"Evropa následky stárnutí a úbytku obyvatelstva už pociťuje", píše Buchanan, "a příval Arabů a Afričanů zvyšuje sociální napětí. Rasové nepokoje v britském Oldhamu (Leicestershire), v Leedsu, Burnley a v Bradfordu, potyčky mezi Španěly a Marokánci v El Ejido, krvavé bitky mezi francouzskou a alžírskou mládeží v Paříži, útoky skinheadů na přistěhovalce a na Turky v Německu - to jsou všechno předběžné známky nadcházejícího horkého evropského léta. Jestliže by ale Evropa odmítla přistěhovalce a evropské ženy by odmítaly mít děti, kontinent by vbrzku čelil problémům staroby".

Pat Buchanan se také věnuje samotné Americe: "Zde máme podobné problémy. Jestliže budou desítky milionů amerických dívek a žen odmítat mít děti vůbec nebo mít nanejvýš jen jedno dítě, Amerika musí povolit masové přistěhovalectví nebo následovat příkladů Japonska a Evropy".

Podle autorových názorů sloužil americký model "tavicího kotle národů" velice dobře při asimilaci dřívějších vln přistěhovalců, ale byl v posledních letech nahrazen kanadským modelem tzv. multikulturalismu, jakožto výsledku kulturní revoluce v šedesátých letech. Tento model ochromil tradiční americké hodnoty a vztahy.

Legální i ilegální přistěhovalectví z Mexika do Kalifornie a dalších států při amerických jižních hranicích znamená nebezpečí vzniku nového hispánského národa. Budoucnost se dá podle autora celkem dobře odhadnout: Jestliže každý rok odchází z Kalifornie 100,000 bílých obyvatel, jestliže počet asijských přistěhovalců vzrůstá za pouhých 10 let o 42% a jestliže je 43% všech občanů Kalifornie mladších 18 let hispánského původu, největší americký stát je na nejlepší cestě stát se vbrzku převážně "rozvojovou" zemí čili, jak se zde říká, "zemí z třetího světa". "Kdožví, jak se situace vyvine", pokračuje Pat Buchanan, "možná se stane Kalifornie dalším Quebekem a bude požadovat formální uznání své odlišné a jedinečné hispánské kultury a identity nebo se stane novým Ulsterem".

Pochopitelně není možné nahradit knihu jednostránkovým souhrnem, ale je záslužné, že víme, co přichází na kanadský knižní trh. Budeme si moci zkonfrontovat vývoj situace v Kanadě s názory jednoho z významných amerických Republikánů.

Ke zmíněnému kanadskému multikulturalismu uveřejnil svůj komentář v novinách bývalý starosta Ottawy, Jim Durrell, zejména v souvislosti s nedávnými vánočními svátky. Slovo "Christmas" jakoby bylo tabu, taková byla obava, že by jeho kořen "Christ" neboli "Kristus" mohl urážet naše kanadské spoluobčany jiné víry, dosud ještě v menšině. Na vánočních pohledech jsme už nepřáli "veselé Vánoce" nýbrž jsme posílali "sezónní pozdravy". V Manitobě postavili místo vánočního stromu strom "multikulturální". Tak rozšířená je obava z toho, že by se mohl v Kanadě někdo urazit, že v době starostování Jima Durrella dělala federální komise NCC reklamu nikoliv pro Ottawu, jakožto hlavní město Kanady, nýbrž jen pro nejmenované "hlavní město", jedno z možných, aby neurazila frankofonní provincii Quebek, protože Ottawa leží v anglofonním Ontáriu.

Pochopitelně se reklama zcela minula účinkem, protože Američani a jiní cizinci, které měla přilákat, nevěděli, kde toto "hlavní město" hledat. Jistě není vhodné, aby docházelo ke třenicím, ale určitě není třeba vyklizovat pozice dlouhou dobu dopředu.

Moderní biologie nás poučila, že severští lumíci (lemmings) nepáchají sebevraždy skokem do moře, ale nevyvrátila, že lidská "západní civilizace" vyvíjí činnost podobající se "dlouhodobé sebevraždě" pod vedením svých politiků. Možná se budeme dívat jinak na hlasité protesty svých spoluobčanů proti snahám čínské vlády omezit růst čínského obyvatelstva. Tam jsou totiž problémy opačné než ty, se kterými se potýká Amerika a Evropa. Asi by nám nebylo do smíchu, kdyby svou populační politiku čínská vláda změnila a svým občanům doporučila, aby se množili a zaplnili svět.