Náhodně se mi dostala do rukou v záplavě e-mailové korespondence část "Diskusního fóra" probíhajícího v Britských listech. Vím, že na internetu existuje mnoho soukromých diskusních klubů, kde si neberou diskutující servítky. Je to v pořádku, někdy si říkám, že nemusí jít alespoň do hospody, ale sednou večer s vínkem k počítači a vylijí si své stesky svým virtuálním kamarádům. Myslím si ale, že v médiu, které si zakládá na tom, že je seriózní, by přece jen měla být diskuse vedena na trochu jiné úrovni. Pokud však pan Čulík chce kopírovat například Cs-club pana Hedvíčka, je to jeho věc. Nemohu ale v žádném případě nereagovat na neuvěřitelné invektivy na pány Jakla a Žantovského. Jakýsi pan Brož užívá na jejich adresu výrazy typu "...zamindrákovaný hulvátský machismus... ...fašizující novinářský triumvirát... ...Klausův čistič... ...Klausova likvidační smečka Štěpánek-Jakl-Žantovský ... ...za ubohé sviňárničky..." Jakýsi pan Jiří Hradecký tam nazývá pana Jakla "nebezpečným fanatickým magorem akorát že jeho Bůh není Alláh ale volný trh". Přitom se shodují, že tyto pány neznají a že od nich ani mnoho nečetli.

Já na rozdíl od nich oba pány znám a to nejen osobně, ale především z neuvěřitelného množství článků, které posílají mj. i do naší kulturně hospodářské revue. Znám i článek pana Jakla "Braňme starý dobrý kapitalismus!", který rozpoutal takovou kampaň proti němu a znám i článek "Monika jako Monica" pana Žantovského, který tak pobouřil její ctitele, což vlastně potvrzuje že měl pravdu. (Oba můžete najít v naší revui na www.fragmenty.cz v rubrice ODVETA.)

Pan Žantovský napsal kritiku jakési slečny Pajerové, která se po mnohaletém pobytu v Paříži chce za každou cenu zviditelnit na naší politické scéně a to i za cenu úsměvných skandálů jako například vystoupením z ještě nezaložené strany. Napsal to svým úsměvným způsobem, ono také víc počínání této slečny zatím nezasluhuje. Upozorňuji, že Petr Žantovský píše velkou spoustu vážných článků a doporučuji nespojit si ho pouze s tímto článečkem. Speciálně doporučuji k vážnému zamyšlení jeho článek "Válka principů", v němž se zamýšlí nad tím, že tato válka není válka ideologií, ale válka principů. "Není to válka "barev", válka bílého a nahnědlého světa. Není to válka bohatství a bídy. Tato válka je válkou principů. Není jednoznačně válkou s bin Ládinem, Talibánem, Afghánistánem, nýbrž s totalitou. Je to boj o moc, o nic menšího. Světů je nekonečně mnoho. Svět může být křesťanský, islámský, romský, buddhistický, berberský i barbarský. Ale vždy je to svět jisté volby. A potom je svět diktátu. Diktát není volba. Tato válka bojuje za volbu proti diktátu," uvádí mj. Žantovský. Takže je vidět, že asi profesor Klaus ví, proč ho má u sebe jako poradce.

Ladislav Jakl si dovolil ovšem z pohledu našich levicových spoluobčanů něco mnohem horšího. Dovolil si říci, že "Útok na dvojčata byl útokem na kapitalismus jako takový" a navíc si dovolil tu neodpustitelnou drzost - napsat, že "Pánové Erazim Kohák, Odil Štampach, Jakub Patočka a jim podobní svým mnohaletým zpochybňováním základů svobodné západní civilizace, práva každého individua sledovat své vlastní štěstí, jsou za ony atentáty spolu zodpovědní." Což sice každý soudný občan uzná za naprostou jasnou pravdu, ne však lidé myslící stále v komunistickém duchu. Jakl tím nerozčílil pouze bezejmenné levicové tzv. intelektuály, ale k překvapení mnohých i presidenta republiky a to dokonce tak, že místo aby, jak je již deset let jeho zvykem, ze všeho obvinil zloducha Klause, se pustil v Respektu do Jakla. Rovněž tak senátor Ruml píše o "psech puštěných ze řetězu" (Jaklovi a Klausovi), nikoliv o jednom opuštěně vyjícím psu Baskervilském (Klausovi).

Jakýsi pan Petr Vašíček zase nabádá ve veřejných e-mailech pány Hanáka a Koháka, aby podali na Klause a jeho "politruka" Jakla trestní oznámení a pan Zídek v Lidových novinách posílá do blázince dokonce samotného Jakla bez černokněžníka Klause. I když to pro pana Jakla musí být nepříjemné, měl by být na to obrovsky pyšný. Je to totiž známkou toho, že z nenápadného poradce Jakla krystalizuje skutečný Politik Jakl. (To velké P není překlep.) Stále bylo vytýkáno profesoru Klausovi, že nevychovává své nástupce a nyní vidíme, že vedle něj vyrostl někdo myšlenkově velice, ale velice podobný.

Až sem je to spíše úsměvné. Varující a smutné je ale uvědomit si, co tak na Jaklovi popudilo naše levicově cítící spoluobčany, jakou lavinu odporu vyvolalo v hlavách našich levicových občanů to, že se někdo zastal kapitalismu jako takového. Je zarážející jaké množství lidí u nás ještě deset let po revoluci nenávidí kapitalismus. V tisku na něho začali útočit, že chce lidem vnucovat přízemní maloměšťácký styl v podobě panenek Barbie či hamburgerů, posílat ho do blázince za to, že si dovolil napsat, že kapitalismus dává lidem možnost žít svůj obyčejný život, chodit do práce a za zábavou a dívat se třeba večer na Dallas. Útok tisku na Jakla není útokem na něj, ale na kapitalismus jako takový. Kritikové již (záměrně?) zapomněli dodat, že podle Jakla kapitalismus především hájí svobodu lidí a že mu jde o svobodu samu více než o tyto symboly konzumu. Západní civilizace je totiž na svobodě postavena, což lidé poznamenaní levicovým totalitním myšlením nikdy nemohou vstřebat. Je zarážející, jak v jejich hlavách přežívají myšlenky z minulosti nedávno minulé.

Nejde zde tudíž jen o úsměvnou slovní přestřelku mezi Jaklem a lidmi typu Koháka či Hanáka. Pokud si totiž jen v skrytu duše připustíme jako oni myšlenku, že bohatství plodí zločin typu útoku na dvojčata, stáváme se marxisty. Za bestiální čin teroristů by měla Amerika podle nich zpytovat svědomí.

Mnohý si teď řekne, co mne na tom překvapuje. Vždyť tito lidé podobné názory hlásají dlouhodobě. Kdo zná například jejich dřívější práce, ten ví, že důsledná realizace jejich myšlenek by znamenala totalitní společnost za hrubého násilí komunistů. A právě proto pokládám za velice nebezpečné, že využívají této tragédie k presentaci svých starých myšlenek v oprávněném domnění, že budou více slyšet. Je z toho zřejmé, že boj proti terorizmu se neodehraje v horách či pouštích Afghánistánu, ale musíme ho vést ve vlastních hlavách. Končím slovy Ladislava Jakla, s nimiž se naprosto ztotožňuji: "Nenechme svůj svět ureformovat k smrti. Braňme starý dobrý kapitalismus jak proti šíleným teroristům, tak proti těm, co neváhají i v těchto tragických chvílích přiskočit k plamenům manhattanských trosek, aby si ohřáli polívčičku své protikapitalistické ideologie."

Jasně to vyjádřil kancléř Schröder.: "Toto není boj kultur, toto je boj o kulturu" neboť kdyby to byl boj kultur, musí se ptát jakých. Zde ale nejde o zhodnocení různých kultur, ale tu druhou chtějí prostě zabít. Nenávidí demokraticky zvolené vlády a náš způsob života. Je to útok na náš životní styl a na naši morálku. Až dosud chtěli teroristé vždy jen něco pro sebe, nyní chtějí ničit konkurenci. Člověk, kterému nejde o jeho vlastní zájmy, je tisíckrát nebezpečnější.