Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

18. 11. 2013

V roce 1993 jsem přišel o práci a ocitl jsem se tak v nezáviděníhodném postavení. Tehdy mi nebylo ani 30 let, byl jsem plný sil a protože jako pouhý gymnazista jsem neměl moc příležitostí najít si zaměstnání, které by zajišťovalo slušný výdělek. Proto jsem přijal nabídku německého majitele firmy, o které jsem se zmínil výše. V den nástupu jsem dostal jednak platový výměr, který mi zajišťoval na tehdejší dobu skvělý výdělek a jednak k podpisu pracovní smlouvu. Avšak součástí pracovní smlouvy byly nejrůznější dodatky, bez jejichž podpisu by pravděpodobně pracovní smlouva nevešla v platnost. Nevím, pouze se domnívám. V každém případě jsem si již před podpisem byl vědom toho, že zcela jistě mnohé body dodatků pracovní smlouvy nemají oporu ani v Zákoníku práce ani v jakýchkoli jiných zákonech.

Dozvěděl jsem se, co všechno může být důvodem k okamžité výpovědi z pracovního poměru s použitím paragrafu o hrubém porušení pracovní kázně. Jedním z oněch důvodů bylo organizování v odborech, či jen pokus o jejich založení. Můžete namítnout, že pokud jsem o "zvláštnostech" pracovní smlouvy věděl předem a přesto jsem podepsal a že tudíž je vše jen a jen můj problém, budete mít zajisté pravdu.

Nyní se dostávám k meritu věci, k souvislosti s případem manažerky ostravského Albertu. V mém zaměstnání, kde osmihodinová pracovní doba v podmínkách dřiny, pracovního vypětí a ohromného stresu, byla jen vytouženým snem, bylo zcela běžné, že jsme v práci trávili běžně 14 až 16 hodin, včetně nařízených pracovních sobot a nedělí. Nebylo žádnou výjimkou, že jsme v tomto šíleném pracovním tempu trávili nepřetržitě i 20 dnů bez jediného dne odpočinku. Klasická ukázka novodobého otroctví.

Pan majitel byl přímo posedlý stopováním času, který jeho otroci stráví na toaletách. Špehoval nás na každém kroku buď osobně nebo prostřednictvím své nohsleda v osobě vedoucího. Jednoho dne přišel v rámci zvýšení produktivity práce s geniálním nápadem pořídit svým otrokům jednorázové pleny. Jednalo se o tom několik týdnů, naštěstí pan majitel nakonec pod hrozbou hromadných výpovědí ustoupil. Zřejmě si dobře spočítal, že nové zaměstnance by získal možná hned druhého dne, avšak zbožíznalství nelze vstřebat za pár hodin.

Dnes s odstupem mnoha let se divím, že jsem toto otroctví přežil. Ano, přežil, avšak za jakou cenu. Po zhruba třech letech jsem se rozhodl, že tuto práci opustím a najdu si jinou. Ale jak si hledat práci, když v té stávající jsem prakticky stále? Proto jsem si naplánoval, že svou nejbližší dovolenou obětuji na hledání důstojnější práce. K tomu již však nedošlo. Otroctví ve jménu demokratického kapitalismu nakonec v mém případě nakonec přineslo své "plody". Infarkt a následné trombózy se v důsledku ukázaly jako vážnější, než na počátku vypadaly, přinesly desetiměsíční pracovní neschopnost a ve výsledku doživotní invaliditu. K částečnému invalidnímu důchodu si dnes přivydělávám fyzicky nenáročnou prací na částečný pracovní úvazek. Mé příjmy značně upadly, avšak odměnou je mi život. Život jako takový a navíc život bez otroctví.

Pozn. JČ: Není snad zapotřebí připomínat, že podepsaná smlouva, která porušuje zákony, je neplatná. A pokud nepomohou soudy a instituce v ČR, existují instituce Evropské unie, kde by se postižení určitě domohli nápravy a odškodného. To by ovšem nesměli otrokářský režim tolerovat a museli by být schopni se zorganizovat a podniknout společnou akci. Stála panu Stanislavovi snad nečinnost za zničené zdraví?

Vytisknout