Ještě Čuba a Slušovice aneb hledejte ideologickou zaujatost
Ráda bych ještě dovysvětlila pár věcí ohledně svého článku o dokumentu Slušovický zázrak po 10 letech, protože se obávám, že někteří lidé můj článek nepochopili. Nechci tímto reagovat na urážlivý pamflet Roberta Sedláčka, protože ten za reakci nestojí. (Přesto děkuji panu Paříkovi za zastání.) Chci reagovat na tvrzení Jana Čulíka, že můj článek byl "trochu povrchně ideologicky zaujatý".
Pokud bych měla nějak označit svůj článek, řekla bych spíš, že nebyl ideologicky zaujatý, ale idealistický. Jednoduše jsem se idealisticky domnívala, že není dobré točit dokumenty o podnikatelích, kteří se ke svému podnikatelskému úspěchu dopracovali nečistými metodami. Myslela jsem si - asi naivně - že v České republice jsou i podnikatelé, o kterých by stálo za to natočit dokument proto, že jednají eticky a neobchází zákon, a přesto se dopracovali k tomu, že jejich firma prosperuje a vytváří nové hodnoty.
Nechci se na svět dívat černobíle, ať už by to bylo optikou Tomáše Peciny, že Stanislav Devátý se rozhodl někoho "ničit" pouze z pohnutek svého antikomunismu a František Čuba je obětí závistivých nenechavců, anebo z opačné strany, že kdokoliv, kdo něco "za totáče" vytvořil, musel tak učinit jen z kariéristických důvodů. Chtěla jsem jen upozornit na fakta.
Je skutečně možné a docela pravděpodobné, že František Čuba zpočátku pozvedl své družstvo jen díky svému úsilí a entuziasmu, kterým nakazil ostatní zaměstnance družstva - a určitě to bylo v době normalizačního marasmu něco, nad čím každý kroutil hlavou. Je také pravda, že František Čuba zaměstnával i lidi, kteří by kvůli svému politickému škraloupu měli jinde problémy. (Tito lidé koneckonců nebyli hloupí a proto mohli být svým vzděláním družstvu užiteční, což si Čuba určitě uvědomoval.)
Ale stejně tak je pravda, že vzorky bakterií, které vydávalo JZD Slušovice za "své", byly tajně přiváženy s pomocí vědeckých pracovníků Slušovic, rozvědky a tehdejších československých zastupitelských úřadů v západních zemích. Tyto bakterie dostaly nový název a staly se součástí výrobků, které pak za výhodný peníz rozvážely Slušovice po zemích RVHP. Ještě výhodnější obchod pro Slušovice bylo pašování embargovaných počítačů z Vietnamu, které se pouze přehodily do krabic s logem JZD Slušovice a pak vydávaly za vlastní výrobu.
František Čuba se opravdu dokázal v té"absurdní době orientovat, jak zněl podtitul dokumentu, ale také díky tomu, že šikovně využíval politické konexe na nejvyšších místech, což Čuba v dokumentu zastírá). S jejich pomocí se slušovické obchody nerušeně rozrůstaly. Toto jsou fakta, nikoliv ideologické emoce. Na tato fakta se také snažil upozornit Stanislav Devátý ještě jako poslanec polistopadového parlamentu, tedy ne z pozice šéfa BIS s aureolou "mocného muže v pozadí", jakou získal působením médií, a jakou mu chce podsunout i Tomáš Pecina.
Pokud posuzujeme nějakou zajímavou postavu minulosti, měli bychom ji posuzovat komplexně. A proto mi v dokumentu chyběla fakta o tom, že DAK MOVA Slušovice, založená Františkem Čubou, se po roce 89 podílela na transakcích, při kterých např. zásilka kovových palet byla několikrát prodána a nakonec si ji za dvojnásobnou cenu koupilo opět slušovické družstvo, které ji na počátku prodalo (kvůli čemuž se z původně prosperujících Slušovic za pár měsíců roku 90 stalo vybrakované torzo). Proto mi chyběla fakta o tom, že kriminalista, který tyto podivné transakce vyšetřoval, byl odvolán z vyšetřování a bylo mu vyhrožováno fyzickou likvidací, až nakonec emigroval. Netvrdím, že za tím vším stál osobně František Čuba, ale se Slušovicemi to úzce souvisí.
Když jsem tato fakta napsala ve své odpovědi jednomu z čtenářů, kteří reagovali na můj příspěvek do BL mailem, odpověděl mi: "No a co?"
A to je právě ono. Dnes a denně se s tímhle přístupem setkáváme, když média upozorní na nelegální obchody nebo korupci. No a co? Tak to prostě u nás chodí. Jsme jiní, jsme specifičtí, to je česká cesta!
Proto si připadám spíš jako idealista, když trvám na tom, že podnikání by mělo být etické (a dokumenty by neměly zamlčovat fakta). A proto také nechápu, když pan Čulík, který s vervou upozorňuje na neetické chování Vladimíra Železného a nechce se smířit se shovívavými úsměvy lidí, kteří říkají, že "tak to prostě u nás chodí", napíše o mém článku, že byl povrchně ideologický.
Pokud "to u nás bude takhle chodit" dál, pak se do společenství skutečných demokratických zemí nikdy nedostaneme, protože s takovým obchodním jednáním bychom tam těžko uspěli.
Iva Nachtmannová je šéfredaktorka Síťnice.
