Jednou z oblastí, které se začaly v ČR rozvíjet po roce 1989, je i obchod s uměním. Odehrává se skrze nejrůznější galerie, jednotlivé obchodníky s uměním a především na aukcích. Tento trh má svá vlastní specifika a je realizován za určitých podmínek, o kterých laická veřejnost nemusí nic vědět. Zájemci o koupi výtvarných děl ale potřebují znát maximum informací o jednotlivých výtvarných dílech a autorech, neboť takové informace významně ovlivňují jejich rozhodování. Tyto informace se snaží každý seriozní obchodník s uměním podat v dostupné šíři a nezkreslené tak, jak jsou mu známy, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Na jejich věrohodnosti se podílejí vzájemně propojené vztahy umělců, galeristů, starožitníků a odborné veřejnosti, která je tvořena různými experty na umění, vědeckými pracovníky v oboru a teoretiky výtvarného umění.Ti všichni se mohou v určování původnosti děl a jejich hodnoty mýlit. Nejde ale o spekulaci, pokud se nesnaží informace zkreslit záměrně, za účelem ovlivnění rozhodnutí těch, kteří chtějí výtvarné umění kupovat. Důvěryhodnost takových informací je pro zájemce základním a někdy i jediným měřítkem. Patří mezi ně sdělení o autorovi díla, jeho stáří, době vzniku, původu a uměleckém zhodnocení. K prokázání věrohodnosti těchto úsudků slouží jak neomylné technologické metody, tak i vědomosti a zkušenosti expertů. Jsou to ovšem základní parametry, v kterých se určuje umělecká hodnota díla a následně jeho cena.

Banky štědře rozdávaly

Na trhu s uměním se vyskytují spekulanti, kteří se rekrutují z řad samotných znalců výtvarného umění, starožitníků a galeristů. Nejzávažnější formou podvodu na trhu s uměním je falšování pravosti díla, jeho stáří a autorství. Některé odhady předpokládají, že díla tzv. české moderny, která jsou na našem trhu velmi ceněna, jsou z poloviny padělky. Prokázat či dokonce dokázat tuto podvodnou činnost, je velmi obtížné. Chybí společenská poptávka a obchodníci s uměním nechtějí ohrozit svoji důvěryhodnost. Jejich tolerance k padělkům, o kterých vědí, že přichzejí na trh, je ale zarážející a vše zůstává jen v kuloárech. Po prozrazení sítě podvodníků a odhalení většiny padělků, by se totiž zhroutil celý trh s českou modernou.

Další běžnou praxí je přeceňování výtvarných děl. Poškozuje nejen ty, kteří nadhodnocené dílo koupí, ale trh s uměním vůbec. Odstrašujícím příkladem o kterém se opět nemluví, je velké množství nadhodnocených výtvarných děl, na jejichž zástavu poskytly banky po roce 1989 velmi štědré úvěry. V mnoha případech šlo o zcela bezcenné práce, té nejhorší kvality. Dnes již poučené banky nechtějí mít ostudu a dodatečné odhalování této činnosti ani nepožadují. Některé se snažily nadhodnocená díla nabídnout pod cenou zpět do prodeje, ale bez velkého úspěchu. Lze důvodně předpokládat, že tyto spekulace přinesly podvodníkům i znalcům značné zisky. Čím výše totiž znalec nadhodnotí dílo, tím vyšší má provizi. Každý kdo by chtěl k tomuto tématu získat detailní informace, stojí před neprostupnou zdí. Nikdo mu nebude nic chtít říct. Není divu, může se totiž ocitnout na velmi tenkém ledě.

Soudní znalec, kdo je víc?

Soudní znalci výtvarného umění jsou jedněmi z mnoha, kteří mohou působit negativně na trhu s uměním. Jsou to státem institucionalizovaní odborníci, kteří jsou placeni za účelem odborných posudků pro účely soudní. Vrchní soudy je vybavují příslušnými "dekrety"- kulatými razítky - a pravomocemi posuzovat a rozhodovat v tomto oboru. Bohužel největším problémem je, že činnost těchto znalců není vázána jen na účely soudní a mnoho z nich působí na trhu s uměním zcela volně, v souvislosti s tzv. právními úkony občanům. V jejich rámci poskytují soudní znalci odhady cen uměleckých děl tomu, kdo je o to požádá. Přestože soudy jmenováním deklarují způsobilost jednotlivých znalců při rozhodování zcela odborných záležitostí, příslušné soudy nikdy nezkoumaly jejich skutečné kvalifikační předpoklady k vykonávání této činnosti. Posuzování znalecké odbornosti se totiž dělo a děje zcela formálně.

Není proto vůbec náhoda, že mezi 121 znalci vykonávajících znaleckou činnost výtvarného umění mnozí obor vůbec nevystudovali. Mají jiné profese nebo jsou zaměstnáni v soukromých firmách, včetně bezpečnostních agentur či realitních kanceláří. Soudní znalectví výtvarného umění vykonávají dokonce dva oční lékaři! MUDr.Vladislav Kruta, pod pořadovým číslem ve výpisu znalců výtvarného umění č.50, poskytující znalecké služby i v oboru zdravotnictví a Doc.MUDr. Miroslav Novotný CSc.z Fakultní nemocnice ORL v Brně, s pořadovým číslem 74.

Pro některé zájemce bylo kulaté razítko i odměnou za spolupráci s Stb. V řadách soudních znalců výtvarného umění se jich podle Cibulkových seznamů vyskytuje 21, s nejrůznějšími pracovními kvalifikacemi. Situace v jiných oborech soudního znalectví nebude pravděpodobně jiná.

Máme dostatek agentů

Mnoho evidovaných osob patřilo k umělecké elitě bývalého režimu. Týká se to například výtvarníků působících v Praze, Jaroslava Chudomela, Štefana Malatince, Karla Sládka, Vladimíra Hlubučka a dalších, kteří v tomto regionu vykonávají soudní znalce výtvarného umění. Mezi nimi je podle Cibulkových seznamů několik bývalých agentů Stb. Je to například Jeronym Janíček krycím jménem "Karel", v seznamu znalců pod číslem 33. Dominika Machačová, krycím jménem "Dominika", v seznamu znalců pod číslem 60, PhDr.Dagmar Stará krycím názvem "Lužická", v seznamu znalců pod číslem 97 a Prof. PhDr. Petr Tučný CSc.zvaný "Profesor, v evidenci znalců zveřejněn pod číslem 109.

Bývalí agenti jsou ve všech krajích, kde jsou evidováni jako znalci výtvarného umění v různých oborech. Na základní škole v Břeclavi, pracuje podle výpisu z evidence PhDr.Karel Křivánek, který se specializuje na malbu, kresbu, plastiku, textil, sklo a starožitnosti. Z Kroměříže je zase František Sysel, který je znalcem přes malbu, plastiku a restaurátorské práce.V Moravské galerii Brno je zaměstnán PhDr. Karel Holešovský, spolupracovník Stb pod heslem "Holý" a přímo v Komerční bance by měl působit Ing.Karel Řepa, vedený pod značkou "Burina". Na základní umělecké škole v Mikulově pracuje podle evidence znalců bývalý spolupracovník Stb PhDr. Karel Křivánek a pod značkou "Felix" se kdysi ukrýval PhDr.Miloslav Krajný. Ten je vedený jako soudní znalec ve Východočeském kraji, nicméně s přechodným bydlištěm v Praze. Podobným způsobem lze identifikovat všech 21 soudních znalců, kteří podle cibulkových seznamů spolupracovali s Stb. Přitom morální kredit je základním předpokladem znalecké činnosti.

Nový zákon nepotřebujeme

Většina znalců byla jmenována před rokem 1989 a jen výjimečně se mezi nimi objevují seriozní odborníci. Stát svojí liknavostí nepřímo poškozuje nejen jednotlivce, ale trh s výtvarným uměním jako takový. Především tím, že byl po roce 1989 ponechán v platnosti starý nefunkční zákon č.36/1967 Sb o znalcích a tlumočnících v podmínkách, kterým nedostačuje. Nedošlo ani k jeho novelizaci, přičemž soudy nepožadují lustrační osvědčení a stále umožňují vykonávat znalectví výtvarného umění lidem, kteří nesplňují odbornou způsobilost. Mnozí z nich jsou navíc bývalými strukturami Československé socialistické republiky. Přitom je paradoxní, že znalce jmenují ti zástupci soudů, kteří sami nejsou v této oblasti žádnými odborníky, schopnými posuzovat tuto znaleckou činnost. Za tímto účelem by měla být ustanovena nezávislá komise, složená ze skutečných expertů, která by posuzovala jednotlivé žádosti a profesní způsobilost žadatelů na post soudního znalce umění. Aktivity v tomto směru ale nejsou zaznamenány. Přitom na našem území je registrována řada oborových organizací, včetně vlivné Asociace starožitníků České republiky. Jejími čestnými členy v předsednictvu Rudolfínské nadace je i Václav Havel, Jan Ruml, Ivo Mathé a Magda Vašáryová.

President této organizace a sám znalec v oboru restaurování porcelánu Richard Šubrt se netají tím, že je třeba oddělit skutečné experty výtvarného umění, kteří by měli spadat pod ministerstvo kultury, od soudních znalců, kteří by měli vykonávat své služby výhradně pro potřeby soudů. Někteří obchodníci s uměním jsou toho názoru, že by bylo nejlepší tento statut úplně zrušit. Pro účely soudní by pak mohli být smluvně najímáni odborníci, kteří pracují v renomovaných kulturních institucích či státních sbírkách.

Vládu prkotiny nezajímají

Osamocený pokus o změnu zákona č.36/1967 Sb o znalcích a tlumočnících učinili v únoru 2001 poslanci Cyril Svoboda a Stanislav Křeček, když ve sněmovně předložili návrh na vydání zákona o Komoře soudních znalců České republiky. V důvodové zprávě tohoto návrhu mimo jiné velmi prozřetelně píší: "Absence řádně konstituované a pravomocemi vybavené Komory soudních znalců má v České republice mimo jiné za následek, že v současnosti nikdo aktivně nedohlíží z hlediska odbornosti na výkon znaleckých činností soudními znalci a stávající Komora soudních znalců ČR nemá vzhledem k právní formě své existence pravomoci k tomu, aby působila jako plnohodnotný stavovský a profesní subjekt a aby mohla postihovat vyskytující se nekvalifikovanost a nesprávnosti ve znaleckých činnostech".

Návrh Cyrila Svobody a Stanislava Křečka byl ale na 34.schůzi parlamentu zamítnut v prvním čtení. Poslanecká sněmovna nicméně přijala usnesení, v němž požádala vládu o vypracování nového návrhu zákona o znalcích a tlumočnících a jeho předložení nejpozději do konce roku 2001. To se ale nestalo. Starý zákon č.36 / 1967 Sb o soudních znalcích tedy dále platí a dál ve svých důsledcích poškozuje trh s uměním. Je otázkou, jaké lobby brání jeho změně či úpravě.

Psáno pro Redhot, pro Britské listy doplněno nejnovějšími informacemi.