Rozhovor s Evropou
"Činitelé v Bruselu jsou mnohem přímější a otevřenější, než je běžná
představa", řekl včera předseda Českého fondu pro evropský rozvoj, který do
Prahy pozval některé poslance Evropského parlamentu, představitele
nevládních organizací, či úředníky Evropské komise k debatě se zástupci
občanského sdružení "Děkujeme odejděte". Smysl podobných setkání je
dobře patrný, když nasloucháme posledním výrokům komisaře pro rozšiřování
Evropské unie.
Prohlášení, že nepřichází v úvahu souběžná ratifikace
revidované smlouvy o EU a dohod o přistoupení s novými členy prakticky
znamená, že leden roku dva tisíce tři přestává být cílovým datem českého
vstupu do Unie.
Je správné, že český vrchní vyjednavač s Unií, Pavel
Telička nehází flintu do žita a podobně jako jeho maďarský kolega se
souběžné ratifikace hlasitě dožaduje. Podobně je správné, že v parlamentu
existuje vůle rychle sladit české zákony s Evropou.
Nemusí to ovšem
stačit a navíc máme pár politiků, kteří využijí každé příležitosti, aby
Evropě vzkázali, že myslí jinak.
Je tedy důležité, když k nám přijedou
vlivní lidé z Bruselu a zjistí, že u nás jsou i lidé kteří myslí stejně
jako Evropané.
To samozřejmě neznamená, že na politicích nezáleží.
Vidíme, jak Haidrův nacionalismus zkomplikoval ze dne na den život
Rakušanům a jak naopak v Chorvatsku bez Tudžmana ze dne na den
nacionalismus ztrácí dech.
Není jedno, kdo je zvolen. Jestliže jsou
cesty, které vedou do izolace, pak jsou naštěstí i cesty jak se z izolace
dostat ven.
Ve světě, který je zjevně nedokonalý, se voliči rozhodují
mezi politiky, kterým ta nedokonalost vadí, a mezi těmi, kteří ji
způsobují.
Těm druhým se v dnešní Evropě suše říká, aby odešli i se
svými voliči. Evropa totiž správně tuší, že ji neudrží pohromadě pouhé
Euro.
Vysílá se ve čtvrtek 10. února 2000 ráno.
