Akademická svoboda v ČR
Za pozvání "extremisty" jako materiál na seminář snížil děkan FFUK dr. Zdeňku Zbořilovi plat na úroveň "prodavačky v samoobsluze"
Tento rozhovor původně vyšel na neonacistických stránkách
vlast.cz.
Rozhovor s PhDr. Zdeňkem Zbořilem, organizátorem politického semináře
University Karlovy s podtitulem "Typologie politického extremismu"
Za dobře odvedenou práci TREST!
Na filosofické fakultě Univerzity Karlovy právě končí seminář "Typologie
politického extremismu", na který jsou zváni různí představitelé pravicové i
levicové scény. Jedním z nich byl i člen Národního odporu Praha (dnes
začleněného do Národně-sociálního bloku) Filip Vávra.
V podstatě se jedná o zavedení (v ČR nové) metody výuky, která jistě
zkvalitňuje vzdělání studentů politologie. Avšak jako všude, i u nás se
našli lidé kterým vadí vše nové. Lidové Noviny zareagovaly tím, že za
zkreslených údajů (Vávra nepřednášel, ale odpovídal na otázky a mnoho
dalšího) se snažily vyvolat dojem až propagace neonacistických myšlenek na
akademické půdě. Osobně bych takovému výkřiku LN nepřikládal váhu (od doby
co Emanuel Madler vyzýval k zákazu českých večerníčků považuji LN za
bulvár), ale děkan UK Doc. Petr Kolář na hlas bulváru slyšel a okamžitě
zasáhl. Pro většinu veřejnosti byla jeho reakce nepochopitelná. Zákaz
semináře, snížení platu organizátoru semináře a hrozba ukončení pracovního
poměru - taková reakce sama o sobě je nebezpečnější než 100 Vávrů na
semináři! Pokud se Vám zdá, že tímto demokracie v ČR utrpěla další velký
políček, tak to vidíte naprosto správně.
Samozřejmě reakce lidí nenechala na sebe dlouho čekat a na tento popud se
rozpoutalo velké množství debat ve všech médiích. Byly mezi nimi debaty
přínosné, ale i takové, které nikam nevedly. Sám jsem se mnohdy zhrozil nad
absolutním diletantismem některých politiků a novinářů - a nad jejich
neznalostí této problematiky. Je sice pravda, že vlastenec v Čechách (díky
neustálému osočování) musí mít politologii jako nutný koníček, ale od lidí,
kteří se vyjadřují v televizi a tisku, bych čekal alespoň nějaké znalosti. Po
tom, co zájem masové veřejnosti (voličů) opadl, se pomalu vytratil i zájem
politiků. Ale ne tak nás, kterým při této kauze zatrnulo v zádech.
Nikdo jiný neměl větší zásluhu na celém semináři, a nikdo za něj více
nepykal než jeho organizátor PhDr. Zdeněk Zbořil. Následující rozhovor s ním
ukazuje na interpretaci "demokracie" v České republice.
Následující první dvě odpovědi jsou na otázky "V besedě na veřejnoprávní
televizi o Vašem semináři zazněla otázka - Který extremismus je
nebezpečnější - levicový či pravicový? Nemáte dojem, že k levicovému
"extremismu" je společnost mnohem tolerantnější?" protože obě odpovědi byly
poměrně obsáhlé, ale hlavně protože jsou jakýmsi úvodním slovem k celému
rozhovoru je uvádím na první místě.
Můj seminář začíná vysvětlením, že pojem extremismus považuji za nevhodný.
Slovo "extremismus" je totiž jen slovo označující, chcete-li vhodné pro
politické označení nebo žurnalistickou zkratku, ale nemůže být použito jako
pojem nebo jako instrument analytický.
Ve Spojených státech se např. za extremismus považuje takové politické
hnutí, které se vyskytuje jen v Evropě a "směřuje k likvidaci demokratických
pořádků" nebo ohrožuje ústavní pořádek demokratických zemí. Je zde častější
používání slova terorismus, a to nejen pro násilné třeba i politicky
motivované akce, jejichž cílem je zastrašování např. voličů nebo obyvatel
určitého města. Na ten jsou přísní, ale na ideologické proudy /vč. nacismu,
neonacismu, fašismu nebo neofašismu/ pohlížejí jako na ústavou zaručené
vyjadřování myšlenek /viz Jackson v Norimberku: "...nesoudíme vás za vaše
zrůdné myšlenky, ale za zrůdné činy a motivace k těmto činům..."/. Mnohem
citlivější jsou však k projevům antisemitismu a k tzv. bílého rasismu /K-K-K
atp./.
V SRN jsou naopak více sensitivní na projevy nacismu a fašismu /vč.
symboliky a rituálů/, antisemitismu a xenofobie, ale jsou tolerantnější k
bílému rasismu, i když jej nepřehlížejí. Německou tradicí jsou také silné
levicové tradice /od Marxe, přes SD až k Rose Luxemburgové, SD Výmarské
republiky a konečně i části německého národního socialismu/, a proto se zde
vžil termín extremismus především opět jen jako žurnalistická metafora. U
nás jsme toto označení účelově přejali, ale pokud se v SRN někdo odsuzuje
všeobecněji, raději se používá jazyk práva a hovoří se o protiústavní
činnosti té které skupiny. Takže levicový extremismus je i u nás pojem velmi
nepřesný, měli bychom spíše mluvit o komunistech a socialistech, jejich
politických programech a politické praxi, jejich vztahu k minulosti a také
se jich často optat na to, jak si představují budoucnost. Vynadat někomu do
extremistů je velmi jednoduché /viz např. Klaus versus Havel/, ale nic
neříkající. Mnozí naši sousedé dnes rozhodně nejsou extremisty, rád bych od
nich slyšel, jaký mají vztah ke svým zkušenostem členů KSČ, co se jim na tom
nezdá a co se jim na tom líbí. Jejich hlučné pokřikování na "pravicové
extremisty" má možná jen jediný účel, abychom zapomenuli na jejich
komunistickou minulost.
Mediální aféra okolo Vašeho semináře ve finále způsobila jeho ukončení. Co
na to samotní studenti. Znáte jejich reakce?
Reakce studentů byla velmi bouřlivá, nešlo jen o dopis "8 studentů", jak se
nezasvěceně vyjádřili pp. děkan a rektor, ale o mimořádně vzrušený ohlas,
který se přenesl na půdu senátu FFUK a později i senátu UK. Obhájci zákazu
semináře tam působili nejen směšně, ale ukázalo se, že nic o celé věci
vlastně nevědí, a že tomu /ani politologii/ nerozumějí. Reakce studentů byly
a stále ještě jsou pro mne lichotivé a byly publikovány v různých denících.
Zejména bych chtěl upozornit na čl. pp. Kateřiny Jacques a Petra Slunéčka v
LN, který je mnohem zasvěcenější než např. stanovisko pana rektora UK. Na
něj reagovala významná česká výtvarnice pí. Dana Záměčníková, která mi
zatelefonovala, abych se na všechno vykašlal, a pokud se mi podařilo
vychovat na FFUK alespoň tyto dva mladé lidi, mám být na co hrdý.
Seminář nakonec byl "kompromisně" povolen do konce školního roku, takže je
čas zhodnocení. Jak velký byl jeho přínos pro studenty?
Jak budou studenti reagovat na ukončení semináře na podzim nevím, ale možná,
že se vedení FFUK podaří mne do té doby vyhodit a bude po problému. - pokud
jde o přínos, myslím, že tento ročník byl mimořádně kvalitní. Mezi mými
studenty jsou nejen lidé vzdělaní, ale i občansky způsobilí a nebál bych se
je poslat na jakoukoli odbornou debatu /mimochodem, zítra jsou diskutovat
3-4 z nich do Kulturního centra židovské obce o soudobém antisemitismu/.
Dále se mi podařilo získat jednoho nadaného mladého odborníka pro sledování
tzv. extremismu na internetu /včera mi ukázal svou 300ss. práci, o které
jsem předpokládal že bude max. 10ss./. Ale hlavně, seminář byl poučný
zejména proto, že se v něm naučili kriticky zkoumat prameny, vyslovovat
hypotézy a argumentovat. Porovnejte takový úspěch např. s publikacemi pana
Ondřeje Cakla nebo Helsinského výboru, které mají velmi omezenou vypovídací
hodnotu, zejména pro svoji nedostatečnost formální.
Jak se k Vám nakonec zachoval děkan za Vaši pracovní iniciativu?
Pan děkan "ocenil" můj způsob vedení semináře odejmutím finančního osobního
ohodnocení, což v mém věku a před odchiodem do důchodu může znamenat snížení
ročního platu asi o 30 tis. Kč, tedy asi 25 procent ročního příjmu. Dostávám
se tím do kategorie hůře placené pokladní v samoobsluze.
Jakých reakcí jste se dočkal od veřejnosti? Vyhrožoval Vám například někdo?
Veřejnost reagovala velmi spontánně /nejen v ČR, ale v zahraničí/, a mohu
konstatovat s uspokojením, že téměř všichni pochopili, že jde o věc samotnou
a nikoli jen o moji osobu. Výhrůžky, kromě asi třech kolegů z vedení FFUK,
se mi dostalo jen od pana Rejžka a Justla, ale to jsou lidé se sníženým
prahem morální odpovědnosti. Navíc bych se je neobával označit slovem
extremisté. Těch ohlasů mám asi okolo 200, všechny pozitivní a některé
považuji vzhledem k poměrům na FFUK, za mimořádně odvážné. Snažil jsem se
jejich autorům slíbit, že až budou oni atakováni, také vystoupím, pokud to
budu umět, na jejich podporu.
Při organizování seminářů jste vycházel z jakých pramenů? Je pořádání
podobných seminářů osvědčenou praxí i v jiných státech?
Jednak jsem podobný seminář /pod názvem "aktuální problémy politiky"/ vedl s
dvěma přestávkami celá 90. léta. Metodologii mám dostatečně propracovanou,
vycházím z dnes poněkud opět módní politické antropologie a z inspirace
poválečného Mass Observation. Samozřejmě, že podobná praxe existuje v
zahraničí, vychází z politické kultury nebo stavu akademických badání. V
SRN, kde jsem se studií tzv. Třetí říše zúčastnil již v roce 1967 /Freiburg
a Heidelberg/, dokonce přenášel tzv. extremista Kosiek celý jeden semestr.
Byl sice atakován akademickou obcí, ale vysoudil kompenzaci /viz Kosiek
versus Německo/. V západní Evropě se dodržuje jakási nepsaná zásada, že
akademické prostředí nebo prostředí odborné veřejnosti je více imunní než
veřejnost, a proto se opatrně o extremismu mluví v mediích, na školách je to
běžné. Např. film Unheil Hitler je přímo označen za použitelný na školách
při výuce dějepisu, ale nesmí se šířit na veřejnosti. Ještě jednu poznámku,
podívejte se na Dějiny a současnost z let 1968-1969, kde jsem působil jako
redaktor, na seznam autorů a na články. Jistou praxi tedy mám.
Domníváte se jako politolog, že je správné, aby veřejní činitelé ukvapeně
podléhali tlaku médií - nemyslím jen Váš případ?
Domnívám se, že podléhat tlaku medií politici nemají, ale je to věc
osobnosti. Když je např. ministrem školství v dnešní vládě člověk nevzdělaný
a postrádající vážnosti, pak je přirozené, že reaguje na každou blbost v
novinách nebo TV. Politici mají v mediích vystupovat, mají na jejich různá
tvrzení reagovat, ale neměli by podléhat jejich tlaku nebo reagovat na
každou mýdlovou aféru.
Připustil jste, že asi opět půjdete učit do ciziny. Je to reakce na celkový
školský systém, nebo má největší vliv na toto Vaše rozhodnutí potlačení Vaší
iniciativy (myšlen seminář)?
Pokud jde o můj odchod do ciziny je to spíše reakce na celkový systém výuky
a vzdělávání. Letos pravděpodobně naposledy se zúčastním přijímacích
pohovorů, které jsem se, v době, kdy jsem byl ředitelem ústavu, snažil
zlidštit, když nebylo možné je odstranit. Myslím, že se jedná o věc ostudnou
/jeden můj přítel nazývá přijímací zkoušky dokonce genocidou/ a všechny naše
školské autority, které hovoří o "přeplněnosti" universit aj. bych chtěl
donutit, aby se prošly každý pátek pustými chodbami areálu v Jinonicích, kde
se člověk skoro bojí být tak sám. Pokud není potřeba ke studiu přístrojů,
laboratoří atd., ale jen musíme mít dobré oči, zadek a uši, pak mi připadá
numerus clasus residuem komunistické éry. Snad pana ministra nebo vedení UK
ještě nenapadnou umístěnky. To byl přece důsledek přijímacích kvót. V
zahraničí mám největší zkušenosti z USA a jižní Koreje /kde se praxe USA a
čínské tradice směšují/, ale láká mne ta automatická a nevynucovaná
svobodomyslnost, kterou u svých kolegů nevidím a jejíž zbytky se zdají mizet
s nástupem oné nešťastné "střední" generace.
Napsal jste, že používání výrazu "extremista" je v podstatě alibismus mnoha
politiků. Domníváte se, že by bylo záhodno toto označení svázat nějakou
pevnou definicí? A kdo by v takovém případě měl extremisty určovat?
Už jsem na to odpovídal, definovat extremismus můžete politicky,
politologicky, sociologicky nebo právně. Vzhledem k rozšíření tohoto pojmu
bych se přimlouval za definici vycházející z právních norem a proto závaznou
i pro politiky. Už jsem zmínil pana Klause a jeho označení Václava Havla
extremistou, ale co budeme dělat, až někdo upozorní, že čeští hokejisté,
mistři světa 2001, věnovali panu prezidentovi dres s číslem "18" /podle naší
"extremistické" praxe jde o kryptogram Adolf Hitler/. Zavřeme jeho nebo je?
A kdo napíše posudek? Já se tomu budu snažit vyhnout.
Mělo by se neodůvodněné označení "extremista" trestat?
Potrestat se neodůvodněné označení "extremista" asi nedá, ale možná, že v
některých případech, by mohl soud posuzovat, zda jeho použitím nedochází k
zastrašování /terorizování/ nebo vyvolávání negativních emocí, působení újmy
nebo útisku. To je dobrá otázka, ale pro právníka.
Setkal jste se během své praxe soudního znalce s nějakou kuriózní situací?
Řekl bych, dokonce, že kuriózních situací je většina /asi 60 procent/. Např.
musel jsem psát posudek na hádku zastupitelů ve Slaném /nebo Kladně/, kde se
starší vážení městští hodnostáři označovali za fašisty a členy kuratoria.
Dobrý je případ patnáctiletého pana S., který vyrostl v dětských domovech a
věznicích, a který má na tvářích vytetován hákový kříž a dvojitou vítěznou
runu SS. Na každém nádraží ho znovu a znovu zatýkají pro podporu a šíření
nacismu. Ale nejlepší je případ z nejmenované školy na severu Čech, kde
student, který neměl rád pana ředitele, jej nakreslil jako Hitlera a označil
nacistickými symboly. Pana ředitele nenapadlo nic lepšího, než podat na toho
kluka trestní oznámení. Myslím si, že taková situace by neměla být
posuzována politologem nebo historikem, ale spíše psychiatrem nebo
psychologem, a to ještě spíše v případě pana ředitele než jeho 13letého
studenta.
Troufl by jste si hodnotit (ne jmenovitě) kontroverzní práci některých
jiných soudních znalců na "extremismus"?
Netroufl, protože případ od případu se liší a neznám jeho souvislosti. Vím
však, že někdo je lepší na dějepis, někdo na politologii atd. Práce svých
kolegů si velmi vážím, a to proto, že stejně jako já, mají jen minimální
oporu u politických představitelů naší republiky, a to i přes jejich hlasité
upozorňování, že tomu tak není. Vidíte na mém případu, jak to ve skutečnosti
chodí.
Co říkáte na nové rozhodnutí MV o odposlechu a zapojení agentů proti
extremismu? Nemyslíte, že je toto rozhodnutí politicky zneužitelné proti
lidem, kteří jsou vlastenci a nikoliv extremisty?
Nechci to předčasně hodnotit, protože neznám přesné znění rozhodnutí pana
Grosse. Ale zdá se mi, že je to právě to, před čím jsem varoval, když jsem
upozorňoval na nevhodnost represivního přístupu k tzv. extremismu. Kdo dnes,
a kdo zítra, bude ty nové agenty vybírat, školit, instruovat, jak budou
/nebo spíše nebudou/ veřejností kontrolovatelní atd., atd. A nebude třeba k
tomu využít nějaké starší databáze nebo dokonce přizvat odborníky, kteří s
nimi umějí zacházet? Už vlastně máme jeden případ, kterého si bdělá
žurnalistika všimla jen okrajově. Ten sociální demokrat, který někdy v roce
1987 horoval pro nacismus. Odkud to víme, doufám, že ne z archívu STB, ke
kterému má někdo, opět zvláště k tomu vybraný, přístup.
A také jiného soudku. Řekněte, jako indonesista - co bychom se mohli jako
Čechové od Indonésanů naučit?
Jako indonesista doporučuji, naučit se od Indonésanů vařit /je to nejlepší
kuchyně na světě/, smát se a mít rád hezké věci. Je to země krásných lidí,
kteří se umějí bavit, a kterým se od nás Evropanů, dostalo tolik příkoří, že
nás možná brzy nebudou mít rádi.
Také jejich země je překrásná, různorodá a jako celá vymodelována sochařem
nebo pomalována malířem. A také mají ve státním znaku hezké heslo: různí,
ale jednotní.