Ještě k váze a hmotnosti - nejde přeci jen o něco víc?
Pan Čulík má bezesporu pravdu, když píše: "V jazyce existují různé styly diskursu, každý vhodný pro jinou situaci." Názory na vhodnost a situaci se ovšem mohou různit, v podtextu však jde ještě o něco dalšího - o náš vztah ke skutečnosti. Naše každodenní řeč je plná nepřesností, a přesto si celkem docela dobře porozumíme. Mávneme tedy nad nepřesnostmi rukou?
Pan Čulík ve svých analýzách upozorňuje na nešvary ve zpravodajství a publicistice našich rozhlasových a televizních stanic. Jeho postřehy rád čtu, mně, laikovi, otevírají oči nebo spíše uši, snažím se pozorněji a kritičtěji poslouchat, co se z přístrojů vlastně line. A tady cítím styčné body s naším hmotnostním tématem.
Myslím, že prohřešky proti jazykové i logické stavbě sdělení redaktorů, politiků a dalších veřejně vystupujících lidí jsou důsledkem obecně velmi shovívavého vztahu k nepřesnostem běžné řeči, která navíc zaznívá i na místech, která ještě nedávno nebyla tak úplně jejím hájemstvím (např. rozhlas, školy). Když to řeknu opravdu vyhroceně až nadsazeně -- člověk, který není schopen a ochoten rozlišovat mezi vahou a hmotností, není schopen a ochoten pochopit a utřídit události a jejich příčiny a podat o nich posluchači srozumitelnou informaci.
Zní to hodně směšně? Zkusme se nad tím zamyslet. Na jedné straně požadavek korektní informace, na straně druhé každodenní používání (zneužívání?) běžné nekorektní řeči. Poněkud schizofrenní, že? Stačí nad tímto napětím mávnout rukou, nebo se máme snažit o jeho zmenšení? Ostatně, to se přeci právě děje - česká publicistika se formou i povahou nezřídka podobá halekání dvou pastevců obecního dobytka. Cítíme však, že jde o sbližování nesprávným směrem.
Proto si nemyslím, že, jak píše pan Čulík, "zavedení těchto technických termínů do běžného jazyka byrokratickým opatřením za komunistické éry bylo pseudovědeckostí: označování kila mouky v potravinách slovem "hmotnost" je naprosto zbytečná hyperkorektnost. Pekař či hospodyňka nepotřebuje být upozorňován na to, že na Měsíci by tento balík vážil šestkrát méně..." Jde o účelnou distribuci informací a šířit tento vědecký úzus do běžného jazyka bylo nesprávné bylo to narušením přirozené funkce řeči.
Ano, pekař ani hospodyňka se nebudou zabývat vlivem gravitace na jejich pytlík mouky, ale co vlastně na ten sáček napsat, aby to nebylo hyperkorektní? Napíšu-li "váha", nemohu pokračovat "1 kg", protože to je nesmysl, míchání jablek s ořechy. A aspoň elementární úctu k pravdě bychom snad měli mít. Co takhle "1 kilo"? Hmm, z louže pod okap. Kilo znamená tisíc, a nenapsali jsme čeho. Abychom nelhali, museli bychom váhu uvést ve správných jednotkách. Ale kdo z kupujících si pamatuje na školní kp nebo N? Na kilogramovém pytlíku mouky by se skvělo "váha 9,81 N". Takže, nezůstaneme raději u té hmotnosti? Socialismus byl sice život ve lži, ale v této maličkosti se projevil jako zastánce pravdy a korektnosti. Nemávejme nad tím rukou.
Ještě k Británii. Nepamatuji si, co tam píší na sáčky mouky. Ale jestli "váha 1 kg", je to nesmysl. Naprostý, neomluvitelný nesmysl. Lhaní vlastnímu národu, výsměch pravdě. Pokud to tak je a pokud založím České listy, budu v nich Brity pranýřovat tak, jako pan Čulík pranýřuje české televize. Howgh.
Jan Chleboun
Poznámka JČ: Obešel jsem kuchyni a zjistil jsem, že na britských baleních potravin je uváděno pouze "1 kg" či "200 g" - beze slova váha či hmotnost. Po údaji však velmi často následuje písmeno e - které je, tuším znakem pro čistou váhu. Takže, obávám se, žádná hmotnost. Pan Chleboun bude muset založit České listy.
