18. 2. 2002
"Viděla jsem malého chlapce bez hlavy, všude byla krev, nemluvňata byla mrtvá. Ismet, kterému byly tři roky, brečel, "Maminko, já chci vodu." Zastřelili ho do obličeje. Eronovi, nemluvněti, bylo deset měsíců a brečel, tak ho zastřelili.
- Viděla jsem svou dceru. Dívali jsme se na sebe přes všechny ty mrtvoly a pohybovala rty, jako by se mi snažila něco říct. Držela jsem syna v náručí a viděla jsem svou sestru, jak držela své nemluvně v náručí. Její dítě bylo mrtvé, ale držela ho dál." - Shrnujeme reportáž Maggie O'Kanové, která vyšla na celé titulní straně deníku Guardian dne 17. 6. 1999. Poprvé jsme tento text publikovali v BL dne 18. 6. 1999.
|
Bohužel, jak se ukazuje, mnozí lidé stále nejsou většinou schopni hodnotit věci podle toho, jaká jsou fakta, ale hodnotí je apriorně podle svých politických předsudků. Škodí i relativizace základních hodnot, k nimž došlo v českém prostředí po roce 1989, a nekvalitní novinářská práce, v jejímž důsledku neměli lidé v českém prostředí o konfliktu v Kosovu nikdy dostatečné a úplné informace - tak, jak je loni na podzim neměli ani o válce v Afghánistánu.
V případě války o Kosovo a bombardování Srbska se bohužel stala většina kritiků z řad české veřejnosti obětí vlastních předsudků i špatných médií, které nebyly schopny informovat o individuálních osudech ani o jednotlivých - často protiřečících si - a velmi drastických aspektech této války. Jak konstatovala na jaře roku 1999 v Britských listech Fara Kahir, když srovnávala, jak píší o válce v Kosovu britské a české sdělovací prostředky, napsala, že "bez dobrých reportérů na místě, kteří by informovali o individuálních osudech, chybějí v ČR autentické informace o skutečném rozsahu lidské katastrofy", k níž docházelo na Balkáně.
Jak pravidelní čtenáři vědí, Britské listy jsou vzdáleny tomu, aby poklonkovaly mocným, ať už jsou kdekoliv na světě. Naproti tomu nelze zaujetím apriori kritického postoje vůči mocným přehlížet základní humanitární principy a lidská práva obyčejných lidí. Svět nemohl nečinně přihlížet tomu, co se v devadesátých letech odehrávalo na území bývalé Jugoslávie a co vyvrcholilo válkou v Kosovu. Možná byly vojenské akce Západu proti Srbsku na jaře roku 1999 kontroverzní, možná byly skutečně - politováníhodným způsobem - motivovány touhou Billa Clintona zakrýt něčím svůj skandál s Monikou Lewinskou. Možná se daly vojenské akce provést jinak, aby při nich nemuselo zahynout několik stovek nevinných srbských civilistů.
To všechno však nemůže zakrýt skutečnost, že Miloševičův režim se proviňoval hrubým porušováním lidských práv a bylo nutné proti němu zasáhnout. Kritikové západních vojenských akcí v Kosovu a v Srbsku by měli vysvětlit, co jiného měl Západ dělat než co učinil. Měl zůstat tváří v tvář vraždění na území bývalé Jugoslávie ve stejné mnichovanské nečinnosti, v jaké setrvával skoro po celá devadesátá léta?
Potíž je, že české veřejnosti byly odepřeny konkrétní a podrobné informace o tom, co se na území bývalé Jugoslávie vlastně děje. Požadovala-li česká provládní a prozápadní mediální propaganda, aby čeští občané poskytli Západu podporu na základně mlhavých a často nepřesvědčivých oficiálních zpráv, přirozeně se musela nadít toho, že občané jí velkou měrou takovou podporu samozřejmě odmítnou dát. To totiž není přesvědčivá ani férová transakce.
Dávno před začátkem bombardování NATO na jaře roku 1999 byly např. britské sdělovací prostředky plné drastických individuálních příběhů z obou stran konfliktu, z nichž však bylo zjevné, navzdory četným provokacím například UCK ve válce o Kosovo, že hlavním pachatelem vraždění, znásilňování a vyhánění z domovů jsou Srbové a polototalitní Miloševičův režim.
Těchto svědectví bylo příliš mnoho a byla od příliš renomovaných a příliš nezávislých reportérů na to, aby bylo možno před nimi zavírat oči. V České republice ovšem skoro vůbec nejsou neexistují nezávislí a renomovaní novináři s autoritou, na jejichž svědectví z krizových míst světa by bylo možno se na základě jejich dlouholeté, neúplatné práce spolehnout. Takže nikdo nevěří nikomu a všechno se relativizuje. A Češi ani energickými, nezávislými novináři často nechtějí být: když se snažil na jaře roku 1998 přesvědčit Andrew Strohlein reportéry České televize, aby se takovými autoritativními osobnostmi stali, bylo mu vysvětleno, že si to nepřejí - bylo by to nebezpečné a kromě toho, příliš nezávislý reportér by přišel o cenné informační vazby na politiky! ("Informace vám dáváme za to, že jste s námi ve spiknutí.")
Tutéž zkušenost zaznamenal znovu nedávno v Praze Fabiano Golgo. Podle jeho slov nemají lidé v ČR rádi hrdiny, kteří by zastávali nekompromisní postoje ve veřejném zájmu. Nezávislý investigativní reportér by se zanedlouho stal terčem útoků a pokusů o diskreditaci. Už jste v Čechách, musíte se zařadit, konstatoval před časem ironicky v Reflexu Bohumil Pečinka.
Psal jsem o tom, proč je absence důvěryhodných, velkých nezávislých reportérů v českém prostředí velkým problémem, v březnu 1999 v Britských listech zde.
A tak se všechno hodnotí především podle ideologické zaujatosti a veškeré - i lidskoprávní hodnoty - se rozmělní relativizací. Vždyť v demokracii je přece dovoleno všechno, argumentují mnozí v ČR, a to, co vypadá jako vražda z jednoho politického hlediska, vlastně ani z jiného politického hlediska vraždou nemusí být...
Bylo by bylo obscénní proti akcím Miloševičova režimu, jehož vraždění a útlak trvaly skoro deset let, nezasáhnout. V tomto smyslu bylo rozhodnutí západního společenství zahájit akce proti Srbsku na jaře roku 1999 správné, i když přišlo nesmírně pozdě. Jiná věc je, jakou konkrétní formu akce NATO proti Miloševičovu režimu měla - nikdo nemůže souhlasit s alibistickým bombardováním z výšky 5000 metrů, při němž přicházejí o život nevinné civilní oběti. Možná měl Západ reagovat inteligentněji. Můj šéf na Glasgow University John Dunn argumentuje, že mělo na jaře roku 1999 vyslat NATO své jednotky na podporu srbské armády a policie. Kdyby totiž byla v přítomnosti srbských jednotek západní vojska, srbská armáda a policie by si těžko mohla dál dovolit vraždit, vypalovat domovy a vyhánět lidi - zároveň by si UCK přitom asi těžko dovolila útočit na mírové sbory NATO.
Žádná relativizace nemůže zastřít skutečnost, že Miloševičův režim byl hrůzný a zločinný a že je jen dobře, že (v důsledku západní války?) padl. Je také zcela správné, že byl Miloševič postaven v Haagu před soud.
Některá svědectví o hrůzné situaci na Balkáně jsme na jaře 1999 publikovali v BL zde, zde, zde a zde. Odkazy na větší počet článků v BL o válce o Kosovo publikujeme v dnešním vydání na jiném místě.
18. 2. 2002
"V popředí soudní síně, kde se odehrává proces s Miloševičem, je místo vyhrazené pro svědky. Modrá židle na něm byla minulý týden prázdná. Čeká na přibližně 200 lidí, kteří tam budou svědčit o svých osobních osudech Miloševičovi přímo před zraky. Jednou z těchto osob bude dvanáctileté dítě z Kosova - nejmladší svědek v historii tohoto tribunálu - který přišel v divošských akcích, k nimž došlo v jeho zemi, téměř o všechny příslušníky své rodiny. Bude tu také svědčit jeden bývalý důvěrný spolupracovník Slobodana Miloševiče, generál Vlastimir Djordjevič, který údajně uprchl okamžitě po pádu Miloševičova režimu do Moskvy." - Na Miloševičovu demagogii u soudu v Haagu ("Srbové se stali obětí nového plánu Německa na ovládnutí Východu, Německo musí být pánem Srbska, má-li realizovat své východní ambice, německé ambice nyní podporuje americký hlad usilující o globální nadvládu, je to spiknutí, které vyžaduje genocidu Srbů") reagoval v neděli 17. 2. v týdeníku Observer reportér Ed Vulliamy, který byl na Balkáně svědkem vraždění téměř po celá devadesátá léta.
|
18. 2. 2002
Autor odhaluje licoměrnost západních postojů vůči Srbsku.
|
11. 3. 2006
|
18. 2. 2002
Poté, co jsme v pátek v Britských listech publikovali upozornění, že podnik Stratosféra neplatí dohodnuté honoráře, a poukázali jsme na to, že se jejich uhrazení pokusil vyhnout Ondřej Fér, šéfreportér týdeníku Redhot, lživou argumentací, došlo v podniku Stratosféra k intenzivní činnosti. Ukázalo se, že honoráře za články nebyly proplaceny navzdory urgencím nejen Janu Čulíkovi, ale i některým dalším osobám, například Ireně Válové, Majidu Majedovi, (Tomáš Pecina dostal zaplaceno za jeden článek, nikoliv však za jiný). Potíže byly před časem i s honorářem pro Janka Růžičku. Ozval se nám nynější šéfredaktor týdeníku Redhot René Decastelo a přislíbil, že všechny neproplacené honoráře budou uhrazeny. Rádi o tom informujeme. Pokud se rozhodne omluvit se Ondřej Fér za svůj dopis, založený na lživém argumentu, budeme rádi informovat i o tom. Britské listy jsou tady od toho, aby ve veřejném zájmu medializovaly problémy tak, aby došlo k jejich nápravě. Jsme potěšeni, že velké většině případů skutečně k nápravě problémů, které zveřejníme, nyní dochází. Máte-li sami potíže, kde by pomohla medializace, obraťte se na nás: rádi vám ve veřejném zájmu pomůžeme. Ale, prosím, nepište anonymně. |
18. 2. 2002
Ministr vnitra Stanislav Gross se pokusil v neděli v Sedmičce "zdiskreditovat" Ekologický právní servis tím, že v diskusi o obsazování uvolněných míst na kandidátce Koalice prohlásil, že by se na nich mohli objevit lidé, kteří "organizovali či pomáhali" (sic!) při protestech proti zasedání Mezinárodního měnovému fondu a Světové banky v září roku 2000. V této souvislosti se zmínil o občanském sdružení Ekologický právní servis.
Níže publikujeme protest EPS proti těmto Grossovým výrokům - Stanislav Gross musí vědět, že EPS žádné protesty v září 2000 neorganizoval, stejně jako si je jistě dobře vědom, že EPS na kandidátce Koalice nevystupuje. Je ovšem pravda, že EPS si zahrával v druhém případě s ohněm. Zástupce EPS se účastnil jednání signatářů tzv. "Brandýské deklarace" a od spolupráce odstoupil teprve tehdy, když se ukázalo, že čtyřkoaliční spojenci dohodu porušili. Nepovažujeme ani za příliš seriózní vyhrožovat někomu ve sdělovacích prostředcích žalobou. To příliš zavání bulvárním politikařením, v České republice častým. Pokud má EPS přesvědčivé důvody, proč Grosse žalovat, nechť to učiní, ale sdělovací prostředky by o tom měl informovat až tehdy, až proces vyhraje. (JČ) |
15. 2. 2002
Sněmovna v pátek ve 3. čtení v těsném hlasování zamítla návrh nového správního řádu, který měl do správního řízení zavést nerovné procesní postavení účastníků, poskytnout úřadům rozsáhlé rozhodovací pravomoci a mj. usnadit povolování investic, které představují velkou ekologickou zátěž (jako např. motorárna firmy NEMAK). Analýzu, proč by bývalo přijetí této verze správního řádu postavilo občana do nesvéprávné role vůči státní byrokracii, jsme v BL publikovali zde. Jak se očekávalo, většina poslanců bývalé Čtyřkoalice hlasovala v rozporu se svými závazky z Brandýské deklarace pro návrh. Unie svobody byla stejně jako v minulých hlasováních nejednotná, z lidovců hlasoval proti sociálně demokratické předloze pouze poslanec Libor Ambrozek. Rozhodující pro výsledek bylo, že se proti návrhu jednomyslně vyslovili poslanci za KSČM. |
15. 2. 2002
Přijat byl naopak soudní řád správního soudnictví (jemuž se zkráceně a jazykově poněkud anachronicky říká "soudní řád správní"). Česká republika tak bude mít po mnoha desetiletích systém úplného správního soudnictví, které bude přezkoumávat nejen zákonnost (tj. formální správnost) správních rozhodnutí, ale i jejich obsahovou stránku. Připomeňme, že iniciátorem změny byl Ústavní soud, který s odloženou účinností od 1. 1. 2003 zrušil stávající defektní úpravu. Nejvyšší správní soud, který se zákonem zřizuje, bude mít sídlo v Brně. Překvapivě a proti vůli právnické lobby prošel pozměňovací návrh poslance za ODS Marka Bendy, jímž se odstraňuje povinnost být při podání správní žaloby zastoupen advokátem. Stávající situace byla dosti nelogická: zatímco k podání i velmi komplikovaného žalobního návrhu podle občanského soudního řádu není povinné zastoupení třeba, správní žaloby, včetně žalob informačních (tj. správních žalob podle zákona o svobodném přístupu k informacím), což mohou být ze strukturního hlediska nejjednodušší žaloby vůbec, musel za občana podávat advokát. |
18. 2. 2002
Tak argumentoval v neděli 17. 2. v týdeníku Sunday Times Edward Luttwak z Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu. Jeho argumentaci shrnujeme.
|
18. 2. 2002
Turecký nakladatel, obžalovaný z šíření separatistické prokurdské propagandy vydáním esejů Noama Chomského, byl v Istanbulu osvobozen, když se k soudu dostavil sám americký autor a požadoval, aby byl také souzen. Nakladateli hrozil za vydání Chomského esejů rok vězení. Podrobnosti v angličtině jsou např. zde a zde.
|
18. 2. 2002
Vyplývá to z průzkumu názorů 3113 osob, ktereý objednal a jehož výsledky v neděli 17. 2. publikoval týdeník Sunday Times. 60 procent dotazovaných osob se domnívá, že britská labouristická vláda nyní vytváří dojem zkorumpovanosti. O konzervativní opozici si to myslí 41 procent. Když se v roce 1997 dostala Blairova labouristická strana k moci a prohlásila, že bude "čistá jak bílý papír", jen 19 procent Britů zastávalo názor, že jsou labouristé zkorumpovaní; o konzervativcích si to tehdy myslelo 63 procent Britů. 79 procent Britů dnes zastává názor, že Tony Blair zvlášť pomáhá podnikatelům, kteří poskytují jeho straně finanční dary, že bude totéž dělat nynější opoziční strana konzervativců, pokud by vyhrála volby, si nyní myslí 64 procent britských občanů. Tony Blair se dostal v minulých dnech do kontroverze, proto, že pomohl indickému podnikateli, který dal labouristům finanční dar, získat mnohamilionovou půjčku od Evropské banky pro obnovu a rozvoj na koupi jedné rumunské ocelárny.
|
15. 2. 2002
Tento týden se poslanecké sněmovně projednával senátní návrh novely zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti. Ve všeobecném mumraji kolem této novely zcela zanikly podivné rejdy kolem novely zákona o archivnictví.
Dle návrhu měly být přístupné spisové materiály a archiválie Komunistické strany Československa a dalších organizací založených na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Proti takto navržené novele protestoval mimo jiné i pan ministr vnitra Gross, který argumentoval příliš vágní formulací i tím, že by pak mohli občané žádat zveřejnění i archivu Veřejné bezpečnosti a dalších. |
9. 2. 2002
Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci... Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu. |
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|