Britské listy


pondělí 2. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Pochybná kvalita poskytovaných služeb:
  • S Fischerem? Jednou a dost! (Helena Havelková) Rozhovor s autorkou žaloby z Haagu:
  • "Jak jsme obžalovali Miloševiče" (Observer) Svoboda projevu:
  • Byl vydán v Čechách: Měl by být Mein Kampf v Německu konečně povolen? (New Statesman) Smrt latiny:
  • "Veritas odit moras" - co to je? Dnes už nikdo neví České školství:
  • Umění přežít a roztomilý rasismus Eduarda Zemana (Anna Koutňáková) Akademická svoboda v ČR:
  • „Za pozvání "extremisty" jako materiál na seminář snížil děkan FFUK dr. Zdeňku Zbořilovi plat na úroveň "prodavačky v samoobsluze" Česká televize:
  • Balvínovo faux pas o Tady a teď - Další krok na cestě ČT k privatizaci
  • Jana Dědečková opět zcela mimo realitu (Zdeněk Plachý)
  • Šlo nám o zásadní strukturální změny, nikoliv o pronásledování jednotlivců - Sundali jsme České televizi kalhoty (Jana Dědečková) Reakce:
  • Genocida ve Rwandě a západní komplicita: není to nic nového (Ivo Baran) Na konec školního roku:
  • „Všeckoť na světě jen na obrátku, a  život lidský jako sen...“ - hovory, naslouchání a  mlčení s nestorem českých učitelů Bohumilem Sedláčkem (druhá část, Ivo Fencl) Tváře na internetu:
  • Se zveřejněním galerie "podivných postav" nesouhlasím (Vojtěch Kment, Neviditelný pes)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Byl vydán v Čechách: Měl by být Mein Kampf v Německu konečně povolen?

    Mein Kampf udělal z Hitlera milionáře a stále ještě z této knihy plynou peníze anonymním dobročinným organizacím. Julia Pascalová napsala o Mein Kampfu článek v týdeníku New Statesman na tomto místě.

    Německo, 1945. Jak zemi osvobozovali Spojenci, tisíce Němců spěšně zakopaly Mein Kampf na zahradě svých domů. O 56 let později se tato kniha stále ještě nesmí v Německu kupovat ani prodávat. Je načase zpřístupnit Mein Kampf nové generaci Němců? Vyvolalo by to rasovou nenávist? Většina německých a židovských vědců, s nimiž hovořím, si to nemyslí, ale představa, že by v Německu znovu byl volně k dostání Mein Kampf, otevírá celou řadu složitých otázek ohledně svobody projevu a ohledně toho, kdo by měl prospěch z Hitlerových autorských práv.

    Do Hitlerovy smrti se prodalo osm milionů výtisků Mein Kampfu. Tato kniha, kterou koupil stát a dával ji v Třetí říši při svatbě každému novému manželskému páru, udělala z Hitlera milionáře. Do roku 1942 bylo manželským dvojicím rozdáno šest milionů výtisků Mein Kampfu. Hitler se vychloubal, že se Mein Kampf stal celosvětově nejprodávanější knihou, pomineme-li bibli. Plynul mu honorář ve výši 1 milionu dolarů ročně.

    Hitler napsal Mein Kampf v bavorské vězeňské pevnosti Landsberg am Lech v letech 1923 - 24, po svém neúspěšném puči, zorganizovaném v hostinci. Kniha je stylisticky nabubřelá a silně se opakuje. První verzi Hitlerovi posléze přepsali, aby nebylo tolik znát, že ji napsal polovzdělanec. Podle Hitlera způsobuje veškeré potíže Němcům "židovský národ", který usiluje o to "pošpinit árijské ženství a  árijskou pokrevní linii" - což je názor, který často dodnes najdeme na neonacistických internetových stránkách. Kdo si přečetl Mein Kampf, nemohl nevědět, co Hitler plánuje učinit se židy, s invalidy a se všemi ostatními lidmi, které považoval za "rasově podřadné". Původní titul Hitlerovy knihy zněl "Čtyři a půl roku bojů proti lžím, hlouposti a zbabělství". Hitlerův editor, Max Amman z nakladatelství Franz Eher, ho přesvědčil, aby přijal kratší titul: "Můj boj".

    Oficiálně nelze koupit Mein Kampf v Německu, v Maďarsku, v Izraeli, v Lotyšsku, v Norsku, v Portugalsku, ve Švédsku a ve Švýcarsku, ale kniha je normálně k dostání v Rusku, v Rumunsku, ve Spojených státech a ve Velké Británii (kde se jí pravidelně prodá 3000 výtisků ročně).

    V českých zemích se Mein Kampf poprvé prodával v roce 1936 a znovu byl vydán v roce 1993, v obou případech ve zkrácené verzi s poznámkami. V březnu 2000 vydalo v češtině kompletní verzi nakladatelství Otakar II. Nakladatel Michal Zítko nechal vyrobit 10 000 výtisků; průměrný náklad dnešních českých knih je 400. Německé velvyslanectví v Praze požadovalo, aby Zítko přestal knihu distribuovat. Zítko to odmítl udělat. Nové vydání neobsahovalo žádný komentář a na obálce byl orel a hákový kříž. Několik organizací protestovalo, včetně českých Romů a Českého svazu bojovníků za svobodu. Tomáš Kraus, výkonný ředitel české Federace židovských obcí, říká: "Šířit takovou knihu jako Mein Kampf volně na trhu je dokonce nebezpečnější než její přístupnost na internetu." Fedor Gál, žid, který se narodil v Terezíně a je dnes v Praze nakladatelem, se staví k záležitosti také ostře kriticky: "Využívat této knihy k vydělávání peněz je nejhorší, nejdegenerovanější formou nakladatelské praxe."

    Situace s autorskými právy je složitá. V roce 1933 si nakladatelství Eher Verlag zakoupilo pro Mein Kampf světová práva a prodávalo je jiným nakladatelstvím pro překlady. V Británii tato práva získalo nakladatelství Hutchinson. V roce 1939 si nakladatelství Hutchinson objednalo překlad Mein Kampfu od židovského emigranta Ralpha Mannheima. Berlín volbu překladatele neschválil.

    Po válce byl Mein Kampf v nakladatelství Hutchinson přesunut na seznam titulů v záloze, ale v roce 1969 vyšo nové vydání. Richard Cohen, který je dnes ředitelem firmy Richard Cohen Books, byl v roce 1985 obchodním ředitelem firmy Hutchinson´s a vzpomíná, že bylo obtížné rozhodnout, co s tou knihou dělat. "Otázky, jimiž jsme čelili v nakladatelství Hutchinson´s byly: jakou má nakladatel odpovědnost tváří v tvář takovéto knize a máme dělat něco, abychom zvýšili její odbyt?" Morální dilema bylo vyřešeno tím, že byla kniha na obálce označena za odpornou. Dnešní verze, která vychází v nakladatelství Pimlico, stále Mein Kampf charakterizuje jako "knihu, která zosobňuje zlo". "Každé další vydání vždy vyvolalo protestní dopis od německé vlády," dodává Cohen.

    Nakladatelství Hutchinson bylo mezitím prodáno americkému nakladatelství Random House, které pak získal německý mediální konglomerát Bertelsmann. Cohen si je vědom ironie: "Tak bude Hitlerův rasistický traktát, který není v německých knihkupectvích k dostání, vydávat v Británii a v celém Britském společenství národů německé nakladatelství."

    Co se týče německých autorských práv, po válce zkonfiskoval stát Bavorsko Hitlerův majetek a vlastní všechna autorská práva, s výjimkou autorských práv pro vydání v angličtině. V Británii plyne honorář za anglická vydání Mein Kampfu prostřednictvím literární agentury Curtis Brown od roku 1976 jedné charitativní organizaci, jejíž totožnost Curtis Brown nechtěl odhalit. Tato "anonymní" dobročinná organizace se však právě identifikovala veřejnosti. V minulých dnech proběhla tiskem zpráva, že honorář za anglické vydání Mein Kampfu dostával od roku 1976 German Welfare Council. Tvrdí, že rozděloval ty peníze německým židovským uprchlíkům, avšak nyní, když už je jich naživu tak málo, se rozhodla správní rada, že už není rozdělování honoráře vhodné". Celých čtvrt milionu liber má být předáno zpět nakladatelství Random House.

    Kdo jiný by mohl mít prospěch z Hitlerovy knihy? Hitler měl sestru Paulu a nevlastního bratra Aloise, který se usadil v Dublinu, oženil se s Brigid Elizabeth Dowling a posléze byl souzen za bigamii. Existovala také Angela, Hitlerova nevlastní sestra. Většina jejích vnoučat - Hitlerových prabratranců a prasestřenic - žije v Linzi, v oblasti, kde se Hitler narodil. Aloisovi potomci žijí v Americe na Long Islandu. Teoreticky by mohli zdědit honoráře za Mein Kampf, kdyby stát Bavorsko někdy povolil německé vydání.

    Vydělal někdo peníze tím, že byl Hitlerův příbuzný? Brigid Dowlingová se pokusila využít svých příbuzenských vztahů k Hitlerovi tím, že napsala nevydaný rukopis My Brother-in-Law, Můj švagr, který se snažila uplatnit v New Yorku. Podle Timothy Rybacka (autora knihy The Last Survivor) prý si Alois Hitler vydělávat kapesné tím, že "podepisoval fotografie svého nevlastního bratra a v New Yorku v roce 1953 je prodával turistům". Ostatní členové Hitlerova příbuzenstva ve Spojených státech a v Rakousku dávají přednost tomu se veřejně neprojevovat. Rodinné zájmy zastupuje Werner Maser, samozvaný administrátor Hitlerovy pozůstalosti. Maser, jehož dům je porostlý břečťanem, získaným z hrobů Hitlerových rodičů, tvrdí, že honorář za Mein Kampf dosahuje "téměř 9 milionů marek". Ostatní "aktiva" zahrnují fotografická alba Evy Braunové, která jsou v národním archívu ve Washingtonu, DC.

    Maser sdělil Rybackovi, že nemá "absolutně žádné morální zábrany" a bude se snažit Hitlerovy miliony získat. "Židé získali své odškodnění a získali ho nyní i vězni z koncentračních táborů. Je načase, abychom dostali něco i my." Je pozoruhodné, že přiznal židovským obchodním partnerům, že je částečně žid.

    Maser se snaží dostat zisky z Mein Kampfu pro Hitlerovu rodinu, ale Siegrief Zangl a Nicole Langová, kteří mají autorská práva pro Mein Kampf jménem bavorského ministerstva financí, konstatují, že "neexistuje absolutně žádný právní základ, že by Hitlerovi dědicové mohli požadovat honorář. Nechápeme, jaké právní zdůvodnění má profesor Maser pro to, že si říká administrátor Hitlerovy pozůstalosti. Žádná Hitlerova pozůstalost neexistuje a není co administrovat. Je naší odpovědností zajistit, aby se tato kniha nevydávala."

    Je jasné, že lze argumentovat, že by se měl povolit prodej německého vydání Mein Kampfu kvůli svobodě projevu, ale je to přesto spojeno s komplikacemi. Svobodomyslným argumentem, proč by se mělo šíření Mein Kampfu v němčině povolit, je, že vyvolávání rasové nenávisti lze neutralizovat vzděláváním, soudy a veřejnou debatou. Navzdory zákazu není obtížné získat německou verzi Mein Kampfu. Německý origiál je k dispozici na internetu a silně ho využívají neonacistické stránky. Kdykoliv byla kniha nabídnuta na internetu k prodeji, vznikly protesty. Knihkupectví Barnes and Noble bylo požádáno německým ministrem spravedlnosti, aby prodej knihy zastavilo. Internetové knihkupectví Amazon zastavilo prodej Mein Kampfu na svých německých internetových stránkách v listopadu 2000. Loni se německé úřady pokusily žalovat firmu Yahoo, že prodávala výtisky Mein Kampfu v dražbě, ale v březnu byla žaloba zrušena.

    Stojí také za to zkoumat americkou situaci. Během druhé světové války vydělala americká vláda na honoráři za Mein Kampf 20 000 dolarů. Zkonfiskovala autorská práva pro tuto knihu v rámci Zákona o obchodování s nepřítelem (Hitlerova kniha byla jedním z prvních aktiv, které americká vláda získala v rámci tohoto zákona.) Do roku 1979 shromáždilo americké ministerstvo spravedlnosti honorář ve výši více než 139 000 dolarů. Nakonec byly tyto peníze vyplaceny rovnou měrou žadatelům, většinou americkým válečným zajatcům. V roce 1979 zaplatilo nakladatelství Houghton Mifflin, americký vydavatel Mein Kampfu, americké vládě více než 35 000 dolarů za autorská práva. Nakladatelství prodává více než 15 000 výtisků této knihy ročně, a tak realizuje podstatné zisky. Když to bylo zpochybněno z etického hlediska, nakladatelství předalo tyto zisky dobročinným organizacím.

    Jak k tomu přijdou ti lidé, kteří přežili holocaust a zažili Mein Kampf jako přímou zbraň? V knize The Holocaust: the Jewish tragedy zaznamenává Martin Gilbert, jak během křišťálové noci v Baden_Badenu bylo nařízeno jistému dr. Flehingerovi "aby ostatním kolegům, také židům, předčítal pasáže z Mein Kampfu. ´Četl jsem ty pasáže tiše, ano, tak tiše, že mě esesák, který stál za mnou, opakovaně bil do krku.´"

    Je pravda, že mnoho lidí, kteří přežili, by to urazilo, kdyby se měl Mein Kampf v Německu volně prodávat. Nejde tady ani tolik o otázku svobody projevu, ale o otázku citlivosti lidí, kteří přežili. Je sice možno považovat za absurdní, že se oficiálně nehraje v Izraeli Wagnerova hudba, ale není obtížné pochopit, že by Útěk Valkyrií v izraelském rozhlase šokoval Hitlerovy oběti.

    Jako divadelník bych nikdy nepodporovala návrh, že by se měl zakázat Shakespearův Kupec benátský, avšak obraz žida, jak si škodolibě ostří nůž, aby si vyřízl maso z křesťanových prsou, má po Osvětimi odpornou rezonanci a tu neutiší žádná liberální interpretace. Svobodná prezentace obtížných textů může since čtenáře či diváka šokovat, ale ten materiál utajovat by znamenalo popírat složitost rasismu a minimalizovat debatu.

    To, zda se má či nemá Mein Kampf v Německu volně prodávat, většinu Němců příliš neovlivní. Většina z nich o zákazu prodeje Mein Kampfu ani neví a tisíce lidí mají stále ještě výtisky Mein Kampfu od svých prarodičů, schované na půdě. David Guttenplan, autor knihy The Holocaust on Trial: history, justice and the David Irving libel case, konstatuje: "Jako člověk, který není Němec, se mi nechce doporučovat, co mají Němci dělat - mají vlastní historické důvody pro potlačování této knihy, ale jsem přesvědčen, že státní potlačování čehokoliv je kontraproduktivní." Právník a spisovatel Anthony Julius souhlasí: "Zákaz Mein Kampfu je do určité míry nesmysl. Ale zastávám názor, že základní principy svobody projevu musejí záviset na konkrétním kontextu a je zapotřebí určitého politického úsudku."

    Luke Holland, autor dokumentárních filmů o lidech v koncentračních táborech, argumentuje: "Přenechte zakazování a pálení knih nacistům."

    Michael Whine, mluvčí správní rady nakladatelství Hutchinson, poznamenává: "Když chtělo nakladatelství Hutchinson vydat v roce 1969 Mein Kampf pro vědecký trh, nenamítali jsme proti tomu nic. Ale dokážu sympatizovat s vládami, které musejí zápolit s růstem bělošského nacionalismu a rasismu a se vznikajícími demokraciemi, které chtějí Mein Kampf zakázat." Profesor Ian Kershaw, jeden z Hitlerových životopisců, argumentuje, že je pro "zrušení zákazu pod podmínkou, že vyjde redigované, vědecké vydání", a dodává, že tento názor sdílí i Eberhard Jackel, čelný německý vědecký odborník na Mein Kampf.

    Americká historička Deborah Lipstadtová, která se dostala do soudního sporu s Davidem Irvingem, apologetem nacismu, který vyhrála, je tohoto názoru: "Německo má určité historické dědictví a je tedy ve výjimečné situaci. Jsem ale přesvědčena, že zakázat tu knihu by bylo kontraproduktivní." Německá analýza ukazuje, že je toto téma ještě daleko komplikovanější. Ludwig Fischer je německý novinář, žijící ve Švýcarsku a je aktivním antifašistickým bojovníkem, podařilo se mu úspěšně zlikvidovat několik internetových neonacistických skupin. Je si jist, že žádný současný německý politik by se neodvážil navrhnout změnu zákona v této věci. "Nacismus zůstává v Německu traumatem. Stále ještě trvá kult viny. Když nedávno řekl Gerhard Schroder: ´Jsem hrdý na to, že jsem Němec´, vyvola v zemi výkřik hrůzy. Každý německý politik, který by navrhl, že by se měl Mein Kampf začít volně prodávat, by byl vyhnán z úřadu jako stoupenec nacismu. Byla by to politická sebevražda."

    Osobně jsem přesvědčena, že by zákaz prodávat Mein Kampf měl být zrušen, píše autorka. Ale oni bratranci mého otce, zavraždění v litevských lesích speciálními nacistickými jednotkami, by mi asi za tento názor zrovna nepoděkovali. A žádné vydání Mein Kampfu, ani německy ani v žádném jiném jazyce, by nemělo poskytnout peníze Hitlerovým příbuzným. Zisky by měly plynout těm umělcům a spisovatelům, kteří pracují ve prospěch smíření mezi dětmi Němců a židů a dalšími obětmi holocaustu.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|