propadli ve volbách, ztratili svůj kredit, zabředli do malérů a kauz, které je odsoudilo do role chudého příbuzného české politické scény. Jenže ani sebe uspokojivější hodnocení a proklamace v ttomto podbízivém, možno říci "růžovém" provedení (když už modrá ztratila své kouzlo) nepřesvědčí ani řadu bývalých členů a příznivců strany, natož běžné občany o upřímnosti a pravdivosti slov. Realita totiž hovoří za všechno a předhazovat lidem rádoby "relativní" spokojenost s "pozitivním" stavem společnosti ve srovnání s obdobím před rokem 1989 je pro mnohé občany málo zda-li vůbec přesvědčivé.

Vzkaz nejen výše jmenovaným z ODS: Pánové a dámy, lhát se nemá. Jednak to souvisí i s příslovím, že "kdo lže, ten i krade" a o naplnění tohoto přísloví v případě ODS nelze pochybovat Ve vašem případě je to zřejmě pojem vašim programovým cílům cizí, tedy pro vaše potřeby nepatřičný. To ovšem ví i obyčejní občané, proto jste také ve volbách dopadli tak, jak jste dopadli!

Vytisknout