"Co si myslí Tony Blair o Benešových dekretech?" - to byla otázka, s níž se na mě v pondělí dopoledne obrátil Český rozhlas s žádostí o interview v poledních Ozvěnách dne na Radiožurnálu - přiznám se, že mě v první chvíli zcela uzemnila.

Tony Blair si totiž o Benešových dekretech nemyslí nic. Celá záležitost je v ČR uměle vzniklá virtuální bublina. Jde o zástupnou, manipulativní věc, která je v českém kontextu z předvolebních důvodů bezostyšně nafukována - namísto toho, aby byli politikové soupeřících stran ochotni veřejnosti předložit slušné, racionální programy o tom, co chtějí dále dělat v ekonomice, v právu a v politice, vymysleli si zástupného, populistického strašáka - "Lidi, bojte se Němců!" Je to neseriózní a české sdělovací prostředky jim na to neměly skočit. Je to až komické, jak česká média stále dělají to, co se hodí politikům do krámu.

Tony Blair si o Benešových dekretech nic nemyslí, protože ještě v neděli byl v Texasu u amerického prezidenta Bushe a snažil se tam na něho vyvíjet určitý vliv ve věci Američany plánovaného útoku proti Iráku a v záležitosti krize mezi Palestinci a Izraelci. V Evropě - neméně i v Británii - vládne obava, že Amerika jedná příliš unilateralisticky. Evropané by chtěli, aby Amerika zastávala skutečně inteligentně, eticky a demokraticky vůdčí světovou roli - aby pomáhala řešit světové problémy, nikoliv ovšem jen tak, jak je to z nacionalistického hlediska výhodné jen pro Američany. Evropané - včetně Tonyho Blaira - se obávají, že se jim Bushe a jeho vládu nepodaří přesvědčit, aby se světem spolupracovala - a že Amerika znovu ustoupí za bariéru své výlučnosti, exkluzivního izolacionismu a dá výhost světu. To hlavně muselo mít Tony Blair na mysli, když se v neděli vrátil do Londýna, aby hned druhý den - jistě ještě zcela zmatený časovým posunem mezi Amerikou a Evropou - krátce navštívil Českou republiku.

Blairovo rozhodnutí vydat se před volbami do Prahy bylo ovšem skoro na úrovni oněch domácích řečí českých politiků o Benešových dekretech - jeho cesta byla také čistě manipulativním, předvolebním gestem, které učinil na žádost svých českých sociálnědemokratických kamarádů - aby podpořil jejich "autoritu" a pomohl jim vyhrát volby. Politikové si takto cynicky často vypomáhají přes hranice zemí. (Jak známo, ministr zahraničí Jan Kavan má mezi čelnými britskými labouristy celou řadu kamarádů ze studentských let.)

Blair je ovšem daleko zkušenější manipulátor než domácí čeští politikové, a i když mu docela patří, že se svým propagandistickým předvolebním gestem na podporu české sociální demokracie, určeným čistě pro domácí českou spotřebu (britská média jeho cestu do ČR v pondělí nezaznamenala) na okamžik musel zabývat i virtuální předvolební hysterií české politické scény, není zas takový neprofesionál, aby té hysterii i on na ten okamžik propadl.

Podle očekávání odkázal středoevropské blouznivce do příslušných mezí: Postupimské dohody a Benešovy dekrety jsou mezinárodně schválenou, historickou záležitostí, starou přes padesát let, a současnost to nijak neovlivňuje, konstatoval Blair - co jiného se od něho dalo očekávat? Proč to bylo v Českých novinách hlavní zprávou včerejšího večera? :)

Lidi v České republice by si měli uvědomit, že sudetoněmecká otázka - navzdory nedávným pokusům třeba Edmunda Stoibera přesvědčit svět o opaku - není v současné Evropě problém. Kolegyně Ilona Bílková z Glasgow University píše doktorskou práci o česko-německých vztazích. Není jediná, kdo poukazuje na to, že zatímco sudetská otázka nechává převážnou většinou Německa zcela nevzrušenu a většina Němců ani neví, kdo to je nějaký Neubauer, české sdělovací prostředky se chovají při zmínce jmen Neubauer, Beneš a Sudety, jako by se někdo dotkl jejich neuralgického bodu - mohou se při tom hysterií zbláznit.

Jenže vydejte se do Kolína nad Rýnem, do Hamburku či do Berlína a zjistíte, že nikoho v Německu sudetoněmecký problém moc nezajímá - pro Němce to není politické téma.

Nedostatkem soudnosti - přemrštěnou hysterickou reakcí, tendencemi k bulvárnosti a zveličováním významu skupinky, která je bezvýznamná dělají české sdělovací prostředky svému vlastnímu společenství medvědí službu.

Tony Blair vlastně přinesl do Prahy vítaný závan čerstvého vzduchu, pozdrav z normálního světa, racionální myšlení - když řekl, že o nic nejde.

Co takhle, milí čeští novináři, až začne nějaký český politik znovu předvolebně žvanit o německé hrozbě a Benešových dekretech, kdybyste se ho zeptali: "A jaký máte, pane Klausi, vlastně volební program - co konkrétně navrhujete, že vaše strana udělá v otázách ekonomiky, politiky, zdravotnictví, školství a státní správy? Nejsou vaše řeči o Benešových dekretech jen velmi neseriózní vyvolávání emocí a strašáků ve vlastní politický prospěch?"