Za Danuší Kšicovou

14. 2. 2017 / Robert Porter

prof. PhDr. Danuše Kšicová, DrSc.

(Narozena 26. dubna 1932 - zemřela 31. ledna 2017)

Šel jsem v dešti a větru po kopci ve Walesu a v podstatě jsem byl v relativně dobré náladě, jak jsem bojoval s nepříznivým počasím. Pak v důsledku moderní technologie mi nálada poklesla na bod mrazu. Dostal jsem zprávu, že týden předtím zemřela Danuše Kšicová, "po dlouhé nemoci". Bylo to snad teprve před několika měsíci, kdy jsem s ní byl v kontaktu ohledně její nejnovější knihy, ohledně konference v Brně, na kterou jsem nemohl přijet, a ohledně jejích opakovaných pozvání, abych přijel na návštěvu. Žádné zmínky o nemoci.

Danuše byla jedním z nejproduktivnějších a nejvšestrannějších akademických pracovníků, s jakým jsem se kdy setkal. Nepamatuji se, kdy jsme se poprvé seznámili, ale po dobu déle než třicet let jsme se setkávali na konferencích, vyměňovali si emaily, přátelili se. Několikrát jsem ji navštívil v Brně a přijela i na univerzitu do Bristolu a byla hostem u nás doma, okouzlila všechny, mou rodinu i mé kolegy, svou nesnobskou erudicí a neformálním chováním. Zároveň na nás dělala dojem svou pracovitostí - vždycky měla s sebou nějakou práci, revidovala kapitolu, četla korektury.

Danuše je pravděpodobně v akademických kruzích nejznámější pro svou práci o ruské literatuře z devatenáctého a dvacátého století, avšak měla obrovskou šíři profesních zájmů a vydala množství významných publikací - o ukrajinské literatuře a kultuře, o výtvarném umění obecně, o literární teorii, o Blízkém východě. Zároveň nikdy nepůsobila jako knihomol. Měla ráda domov, rodinu a přátele, a zároveň cestovala do mnoha zemí světa a často. Jejím profesním domovem byla vždycky Masarykova univerzita v Brně, ve všech jejích proměnách, od tvrdých komunistických časů, během krátkodobého Pražského jara a "normalizace" i během sametové revoluce i později. Její vědecká práce prostě stála nad politikou a Danuše v ní pokračovala dlouho do důchodu. Pracovala na celé řadě zahraničních univerzit a její znalosti jazyků dělaly tak obrovský dojem, až to člověka frustrovalo, určitě mě, s jazyky zápolícího britského slavistu. Už samotné tituly jejích myslím posledních dvou knih (rozsáhlých a nádherně ilustrovaných svazků) Cesty do Svaté Země XII.- XX. Mýty a realita v ruských a českých cestopisech (2013) a Z dějin ukrajinské kultury Umění - divadlo - hudba (2014) svědčí výmluvně o rozsahu a hloubce její práce.

Avšak skončeme osobně: o její věhlasné moravské pohostinnosti. Její součástí vždycky byla slivovice vyrobená ze švestek z její vlastní zahrady. Jednou mě také pozvala na představení muzikálu Hair a pohrozila, že vyhodí svou vnučku z jejího místa v divadle a dá ho mně, kdyby byly všechny lístky vyprodané. Naštěstí se to nestalo.

Danuše, Dano, bude se nám po tobě stýskat.

Profesor Robert Porter

Emeritní profesor, University of Glasgow

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.2. 2017