Bush má pravdu, když varuje před nebezpečním chemických, jaderných a biologických zbraní, avšak vytvářet dojem, že Irák, Írák a Severní Korea jsou společnou hrozbou, které je nutno čelit společně, to je úplně něco jiného. Avšak jak tyto pochybnosti vyjádřit? Britsko-americké vztahy bývají vyjádřovány značně černobíle. Buď jste absolutně pro všechno, co dělá a říká Washington, anebo "zrazujete atlantickou alianci a speciální britskoamerické přátelství". To je ovšem nesmysl.

Británie je už 60 let velmi blízká hodnotám Spojených států, avšak tento "speciální přátelský vztah" měl vždycky větší hodnotu právě pro ni než pro USA a také znamenal, že britští politikové byli vždycky více ve střehu. A během historie tohoto vztahu často docházelo k neshodám. Nejistota o amerických úmyslech mezi britskými politiky byla hlavním důvodem, proč si Británie ponechala vlastní jaderné zbraně.

Nynější britský premiér Tony Blair poskytuje americkému prezidentu podstatnou podporu ,a tak má právo se účastnit obyčejně otevřené americké debaty o politice. Avšak je to v britském národním zájmu? Srovnejme to s odtažitější a často veřejně kritičtější politickou linií německé vlády, nemluvě o vládě francouzské. Britský vliv na Ameriku by se neměl přehánět.

Británie a USA souhlasí, že je třeba bojovat proti terorismu a minimalizovat hrozbu zbraní hromadného ničení. Britská vláda je však občas znepokojena výroky amerického prezidenta a tlakem na Bushe z Pentagonu a jeho konzervativních spojenců pro agresivnější linii.

V pátek se britský ministr zahraničí Jack Straw distancoval od Bushovy rétoriky ohledně "osy zla". Poukázal ale ve Washingtonu, že byl Bushův projev pronesen pro domácí publikum ve volebním roce. To možná bylo netaktní, ale pořád to bylo taktnější, než Rumsfeldovo veřejné odsouzení britských poslanců, kteří arugmentují, že zadržované osoby v zálivu Guantánamo by měly mít v rámci Ženevských konvencí statut válečných zajatců. Británie je znepokojena, že to, že Bush spojil Severní Koreu, Írán a Irák, může vyvolat zbytečné problémy. Všechny tyto země jsou navzájem velmi odlišné a Amerika nedávno byla vděčná Íránu za pomoc při porážce Talibánu, jak v pátek konstatoval i Colin Powell. V Británii také vládne obava, že Amerika sama začne podnikat vojenské akce. To by bylo kontraproduktivní, protože by to zlikvidovalo mezinárodní, i špionážní, úsilí. Tony Blair by proto měl podle komentátora listu Times vystupovat ve Washingtonu "robustněji". Není protiamerické říkat "Ano, ale..."