České a britské zdravotnictví:
Orwell neřádí v Británii, ale v Česku ano
Nezaškodí si zopakovat fakta:
Novelou českého zákona o péči o zdraví lidu, pokud ji podepíše i prezident
republiky, dostane ministr zdravotnictví absolutní pravomoc rozhodovat (mimo
jakoukoli oponenturu v parlamentu) o sběru osobních údajů nemocných občanů.
Čili může klidně vytvářet zvláštní kartotéky pro skupiny občanů stonajících
například na žlučník či hemeroidy, na přepracované hlasivky nebo na neurózy
pramenící z neutěšené situace v rodině apod.
Tito občané se o sběru jejich
citlivých dat vůbec nedovědí, nebudou moci protestovat ani nic kontrolovat.
V Británii nedošlo k prolomení důvěrnosti osobních údajů v takto
nelimitovaném a nekontrolovatelném způsobu. Britský ministr zdravotnictví
nemůže v žádném případě automaticky nařídit sběr dat ani o skupinách občanů,
ani o jednotlivcích. Pouze ve výjimečných individuálních případech může
navrhnout "otevření" zdravotní dokumentace jednotlivce bez jeho souhlasu,
avšak za splnění několika velmi podstatných podmínek.
1. Nejprve musí být ověřeno, že souhlas občana nemohl být získán (to v ČR
zcela chybí).
2. Dotčený občan (pokud bude naživu) se o záměru otevřít jeho osobní data
dozví a bude mít příležitost se k tomu vyjádřit (to v ČR zcela chybí).
3. Britské ministerstvo spolu s poradním orgánem budou nejprve zkoumat, proč
souhlas občana nemohl být získán, zda k nesouhlasu neměl občan závažné
důvody a zda není možné získat osobní údaje jiného pacienta (stejné
onemocnění), který by svůj souhlas poskytl.
Dále je důležité, že pro provádění těchto hlavních zákonných podmínek bude v
Británii vypracován podrobný podzákonný předpis za účasti zástupců občanů a
že tento předpis začne platit teprve tehdy, když ho schválí obě komory
parlamentu (to v ČR zcela chybí).
Takže jde o velmi zásadní rozdíly ve způsobu nakládání s osobními daty
pacientů v zahraničí a u nás.