Petru Sládečkovi:
Omšelé kulisy biedermeierovského divadla jsou příčinou skepse
Vazeny pane Sladecku,
dekuji za Vas mily e-mail z Londyna, ktery mne potesil nejen
samotnym faktem, ze jste si dal tu praci a napsal mne o svych
pocitech, dojmech a nazorech tak zevrubne.
Dvojnasob mne potesil
svym pregnantnim obsahem, ktery konecne po dlouhe době skyta
nadeji, ze by ve Vas mohla Ceska televize najit nejen schopneho
pragmatickeho manazera, ale především člověka, ktery je schopen
věci uvadet do sirsich souvislosti a evropskych i svetovych
kontextu.
Zduraznujete sve manazerske zamereni, ja vsak ve Vasich
projektech, ktere se zajmem ctu, honoruji především jejich
intelektualni hodnotu, a proto o Vas vzdy hovorim a premyslim jako
o modernim intelektualovi, který neni zatizen predsudky
minulosti, je zvykly zit v evropskych rozmerech, a tim vsim je
chranen (a do budoucna muze i CT ochranit) před urousanym
provincionalismem, ktery je (navzdory Vasim optimistickym
prognozam) v ceskem prostredi hluboce zakorenen.
Nelze zapominat
na biedermaierovskou divadelni tradici, ze ktere vychazeji nase
novodobe dejiny. Deje mají v nasem terenu proto tak casto podobu
uplakanych a zaprasenych divadelnich kulis.
Soucasna skepse rady lidi k dalsimu vyvoji v CT zahrnuje podle
mne urcity casovy horizont. Nikomu, kdo se podejme ukolu promenit
post-socialistickeho molocha v moderni verejnopravni instituci,
nezavidim. Jako velmi vycepravajici vidim predevsim souboj s
pohyblivymi pisky nejruznejsich zajmu, v kterych se behem
minuleho roku utopili dva reditele a dve Rady a konec koncu
nadavkem jeste cely zákon.
Neverim prilis tomu, ze vedomi vize a touha spolupracovat na
jejim uskutecneni za cenu osobnich ztrat a enormniho nasazeni
strhne pragmaticke sibry, kteri se v kalnych vodach CT tak snadno
pohybuji. Rad se vsak budu mylit, dokazete-li opak.
Souhlasim plne s tim, ze po vsem, co se stalo, musi byt pristi
vyberove rizeni na misto gen. reditele CT predevsim velmi, velmi
transparentni, coz je spolehlivejsi ochrana pred jakoukoli
manipulaci nez sebedokonalejsi model volby clenu Rady. Projekty
by mely byt opravdu verejne prezentovany a diskutovany a uchazeci
by měli mit sanci je obhajovat pred sirokym gremiem. Bylo by to
urcite stejne dulezite, jako soucasne prime prenosy z jednani
Poslanecke snemovny. Verejne slyseni a verejna oponentura. Za to
bych se moc primlouval. I kdyz prave tato vec nebyla v poslednich
mesicich diskutovana takrka vubec.
Dvakrat bych podtrhl Vasi myslenku, ze nemuze do CT prijit pouze
jakysi reditel-spasitel, nybrz clovek s vizi, s predstavou, JAK
tuto vizi uskutecnit, a s TYMEM spolupracovniku. Reditel
J.Puchalsky doplatil zejmena na to, ze takovy tym nemel a teprve
za pochodu se ho casto velmi prekotne a chaoticky pokousel
vytvorit.
Volani nekterych kritiku CT po rozmetani nefunkcnich ridicich
struktur, o kterem pisete, ma svou logiku. Ne predevsim proto,
ze jsou nefunkcni, nybrz naopak proto, ze jsou velmi funkcni,
mají obrovsky brzdici ucinek, schopnost blokovat jakekoli zmeny a
navazovat maligni metastazni bujeni ruznych zajmovych skupin a
bratrstev, kde se politika, penize a vliv (a nevylucuji, ze v tom
ma sve opodstatneni i otazka, polozena ve Vami uvedenem
citatu: Does that mean that television is an inherently
psychopathic medium, or is it just run by psychopaths?) misi do
jednoho nechutneho eintopfu.
Mate od deni tady v Praze odstup. A to je dobre. Patogenni psycho-
socialni klima, ktere se zde v souvislosti s denim CT uhnizdilo,
dava pruchod predevsim iracionalite a emocim. Mechanismus
vyvolani takoveho klimatu je navic do budoucna varujici a
zaslouzi si blizsi zkoumani.
Rozsah frustrace mnoha lidi, kteri se nedokazou smirit s vlastnim
neuspechem, selhanim, starnutim etc. je zrejme alarmujici.
Nemene alarmujici je však rozsah falesnych sebe-projekci, kdy
lide vlastní neuspech, selhani, starnuti etc. nedokazou unest,
vytesnuji sve vlastni limity a velmi usilovne se zachycuji
jakehokoli vhodneho vysvetleni, ktere jim nabidne milosrdnou
iluzi, ze za vsechno mohou ti, na ktere se ve vhodnou chvili a s
patricnou medialni masazi ukaze prstem.
Včera adorovani, milovani
spasitele, dnes zatracovani, nenavideni skudci naroda. To je
priznacne pro vytesnene obsahy vlastní odpovednosti, viny a
selhani. S. Freud by mohl mit radost, jak se jeho teorie proveruje
v naší socialni praxi.
A tak se dramatickym obloukem vracim do onech biedermaierovskych
zaprasenych divadelnich kulis, v nichz z hrdinskych gest cpi
skleb, falesny patos, glycerinove slzy a laska k fanglickam.
Pracujte s cistou hlavou. Moc Vam fandim, protoze lide jako Vy,
kteří veri na vize a zaroven jsou realisty, kteri jsou schopni
pohybovat se v intelektualnich abstrakcich stejne samozrejme
jako v technologii rizeni, mohou tu nasi karu z onech
biedermaierovskych kulis nekam vytahnout.
S pranim vseho dobreho, energie a optimismu,
Vas
Jiří Svoboda, režisér