|
19. 2. 2002
"Ministerský předseda Ariel Šaron by zřejmě nenašel nadšenějšího stoupence své politiky než českého premiéra Miloše Zemana," napsal v úvodu poněkud ironického rozhovoru s českým premiérem Zemanem v izraelském listě Haarec reportér Yossi Melman. (Ten, kdo si přečte tento článek, uvidí, že Zemanovy včerejší protesty, že "byl citován špatně", jsou nepřesvědčivé. Že se proti jeho mlžení na tiskovce nikdo z českých novinářů nezmohl na věcný protest, to je jiná věc. Překvapující to však není.)
Z izraelského článku vysvítá mezi řádky, že izraelský reportér prostě nevěří svým očím, že může nějaký vedoucí politik nějaké země hovořit tak naivně a neinformovaně, pouštět si tak ješitně a neopatrně pusu na špacír. "Nepřijel jsem do Izraele podporovat věc českých podnikatelů, ale vyjádřit solidaritu mezi našimi dvěma malými zeměmi." (Naivita tohoto druhu je v mezinárodní politice neuvěřitelná. Kdyby byl tento výrok pravdivý, proč Zeman do Izraele vůbec jezdil? Kdo ho nutil, aby si naběhl a udělal mezinárodní skandál? Chtěl-li Zeman údajně svými výroky v Izraeli uštědřit políček Francii, že neinvestovala do ČEZu v ČR, byl to tedy ale políček hodně neobratný. Měl by si uvědomit, že se ČR dostává do zpráv mezinárodních sdělovacích prostředků tak jednou za půl roku až rok a její pověsti zrovna neposlouží, když je to informace o tom, že se český premiér vyjadřuje o složitých mezinárodních otázkách s bezbřehou stereotypní jednoduchostí.) Pokud ovšem Miloš Zeman závisí, co se zdrojů informací týče, na českých sdělovacích prostředcích a činí si úsudek ohledně toho, co se děje kolem něho ve světě, podle toho, co se dočte v MFD, v Lidových novinách, anebo co vidí v České televizi či v televizi Nova, není divu, že vystoupí-li na mezinárodní scénu a je-li možno na okamžik zaslechnout jeho výroky v angličtině, působí to, s odpuštěním, jako když promluvil buran. Je to z toho, že česká média nepřinášejí informace z nejrůznějších úhlů pohledu a nekonfrontují je navzájem - což bývá mimo Českou republiku obvyklé. Normálně lidi vědí, že neexistuje jen jediný, černobílý pohled... (Člověk by ale doufal, že premiér nemusí být závislý na informacích MFD či České televize...) Šéf ODS Václav Klaus ovšem může těžko kritizovat zrovna Zemana za jeho kontroverzní výroky na mezinárodní scéně, protože ten je považován, zejména v důsledku svých výroků ohledně války o Kosovo, mezinárodně taky za excentrika. Zeman podal další důkaz toho, jak veřejná diskuse, která probíhá v uzavřené české kotlině v nesrozumitelném místním jazyce trpí tím že není vystavována mezinárodním kritickým hlasům častěji. Ukázalo by se totiž, že by čeští političtí představitelé museli daleko intenzivněji myslet, kdyby jim hrozilo, že každý jejich výrok bude na Západě zveřejněn. Možná že by měli čeští politikové v zájmu praxe jezdit do krizových oblastí v zahraničí víc často a vyjadřovat se k nim v cvičebním zájmu pravidelněji. Co takhle, kdyby se vydal Václav Klaus do Afghánistánu a něco tam řekl o tamější válce? - a Stanislav Gross by se mohl vydat do zálivu Guantánamo a vyjádřit se k tomu, zda mají tamější osoby, zadržované Američany, mít či nemít statut válečného zajatce. Bylo by pak taky zábavné sledovat mezinárodní reakce...:) - Přinášíme podstatné části Zemanova rozhovoru v izraelském listě Haarec. Zde je shrnutí nedávného článku Jásira Arafata v deníku New York Times, kde se šéf Palestinské samosprávy distancuje od terorismu. Miloš Zeman asi ten článek nečetl - že ho v Mladé frontě dnes nenašel? :) (JČ) |
|
19. 2. 2002
Pověst britských vojáků v Afghánistánu je ohrožena poté, co bylo vzneseno obvinění, že britští vojáci začali bezdůvodně střílet na skupinu Afghánců, kteří vezli těhotnou ženu do porodnice. Při incidentu byl zastřelen jeden muž a čtyři osoby byly zraněny. Britské vojenské orgány a afghánská policie začala tento incident vážně vyšetřovat. Informace v angličtině jsou např. zde.
|
|
19. 2. 2002
Západ se snažil ovládnout východní Evropu tím, že vyvolával v mnohonárodnostních státech, jako byly Jugoslávie, Sovětský svaz a Československo nacionalistickou nenávist, tvrdil včera v závěru svého úvodního projevu před tribunálem pro válečné zločiny v Haagu Slobodan Miloševič. Informace v angličtině jsou např. zde.
|
|
19. 2. 2002
Gustave le Bon, PSYCHOLOGIE DAVU.
Revoluce, parlament i reklama a soudci očima roku 1895
Bernard de Launay měl špatný den. Kopance a rány pěstí už ani nepočítal. Když jste velitel Bastily a stojíte beze zbraně uprostřed davu čerstvě vyšinutých občanů, na drobnostech vám nesejde. Hlavní je přežít. Nepovedlo se. Možná stačil jeden obratný řečník. Možná stačilo vykřičet: "Nejsme jako oni.". Nebo: "Ať vydá seznam spolupracovníků, zabijeme ho potom!" Nikdo takový tam ale tehdy nebyl. |
|
19. 2. 2002
V sociální demokracii a v ODS převládla pragmatická spolupráce. V předvolební analýze míní autor, že zřejmě budou tyto dvě strany v ČR vládnout dál i po červnových volbách, a to profesionálním, manažerským stylem. K jejich spolupráci přispěla krize v České televizi. Sám k tomu dodává: "O koalicích nyní politici všech stran hovoří jako o něčem, co je nejisté a nepředvídatelné. Je to "tichá dohoda" anebo strach? Zdá se, že obojí. Nechuť z prozrazení budoucího směru povolební spolupráce vyplývá i ze zamlžených odpovědí Vladimíra Špidly na otázky ČTK, Práva a Britských listů na tiskové konferenci po sobotním zasedání ÚVV ČSSD (omluvte prosím místy nesmyslný slovosled v přepisu otázek na TK, daný "kvalitou" pracovníků aparátu ČSSD). Přitom analýza současné volební podpory jednotlivých stran docela jasně ukazuje, které strany pravděpodobně budou mít po volbách vrch. Pravděpodobnost radikálních překvapení je relativně malá. Prognózu pravděpodobných výsledků i možnost vzniku koalic můžete ovšem brát nyní stejně tak vážně, jako nevážně.
|
|
19. 2. 2002
(Interpretace není zločin, Dům umění města Brna, 6.2. - 24.2.2002)Výstavu k tématu zcizení jiných výtvarných děl připravil Dům umění města Brna, pod kurátorským vedením Radka Horáčka. Tato známá výstavní síň koncipující výstavy několik let předem našla skulinku a vyplnila ji osmnáctidenní expozicí českých umělců, kteří ve svém díle využili jinou výtvarnou předlohu. Podnětem k této rychlé akci se stala nedávná mediální kauza, v níž byl hlavním aktérem nový držitel umělecké ceny J. Chalupeckého, Tomáš Vaněk. Ten ve své presentaci využil známé Ladovy motivy a doplnil je o erotické symboly (psali jsme o tom v BL zde). Proti tomu se ohradil majitel autorských práv a vnuk slavného kreslíře Josef Lada a na jeho protest Národní galerie Vaňkovi kresby zakryla plátnem. Zrodila se tím kauza, v níž média presentovala tento spor jako střet autorského práva s uměleckou svobodou.
|
|
19. 2. 2002
Jiří Novotný v deníku Právo z 1. 2. 2002 ("Obstrukce ekologů a dvou obcí brzdí obchvat Plzně") podal zjevně zcela nevyváženou informaci: uveřejnil názory zástupců investora, města Plzně, ministerstva dopravy, ale pokud jde o druhou stranu, použil jen krátké citace z televize a Zdeňku Drncovi přitom zkomolil jméno. Ale k věci: jak to s obchvatem skutečně je?
|
|
19. 2. 2002
K clanku: "Cesi mohou volit na 108 vyslanectvich" "Moznost volit... budou mit letos poprve i cesti emigranti, kteri ZUSTALI OBCANY SVE VLASTI." To neni pravda. Pravda je: "Moznost volit... budou mit poprve i cesti emigranti, kterym VLADA JEJICH VLASTI JEJICH RODNE OBCANSTVI PROTIPRAVNE, PROTIUSTAVNE A ZLOCINNE N E U K R A D L A..." Jirina Fuchsova Ceska basnirka, rodna obec PLZEN, a 30.000 rodilych Cechu v USA, dodnes, protipravne, protiustavne a zlocinne BEZ OBCANSTVI CESKEHO. 18. unora 2002 VERITAS VINCIT. Poznámka JČ: Diskriminace Čechů žijících ve Spojených státech Českou republikou je skutečně protiprávní. Britské listy se jí zabývaly dávno, v roce 1997. Celá problematika je vysvětlena v knize ...jak Češi myslí, Chomutov, 1999, str. 367- 410. Dvojímu občanství u amerických občanů zabraňovala nyní už zrušená československo-americká úmluva z roku 1928, ovšem jen pro Čechy, kteří se usadili v USA po roce 1957. Tato skutečnost tvrdě postihla především velkou vlnu exulantů z Československa po roce 1968, kteří byli nesmírně kulturně a politicky aktivní a systematicky se zasazovali za svobodu Československa, podporovali exilová nakladatelství (Josef Škvoreckého, atd.). Existují - protiprávně - různé kategorie Čechů žijících na Západě, někteří z nichž dvojí občanství, a tedy právo volit mají, jiní ho mít nesmějí. Jde mimo jiné o majetkové restituce (majetek, který v ČR po roce 1968 zanechali čeští exulanti) z nichž byli Češi v zahraničí, zejména v Americe protiprávně vyloučeni. Problematiku, která od té doby ovšem zaznamenala určitý pokrok, nikoliv však uspokojivý, vysvětluje tento dialog zveřejněný na konci Britských listů z 15. května 1997. Z mnoha příspěvků Jiřiny Fuchsové na toto téma upozorňujeme např. na závěr vydání BL z 27. 5. 1997 a na esej "Návrat" z 9.6. 1997, viz zde. Poznámka TP: Nejde jen o Čechy žijící v USA a není to jen právní, ale v prvé řadě politický problém. Všechny Parlamenty od roku 1989 nalezly shodu, že vrátit majetek emigrantům není žádoucí (celkový objem tohoto - vesměs nemovitého - majetku se odhaduje - v dnešních cenách - na 150-200 miliard korun). Proto byly restituce podmíněny českým občanstvím a trvalým pobytem restituenta, tedy předpoklady, které emigranti nemohli splnit. Obě tyto podmínky, z nichž druhou už Ústavní soud zrušil, jsou z hlediska mezinárodních závazků České republiky nepřijatelné a dlouhodobě neudržitelné, neboť popírají oprávněný a nepromlčitelný majetkový nárok oprávněné osoby, která se dopustila skutku, jejž nelze posuzovat jako deliktní jednání. Emigranti jsou tedy i demokratickou zemí za svou emigraci trestáni a je jen výrazem mimořádné slabosti lobby zahraničních Čechů, že tento stav toleruje. Není tajemstvím, že v individuálních případech se restituce řešily lživým prohlášením a/nebo úplatkem příslušnému úředníkovi. |
|
18. 2. 2002
Poté, co jsme v pátek v Britských listech publikovali upozornění, že podnik Stratosféra neplatí dohodnuté honoráře, a poukázali jsme na to, že se jejich uhrazení pokusil vyhnout Ondřej Fér, šéfreportér týdeníku Redhot, lživou argumentací, došlo v podniku Stratosféra k intenzivní činnosti. Ukázalo se, že honoráře za články nebyly proplaceny navzdory urgencím nejen Janu Čulíkovi, ale i některým dalším osobám, například Ireně Válové, Majidu Majedovi, (Tomáš Pecina dostal zaplaceno za jeden článek, nikoliv však za jiný). Potíže byly před časem i s honorářem pro Janka Růžičku. Ozval se nám nynější šéfredaktor týdeníku Redhot René Decastelo a přislíbil, že všechny neproplacené honoráře budou uhrazeny. Rádi o tom informujeme. Pokud se rozhodne omluvit se Ondřej Fér za svůj dopis, založený na lživém argumentu, budeme rádi informovat i o tom. Britské listy jsou tady od toho, aby ve veřejném zájmu medializovaly problémy tak, aby došlo k jejich nápravě. Jsme potěšeni, že velké většině případů skutečně k nápravě problémů, které zveřejníme, nyní dochází. Máte-li sami potíže, kde by pomohla medializace, obraťte se na nás: rádi vám ve veřejném zájmu pomůžeme. Ale, prosím, nepište anonymně. |
|
15. 2. 2002
Sněmovna v pátek ve 3. čtení v těsném hlasování zamítla návrh nového správního řádu, který měl do správního řízení zavést nerovné procesní postavení účastníků, poskytnout úřadům rozsáhlé rozhodovací pravomoci a mj. usnadit povolování investic, které představují velkou ekologickou zátěž (jako např. motorárna firmy NEMAK). Analýzu, proč by bývalo přijetí této verze správního řádu postavilo občana do nesvéprávné role vůči státní byrokracii, jsme v BL publikovali zde. Jak se očekávalo, většina poslanců bývalé Čtyřkoalice hlasovala v rozporu se svými závazky z Brandýské deklarace pro návrh. Unie svobody byla stejně jako v minulých hlasováních nejednotná, z lidovců hlasoval proti sociálně demokratické předloze pouze poslanec Libor Ambrozek. Rozhodující pro výsledek bylo, že se proti návrhu jednomyslně vyslovili poslanci za KSČM. |
|
19. 2. 2002
Vážený pane Čulíku,
napsal jsem Vám od našeho jediného krátkého setkání před pomalu třemi lety už aspoň pět dopisů - ale nikdy je neodeslal, nikdy je ani nedokončil a mám je uloženy někde na pevném disku starého notebooku, který nyní používám jen zřídka. Dnes je ale opět jeden takový den, kdy jsem prošel střídavými emocionálními lázněmi, které mne tehdy rovněž vedly k nedokončeným psaním. Snad dnes vydržím déle a nenechám se odvést nitkami odboček a spletu provaz mého slovního motání nakonec k nějakému rozumnému konci. Chce se mi napsat - gordickému uzlu - protože chci psát o Vás - a Vy takový "gordický uzel", aspoň v mých očích, jste.
|
|
19. 2. 2002
|
|
18. 2. 2002
"Viděla jsem malého chlapce bez hlavy, všude byla krev, nemluvňata byla mrtvá. Ismet, kterému byly tři roky, brečel, "Maminko, já chci vodu." Zastřelili ho do obličeje. Eronovi, nemluvněti, bylo deset měsíců a brečel, tak ho zastřelili.
- Viděla jsem svou dceru. Dívali jsme se na sebe přes všechny ty mrtvoly a pohybovala rty, jako by se mi snažila něco říct. Držela jsem syna v náručí a viděla jsem svou sestru, jak držela své nemluvně v náručí. Její dítě bylo mrtvé, ale držela ho dál." - Shrnujeme reportáž Maggie O'Kanové, která vyšla na celé titulní straně deníku Guardian dne 17. 6. 1999. Poprvé jsme tento text publikovali v BL dne 18. 6. 1999.
|
|
9. 2. 2002
Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci... Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu. |
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 19. 2. 2002 | Jak český premiér srovnal Arafata s Hitlerem | ||
| 19. 2. 2002 | Britští vojáci v Kábulu obviněni, že zastřelili nevinného muže | ||
| 19. 2. 2002 | Miloševič: "Západ vyvolával v Jugoslávii, v Československu a v SSSR nacionalismus" | ||
| 19. 2. 2002 | Co vede k vraždění? | Radek Mokrý | |
| 19. 2. 2002 | Mladá fronto dnes, nelži! | Jiřina Fuchsová | |
| 19. 2. 2002 | Kunsthistorik troubí na poplach | Jan Paul | |
| 19. 2. 2002 | Smrtonosná sémantika humanitárních válek - 2. část | Josef Fronek | |
| 19. 2. 2002 | Článek, který nechtělo uveřejnit Právo: Jak je to s obchvatem kolem Plzně? | Petr Kužvart | |
| 19. 2. 2002 | Jak by mohly dopadnout volby: analýza současné předvolební situace | Štěpán Kotrba | |
| 18. 2. 2002 | Stanislav Gross se pokouší diskreditovat Ekologický právní servis | ||