Jak je to s radioaktivitou uranu
Poznámka je k článku pana Miloše Kalába "Protitankové náboje v Kosovu
zanechávají radioaktivní dědictví". Zdá se, že se daří živit časté mýty
poukázáním na nějakou věc, která se dá těžko měřit či vážit. Přemýšlet
nad otravou přírody olověnými broky myslivců je demagogie stejného
kalibru, jako přemýšlet o vlivu gravitace Slunce na život na zemi. Jsou
vlivy mnohem více devastující krajinu a s mnohem větším účinkem.
Produkce siřičitanů, sazí a CO+CO2 spalováním, produkce Pb, aromatických
benzenů motory vozidel a letadel, produkce ozonu, freonu, síry a těžkých
kovů továrnami, to jsou vlivy, které se podílejí na změně prostředí
mnohem více, než náboje z ochuzeného uranu.
Pan Kaláb správně
poznamenal, že ochuzený uran má 60% radioaktivity "obyčejného" uranu.
Nepoznamenal už však, že třeba i váš byt je radioaktivní i my všichni
jsme radioaktivní.
Otázkou je míra radioaktivity. Nikdo přece
neprotestuje, že chodník je radioaktivní, je to totiž tak nízká (nebo by
měla být) míra radioaktivity, že je neškodná.
Rovněž tak ochuzený uran
není žádná radioaktivní bomba. Míra záření tohoto materiálu ale vyšší,
než přirozené radioaktivní pozadí a proto nás různí demagogové tak
straší.
Co je však horší a to mélo ekologů říká, je to, že uran stejně
jako jiné těžké kovy je zdraví škodlivý. Jako nedoporučuji pít vodu z
olověné trubky, tak neschvaluji pití z uranové nádoby.
V tom je ta
škodlivost, která může znamenat zamoření prostředí. Nikoliv však
radioaktivní prach vzniklý spálením uranu.
PS: spálení uranu není jaderná reakce
PPS: uran nejde spálit. A jeho odpar při vyšších teplotách je
srovnatelný s olovem (a zkuste odpařit olovo - asi vám to dá práci).
Marcel Derian
