Generál Mike Jackson: KLA bude odzbrojena

Nicholas Witchell: Dobrý večer. Jugoslávské jednotky se stahují z jižního Kosova a jak odcházejí před tím, než o půlnoci vyprší lhůta, určená NATO, objevují se stále další děsivé důkazy zvěrstev, spáchaných na kosovské albánské populaci. Jednotky NATO nacházejí další hromadné hroby a dovídají se o dalších svědectvích hromadných vražd.

Masakr ve vesnici Koliq

Nejnovější taková zpráva pochází z vesnice Koliq. Tam podle tvrzení požadovaly srbské jednotky od místních lidí peníze. Když nemohli zaplatit, byli usmrceni. Zvláštní dopisovatel pořadu Nine O'Clock News Ben Brown nyní informuje exkluzívně z vesnice Koliq. Musím vás varovat, že některé záběry v jeho reportáži jsou nepříjemné.

Ben Brown: Toto je scéna, která se dostane do krvavé historie Balkánu jako masakr ve vesnici Koliq. Podle svědků tady bylo v dubnu usmrceno 64 uprchlíků, když se pokoušeli uprchnout z Kosova. Jejich vypálené automobily a traktory jsou stále ještě rozesety na mnoha kilometrech silnice.

Dnes nám předala KLA to, o čem prohlašuje, že je to videozáznam jednoho z nejhorších zvěrstev ve válce. Podle KLA je na videu vesnice Koliq nedlouho po masakru. Uprchlíci se tu shromáždili, protože jim sdělili Srbové, že tady na  ně budou čekat autobusy. Nebojte se, ujistili je, ve vesnici Koliq budete v bezpečí. Nikdo vám nic neudělá. To se nestalo.

(záběry dlouhé řady mrtvol)

64 uprchlíků bylo usmrceno, zahynuli zde mladí i staří, ženy i muži. Někteří byli usmrceni dělostřeleckou palbou, většina byla popravena zblízka střelnou ranou do hlavy.

(lidé spěšně kopají hroby)

Jejich přátelé Albánci je mohli pohřbít teprve tehdy, když Srbové odešli. Muselo se to udělat rychle. Nebyl čas na důstojnost. Lidské bytosti v anonymním hrobě.

Uprchlíci, kteří sem přijeli, se domnívali, že jsou na cestě ke svobodě. Ale pro některé z nich to byla cesta ke smrti.

Podle svědků, kteří přežili, a s nimiž jsme hovořili, je srbská police zastavila a vyžadovala peníze. Pravidla byla jednoduchá: když jste zaplatili, žili jste, když ne, byli jste zastřeleni.

Ramash Shukoli mi sdělil, že přežil masakr jen proto, že jeho rodina odevzdala dost peněz. "Můj nejlepší přítel Bessam to štěstí neměl," uvedl. Zastřelili ho samopalem přímo přede mnou. Řekl jsem Srbům, že jsou nelidští, necivilizovaní. Odpověděli, že mám štěstí, že jsem naživu."

Zatím se o hroby těch, kdo tady zemřeli, stará KLA, ale brzo tady budou vyšetřovatelé válečných zločinů. Budou vyšetřovat zvěrstvo, strašlivé i podle děsných měřítek Kosova.

Ve vzduchu je pomsta

Nicholas Witchell: Jugoslávské jednotky mají čas do půlnoci, už jen dvě hodiny, na dokončení první etapy svého odsunu z Kosova, jak to vyžaduje mírová dohoda. Téměř polovina z celého počtu 40 000 už z provincie odešla, anebo balí a připravuje se. Oblast, z níž srbské jednotky odcházejí, je jižní částí Kosova včetně hlavního města Priština. Je tam reportérka Kate Adie.

Kate Adie: (záběry kolon vojsk) Před půlnocí musejí být mimo Kosovo. Spěchají. Odjíždějí z Prištiny v arogantní a vzdorné náladě. (Výkřiky: "Tady je to Srbsko!") 20 000 vojáků už odjelo. Málo z nich bylo schopno pochopit, že nezískali pověst pro hrdinství, ale pro brutalitu. Velitelé NATO jsou víceméně spokojeni, že většina srbských vojáků bude do půlnoci pryč. Opozdilci budou nalezeni a odesláni později. Obávaná zvláštní policie také musela odejít.

(záběry zničených čtvrtí z vrtulníku)

Zůstává po nich nepěkné dědictví. Domy jsou páleny. Pomsta je ve vzduchu na obou stranách. A do krajiny, zbrázděné bombardováním NATO, přichází další zkáza. Využívá se příležitost vyřídit si účty, než budou moci zasáhnout mírové sbory NATO.

(lidé plení skladiště)

Skladiště, jižně od Prištiny. Dnes ho plenili frenetičtí Albánci. Poslední dva měsíce žili tito lidé ve strachu před zvláštní policií, která tady byla rozmístěna, a byli svědky toho, jak policisté naplňují skladiště vypleněnými předměty z albánských domovů.

V tlačenici jsme našli velkou minu, položenou na posteli. Pak nablízku rozmístěné britské dělostřelectvo přimělo neochotné vesničany, aby budovu opustili. Vydali se domů přes pole, plné náruče kořisti.

Jen si prý berou, co jim Srbové vzali, říkají Albánci. Nespravedlivá odplata ve všech formách se dá bohužel v této době očekávat. A je právě úkolem NATO brzdit tyto emoce, které jsou velmi intenzívní.

(záběry tří zmatených mužů na ulici)

Jak jsme šli za britským plukem albánskou částí Prištiny, objevili se tři muži, jeden z nich jen ve spodkách. Byli to Srbové, unesení před dvěma dny bojovníky KLA. Byli svázáni a opakovaně biti.

(záběry zranění)

Nebylo pochyb o jejich svědectví. Zranění byla čerstvá. To je ten dům, řekli, ten s tou albánskou vlajkou.

Major Julian Davies a jeho vojáci se tam vydali.

(plno lidí v místnosti jako na mejdanu)

A také že ano, bylo to velitelství KLA, usměvaví lidé, nabídli jim pizzu a dort. Jací zmučení Srbové, ptali se. Major Davies a jeho muži snědli nabízenou pizzu. Po půlnoci nebudou smět tito příslušníci KLA už skrývat své zbraně. Obě strany musejí zbraně odevzdat. A protože už zbývá jen několik hodin, v ulicích vládne nervozita. Zbraně jsou tady součástí kultury. Většina rodin má střelnou zbraň. A většina rodin se buď bojí, anebo se chce pomstít.

Mike Jackson: KLA bude odzbrojena

Nicholas Witchell: Britským generálem, který velí vojskům K-for v Kosovu je generál Sir Mike Jackson, hovoří nyní s námi z Prištiny. Pane generále, bude první etapa odsunu jugoslávských vojsk dokončena do půlnoci úplně a včas?

Michael Jackson: Mám veškerou důvěru, že odsun bude do půlnoci plně uskutečněn. Slyšel jsem, že Kate Adie hovořila o možných opozdilcích. To je možná pravda, ty postrčíme na cestu pěkně rychle.

Nicholas Witchell: Každý den přicházejí další zprávy o hromadných hrobech. Co si o tom myslíte po čtyřech dnech? Jaký je rozsah zvěrstev, která byla spáchána?

Mike Jackson: To je, upřímně řečeno, těžká otázka, na niž mohu jen těžko v této chvíli odpovědět. Dostáváme od rozmístěných jednotek o tom nyní hodně zpráv, ale celkový obraz vám nemůžu poskytnout a soustřeďuji se nyní na odsunovou operaci. Dalšími záležitostmi se budeme zabývat, až to bude dokončeno.

Nicholas Witchell: Řekl jste, že chcete, aby Srbové, kteří dodržují zákony, zůstali na místě. Ale jestliže mají mít pocit bezpečí, přece musí být odzbrojena Kosovská osvobozenecká armáda? Kdy to začnete dělat?

Mike Jackson: Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 konstatuje zcela jasně, že bude KLA demilitarizována. Metoda, jak toho docílit, se vypracovává právě teď. Je to politická záležitost a v dost tvrdě se o tom vyjednává. Předpokládám, že dostanu pravidla odzbrojování zítra, kde bude všechno jasně řečeno. Bude existovat časový plán, KLA bude odzbrojena, její zbraně budou uskladněny, KLA nebude smět nosit uniformu. Stane se to postupně. Nevím, kdy přesně, ale můžete si být jist, že demilitarizace KLA se uskuteční.

Nicholas Witchell: Máte samozřejmě neočekávanou přítomnost Rusů na letišti v Prištině. Jste si jist, že je možné najít způsob, jak začlenit Rusy pod vaše velení?

Mike Jackson: Ano. Jsem si tím plně jist. Říkal jsem před okamžikem, že se teď soustřeďuji na úspěšný odsun vojsk. Navzdory určité posledlosti letištěm, to letiště je v současné době pouze otázkou druhořadého významu. Já vítám, že je tady ruský kontingent. Rusové mají trvalého zástupce v Radě bezpečnosti, a musejí hrát roli v takovéto mezinárodní operaci. Existují určité politický rozdíly, ty jsou nyní odstraňovány. Jsem si jist, že nakonec bude ruský kontingent plně integrován do K-For.

Uprchlíci se vracejí dřív, než je to bezpečné

Nicholas Witchell: Další velký problém může vzniknout, když se začnou uprchlíci vracet domů dřív, než je to pro ně bezpečné. Tisíce lidí už ignorují varování o minách. Jen dnes se vydalo domů z Makedonie alespoň 2000 osob. Dalších 5000 lidí se vydalo domů z táborů kolem Kukeše. Liz McKeen tam je a sleduje spěch dostat se domů.

Liz McKeen: Jdou domů a neskrývají svou radost. Jakmile se rozšířila zpráva, že je hranice u Kukeše otevřená, velký počet kosovských Albánců se vydal na silnici, cestou domů. Srbové usmrtili bratra tohoto muže. Říká, že neví, kde je jeho mrtvola, ale myslí si, že je bezpečné vzít rodinu domů. Jdou rodiny se vším svým majetkem. Ať je NATO pro ně připravené nebo ne, vracejí se a chtějí zůstat.

V táborech kolem Kukese je atmosféra euforická. Těmto všem lidem bylo řečeno, že Kosovo ještě není bezpečné, ale vracejí se domů stejně a nikdo se je nesnaží zastavovat. Po třech měsících života jako uprchlíci existuje velká touha sebrat se a jít domů.

Drasticky zničená země

Nicholas Witchell: Mnoho těchto uprchlíků směřuje do oblasti kolem města Prizren. Je to oblast, kde už je napětí silné a kde KLA usiluje o prosazení své moci. Je tam Jeremy Bowen. Dnes cestoval z Prizrenu zničenými vesnicemi do Djakovy.

(záběry naprosto zničených a vypálených trosek domů, z automobilu)

Jeremy Bowen: Trvá to jen půl hodiny cestovat automobilem z Prizrenu do Djakovy. Jedete rozstřílenou zemí. Přes mosty, kamuflované Srby proti leteckým úderům NATO, prázdnými vesnicemi, a smrtí.

Velika Kruša je nyní bezpečná. Nebyla, když tady bylo uvězněno asi dvacet lidí v jednom domě. Uvnitř nezbylo nic než jejich spálená těla a kosti. Jsou tu na hlídce němečtí vojáci.

Na silnici se Němci šíří do rojnice, jak Srbové odcházejí a přijíždějí těžké zbraně. Ramadan a Fatima Krasnicovi a jejich děti měli dostatečný pocit bezpečí, že šli pěšky do Prizrenu z Djakovy.

Před další vesnici, Bela Crkva, albánský bojovník z KLA Šušri Šala nás vzal k hromadnému hrobu v jeho vesnici. (Cesta polem.) Řekl, že už zkontrolovali, jestli tam nejsou miny. Přesto bylo nepříjemné tudy jít.

(záběry čerstvě zahrnuté země uprostřed pole, mezi tím poházené zablácené ženské boty)

Řekli, že tady v několika hrobech pohřbili asi 70 lidí, zastřelených Srby v prvních hodinách po zahájení leteckých úderů NATO.

Albánec.: 37 lidí tady, sedm támhle, dva tady, šest tam, třicet tady.

Jeremy Bowen v pokleku: Je to mělký hrob. Neměli moc času lidi pohřbít. Museli pracovat v noci, se strážemi KLA. Ve vzduchu je spousta much a je cítit, jak se rozkládají těla - je tu smrt.

KLA byla všude, kam jsme jeli. Tolik ozbrojených mužů, požadujících nezávislost, znepokojuje představitele NATO. Jediné zbraně, které tady chtějí, jsou zbraně NATO.

Těsně vedle silnice nám ukázali silně rozložené mrtvoly dvou albánských mužů. Leželi tam, kde je Srbové zastřelili.

A pak do Djakovy. Kolem vojenského velitelství, které zničilo začátkem války NATO. Bojovníci KLA jsou tady taky, vracejí se do svých domovů.

(neuvěřitelně zničené ulice)

Po prvních leteckých úderech, říkají zdejší lidé, srbská policie zuřivě zničila staré město v Djakově. Vypálili ho a zabili všechny lidi, kteří se jim dostali do cesty. Jsou tady hektary zkázy.

(plačící dívka u hromady cihel)

A tohle bylo poprvé, co Jetezara, naše tlumočnice, uviděla trosky svého rodinného domu. Zoufale se snažila najít své strýčky, kteří tady žili. Přestěhovali se s manželkami a dětmi a přežili.

(emocionální rodinné shledání)

Mnoho lidí nepřežilo.

Mít možnost pohřbít své mrtvé a nestat se přitom terčem střelby

Nicholas Witchell: Jak odchází jugoslávská armáda z jižního Kosova, srbští civilisté odcházejí také. Nejsou si jisti, že může NATO zajistit jejich bezpečnost. Při jejich odchodu vycházejí z lesů a z hor etničtí Albánci, kteří se tam skrývali po dlouhé týdny. Matt Frei byl v Kačaniku a sledoval přesun dvou národů v jednom městě.

Matt Frei: Zase se na Balkáně proměnily role. Tohle je kolona srbských civilistů. Utíkají z Kosova a bojí se odplaty od etnických Albánců, kteří se vracejí domů. Viníci se stali obětmi, anebo si to alespoň myslí.

(valník tažený koněm, na něm velká lednička a kolem něho lidi)

Našli jsme tuto srbskou rodinu: tři generace se přidržují svého nejcennějšího majetku: ledničky. Stali se uprchlíky už podruhé za pouhé čtyři roky. V roce 1995 byli vyhnáni z jiné části bývalé Jugoslávie, tehdy Chorvaty. V této části Evropy je historie zlovolný, začarovaný kruh, a oni prožívají další kapitolu, kterou nikdy nezapomenou. Dnes ráno v sedm hodin jim zaklepali na dveře vojáci z KLA a řekli jim, aby odešli.

"Jsem tak smutná," řekla mi tato žena, která se bála říct svoje jméno. "Vyhodili nás z domu, který jsme postavili. Celý svět se zbláznil."

I když NATO přislíbilo, že bude tyto lidi ochraňovat, Srbové nechtějí alianci po dvou a půl měsících bombardování věřit. Zatímco jeden národ prchá, druhý národ je šťasten, že je naživu.

V městě Kačanik se náš albánský překladatel setkal s přítelkyní, o níž si myslel, že je mrtvá. Meri Hote je zdravotní sestra. Dnes se vrátila domů, poté, co se 78 dní skrývala v horách a starala se o raněné. Všechno zůstalo tak, jak to nechala, i prádlo na šňůře. Rozdíl je jen v tom, že to šatstvo na šňůře patří osobě, která je teď mrtvá - jejímu bratrovi, kterého zastřelili Srbové.

"Šla jsem k jeho hrobu, než jsem přišla sem. Nemohu Srbům odpustit, co učinili. Byl pýchou naší rodiny. "

Do děsivých prázdných měst Kosova se postupně vracejí Kosovci, poté, co za sebou Srbové zanechali stopu zkázy. Už není potřeba bojovat o přežití. Teď přijde doma traumat.

(pohřeb)

Americký voják asistuje při pohřbu muže, který zemřel začátkem května na infarkt, jeden z mála lidí, kteří v této válce zemřeli přirozenou smrtí. Rodina se bála Srbů a mrtvolu ukrývala doma celý měsíc.

Dnes znamená v Kosovu normálnost mít možnost pohřbít své mrtvé a nestát se přitom terčem nepřátelské střelby.