úterý 1. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Genetika a psychiatrie:
  • Vědci objevili sebevražedný gen Diskuse:
  • Zachovala se britská televize odvysíláním filmu o českém rasismu rasisticky? (Mirek Vachek, Jan Čulík) České školství:
  • Návrh novely vysokoškolského zákona a Boloňská deklarace (Jiří Zlatuška) Česká politika:
  • ČSSD a KSČM (Ivan Hoffman)
  • Haider, Rakousko a Evropská unie (Ivan Hoffman) Tlak mediálních magnátů na veřejnoprávní sdělovací prostředky:
  • Reportéři z BBC proti Murdochovi Reakce:
  • Jak je to s Romy v Británii? (Jiří Hruška)
  • "Já jsem český občan s bílou hubou, tedy rasista, xenofob a kdo ví, co ještě." (Jan Kyncl)
  • Český občan s černou hubou (Vojtěch Polák) Pokračování diskuse o Bohu:
  • Kdo ještě nediskutoval o Bohu? (Pavel Kočička)
  • Shrnutí nejnovějších vědeckých poznatků: Diskutujeme o sobě, nebo o Bohu? (Dana Cihelková)
  • K diskusi na téma theismus a atheismus (Jaroslav Štemberk)
  • Těm, co je to jasné (Jaroslav Navrátil)
  • Je nám třeba víry v Boha? (Burjan)
  • Ferdinand nerozumí Goedelově větě (Rostislav Laifr)
  • Dopřejte Goedelovi klid (Jiří Vacek) Oznámení:
  • Demokratická iniciativa občanů - DIO: Hesla z Programu pro ty, které ještě vývoj v ČR nezvedl ze stoliček (Petr Cibulka)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Návrh novely vysokoškolského zákona a Boloňská deklarace

    Jiří Zlatuška

    Jiří Zlatuška je rektor Masarykovy university a profesor informatiky.

    University představují v evropském kontextu tradici institucí, které z hlediska staletí svého trvání jen těžko hledají obdobu. V oblasti vysokoškolského vzdělávání je však dnes tato kontinuita propojena s velkými změnami, kde dynamika reakce terciárního vzdělávacího sektoru na potřeby tzv. znalostních ekonomik představuje jednu z nejvýznamnějších podmínek konkurenceschopnosti celé společnosti i předpoklad snazší adaptability kvalifikované pracovní síly na změny globálního ekonomického prostředí.

    V červnu loňského roku došlo na ministerské konferenci v italské Boloni k přijetí deklarace o evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, ve které se evropští ministři školství zavázali zejména ke koordinaci národních politik tak, aby nejpozději během první dekády 21. století došlo k ustanovení systému, ve kterém bude universálně srozumitelná kvalifikace, kterou absolventi jednotlivých typů vysokoškolského studia v Evropě získávají, ve kterém dojde k přijetí systému dvoustupňového studia, ve kterém bude absolvování prvního cyklu VŠ vzdělání (typicky tříletého) podmínkou přístupu ke vzdělání v cyklu vyšším a jehož součástí bude studium postavené na bázi získávání kreditů s cílem podpory studentské mobility jak v geografickém smyslu, tak ve smyslu větší rozrůzněnosti toho, co vysoké školy uznávají jako započitatelnou součást studia včetně tzv. celoživotního vzdělávání.

    Na sklonku loňského roku předložila skupina poslanců vzdělávacího výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR návrh novely vysokoškolského zákona, která ve většině bodů (s výjimkou posílení pravomoci rektorů při ustanovování podmínek pro přijímací řízení, které by mohlo urychlit změny, na které velmi netrpělivě čeká veřejnost, ale jejichž faktická realizace by v rámci současných zákonných kompetencí a závazných časových termínů byla těžkopádnější a zdlouhavější) přímo vychází z toho, co Boloňská deklarace pro evropské vysoké školství předznamenává.

    Programy celoživotního vzdělávání jsou v současném znění vysokoškolského zákona z roku 1998 pojaty tak, že nemůže dojít k jejich akreditaci, a tedy ve smyslu § 44 zákona nezískávají jejich absolventi vysokoškolské vzdělání - a to bez ohledu na rozsah nebo náročnost absolvovaného studia. V pracovněprávní oblasti je však vymezení kvalifikace pracovníků přímo vázáno na typ získaného vzdělání a celoživotní vzdělávání u pracovníků ve střední nebo vyšší věkové kategorii se tak stává hodnotou, která sice fakticky jejich kompetence zvyšuje, ale v právním smyslu ke zvýšení kvalifikace nedochází.

    Dnes se tento problém týká především těch, kterým byl za komunismu odepřen přístup na vysokou školu, ale v budoucnu budou mít obdobný zájem i dnešní absolventi bakalářského studia, po kterých budou kariérní řády pro určité funkce vyžadovat vzdělání magisterské.

    Novela předpokládá možnost akreditace studijních programů i ve sféře celoživotního vzdělávání a nabízí řešení, které účelným způsobem rozšíří možnosti získávání vysokoškolské kvalifikace i odpovědnost vysokých škol zaměřenou na zkvalitňování kvalifikační báze naší společnosti. Nejedná se přitom o krok, který by znamenal paušální zavádění nových titulů, které by automaticky získávali účastníci libovolných kurzů universitami pořádaných. Vazba na akreditaci, jejíž požadavky by byly srovnatelné s akreditací standardních studijních programů tzv. iniciálního vzdělávání, které je dnes hlavní náplní činnosti vysokých škol v ČR, poskytuje dostatečnou záruku kvality a nároků, které budou na absolventy těchto programů kladeny, a není třeba se obávat laciného výprodeje titulů, kterým často odpůrci možnosti získávání formální kvalifikace cestou akumulace splněných požadavků v kurzech celoživotního vzdělávání argumentují.

    Nezanedbatelným důsledkem tohoto zvýšení formální váhy vhodných programů celoživotního vzdělávání i bude posílení faktického zájmu o ně u zaměstnanců i jejich zaměstnavatelů a následné zvýšení podílu nestátního sektoru na financování rozvoje vysokého školství v ČR. Omezené prostředky státního rozpočtu budou účelněji vynaloženy na zachování a garantování bezplatného přístupu ke standardním studijním programům pro studenty klasických forem v iniciálním studiu. Pro celoživotní studium se v rámci evropských iniciativ rýsují zajímavá schémata umožňující financování těchto programů z prostředků oddělených od prostředků, které jsou státními nebo veřejnými rozpočty věnovány přímo na vysoké školství. V některých zemích se kromě účastníků této formy vzdělávání samých podílejí na jejich spolufinancování i instituce zodpovědné za regionální rozvoj nebo řešení problémů nezaměstnanosti nebo rekvalifikace. Expertní doporučení, která jsou v současné době z Evropské komisi zvažována, obsahují i zřízení speciálních "kreditních karet", které by byly použitelné na financování těchto programů a na které by finanční prostředky přicházely i ze sociálních fondů a fondů věnovaných řešení nezaměstnanosti (obdobné doporučení pochází i od Mezinárodní organizace práce).

    Obavy, že by možnost získávání diplomů cestou celoživotního studia v současné situaci mohlo znamenat ustanovení "dvoukolejnosti" mezi neplaceným diplomovým studiem a jeho placenými formami v obdobné podobě, jako je tomu v Polsku nebo Bulharsku, jsou zřejmě v současné době velmi málo opodstatněné - faktická nabídka studijních míst v iniciálním vzdělávání universitního typu je v ČR díky vývoji ve vysokoškolském sektoru samotném dostatečně vyrovnaná demografickým trendem v počtech uchazečů, kteří ve vhodné věkové kategorii přicházejí. Pro vysoké školy je v této situaci student studující za peníze, které na jeho studium poskytuje stát, podstatně jistějším klientem, než kterého by získaly jeho předčasným vykolejením do placené formy studia. Z hlediska rozvoje lidských zdrojů v ČR je ovšem nezbytné podpořit větší zájem o další vzdělávání ve vyšších generačních hladinách, kde je využití možného tvůrčího potenciálu hlavním reservoárem zatím nevyužívaných možností.

    V řešení otázky vzájemného vztahu a hierarchie bakalářského, magisterského a doktorského studia se novela nespokojuje s tím, že hierarchickou strukturaci vzdělávacích programů současné znění zákona umožňuje jako jednu z myslitelných možností, ale jejím závazným stanovením umožní výrazné urychlení konvergence vysokoškolského systému ČR se systémy evropskými. Nezanedbatelným efektem bude i posílení váhy bakalářského studia, protože tak povede ke standardní vysokoškolské kvalifikaci a uchazeči o studium na ně přestanou pohlížet jen jako na formálně možnou, ale fakticky méněcennou variantu svých budoucích studií.

    Formální rozdělení dosud převážně monolitického magisterského studia, které je zatím hlavní formou, ve které vysokoškoláci v ČR studují, bude znamenat i lepší možnosti výběru skutečně optimální kombinace nároků studijního programu, kvality jeho konkrétního zaměření na jednotlivých vysokých školách a předpokladů a zájmů každého jednotlivého studenta. Studentům se otevře bohatěji strukturovaná nabídka studijních příležitostí, což je také podstatným motivem toho, proč je dobré změny tohoto druhu aktivně vyvolávat, nikoli jen čekat na to, které školy je samy od sebe umožní a které ne.

    Vysoké školy jsou nejen tradičním motorem sociálního, kulturního a ekonomického rozvoje, ale v zemích s výraznou kapitalizací produktů myšlenkového bohatství se stávají i spolupodílníky na malých dynamických firmách s velkým inovačním potenciálem. Takové firmy jsou dnes v zahraničí vytvářeny zejména jako zhodnocení nápadů, se kterými se absolventi vysokých škol ucházejí o úspěch, na kterém se mateřská škola může významně podílet. V zemích, které dokáží myšlenek v hlavách svých občanů využít jako spolehlivějšího zdroje prosperity než levné síly málo kvalifikovaných svalů, jsou takové malé firmy osvědčenou složkou přediva vztahů mezi výzkumem a praktickým využitím nových technologií a expertních znalostí. Významně se v této roli podílí např. na aktivitách aplikovaného výzkumu v Pátém rámcovém programu EU a není náhodou, že strategie pro skutečnou politiku výzkumu, se kterou Evropská komise 18. ledna 2000 přišla ve sdělení COM(2000)6, uvádí malý podíl takových odštěpných společností (spin-offs) využívajících přímou návaznost na výzkum v pokročilých technologiích jako jeden z hlavních problémů malé evropské konkurenceschopnosti vzhledem ke Spojeným státům a Japonsku. Otevření možnosti vysokých škol vstupovat do obchodních společností, které současné znění zákona nepřipouští, bude významným příspěvkem k tomu, aby se předsevzetí vybudovat konkurenční výhodu České republiky nikoli na levné pracovní síle nebo exportu surovin, ale na technologické i inovační kvalitě výrobků i služeb, nestalo jen neuskutečněným přáním.

    Hovoříme-li o investicích do vzdělanosti jako o tom nejlepším, co pro budoucnost společnosti, ve které žijeme, můžeme učinit, je zpravidla docela jednoduché se na takové tezi shodnout  -  až do okamžiku, kdy začneme hledat peníze, které k takové investici použít. Novela vysokoškolského zákona, kterou dnes mají poslanci na svých stolech, je investicí, jejíž přínos nebude dán financemi, které by zvýšily deficit státního rozpočtu, ale rychlostí, kterou dokážeme rozhýbat vysoké školy směrem, kam míří ona "Evropa vědění", o které hovoří text Boloňské deklarace. Až se v roce 2001 sejdou evropští ministři v Praze při hodnocení praktických kroků, které se při uskutečňování deklarace podařily, může být současná parlamentní iniciativa jedním z podstatných příspěvků k tomu, aby z naší strany nezůstalo jen u slov a zaschlého inkoustu českého podpisu na deklaraci.

    (Zkrácená verze tohoto článku vyšla v MF Dnes ve středu 26. ledna 2000.)

    Užitečné odkazy:

    Plný text poslaneckého návrhu novely VŠ zákona lze  nalézt na adrese: http://www.psp. cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=464&CT1=0.

    Boloňská deklarace je (v angličtině) zveřejněna např. na adrese: http ://www.murst.it/convegni/bologna99/dichiarazione/english.htm.

    Sdělení Evropské komise COM(2000)6 o strategii cesty k evropské oblasti je publikováno na adrese: http://europa.eu.int/com m/research/area.html.

    Problematice bakalářského studia a jeho začlenění do struktury VŠ studia byl věnován  jeden z kulatých stolů diskuse Výzva pro 10 milionů: http://www.10milionu.cz/kulstu l/2.html.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|