Národní muzeum? It just sucks

13. 2. 2017 / Jan Molič


Dojmy zahraničních turistů z naší Matičky měst bývají různé. Když však můj známý prohlásil, že Národní muzeum "just sucks", přimělo mě to napsat krátkou úvahu na toto téma.


Novou expozici vycpaných zvířat v Národním muzeu jsem také viděl a neshledávám ji nijak zázračnou. Ale už jsem si zvykl. My Češi si totiž zvykneme na všechno. Poté, co jsem už dříve oželel expozici minerálů nebo expozici hodin v Národním technickém muzeu, smířil jsem se i s tím, že nové muzejnictví se definitivně vydalo cestou galerijní spíš než poznávací.

Jinak řečeno: "nudné" intelektuální expozice s vitrinami plnými artefaktů nejsou už in. V přebudovávaných expozicích zůstává z původní stovky vystavených exponátů obvykle jen dvacet, ty ale vypadají děsně cool a nesmí k tomu chybět množství projekcí. Občas bývá tak přeprojektorováno, že ani není slyšet, co jednotlivé projekce sdělují (tedy, když ty projektory aspoň fungují). K tomu odněkud něco hučí a šumí. Obsah bývá podřazen designu a zážitkovosti. Rodiny s dětmi stráví zábavné odpoledne v muzeu namísto v obchodním centru - jenže je tohle podoba muzea, kam by stálo za to chodit i v dospělém věku?

Člověk by očekával, že v muzeu najde to, co nemůže najít doma. Tomu, z mého pohledu, například neodpovídá expozice domácích spotřebičů v NTM: pět kusů vysavačů, pět kusů holicích strojků, pět kusů praček. Jako fajn, no... Očekával bych ale, že když už tam budou vysavače, tak třeba úplně všechny, které kdy byly vyrobeny v Česku/Československu. Za časů podniku Elektropraga/ETA v Hlinsku existovalo podnikové muzeum. To se, bohužel, někam podělo a snad by stálo za to zjistit kam a exponáty převézt právě do NTM. Přesně to by mělo být náplní práce velkých muzeí, které na to mají kapacity. Nikoli vystavovat pár kusů dobře nasvícených holicích strojků, navíc zahraničních značek.

Zrušené expozice minerálů v Národním muzeu je také převeliká škoda. Byla už tak stará, že sama o sobě mohla být autentickou expozicí. Jako malé dítě jsem tam rád chodíval a rozhodně mě nenudila. Možná jsem intelektuál? Možná jsem i staromódní, když tvrdím, že by udělali nejlépe, kdyby celou tu starou budovu muzea zachovali přesně tak, jak byla. Obávám se totiž, že bude aplikován Murphyho zákon říkající, že co funguje, je třeba vyměnit.

Když jsem okolo roku 1995 na brněnském Invexu poprvé spatřil videoprojektor, téměř mi spadla brada. Člověk tam poprvé také viděl video běžící v počítači. Dokonce Cimrmani už tehdy vytvořili interaktivní CD s několika videi, které jsem si tam okamžitě zakoupil, leč můj tehdejší počítač na přehrání výkonnostně nestačil. Bylo to něco opravdu nového. Ale dnes? Projektor má doma kdekdo a audiovizuální programy nejsou nic ohromujícího. Na počítačích či mobilech si pouštíme filmy a vůbec nás to nevzrušuje (tedy, jak které). Až se rozšíří 3D video a 3D interaktivní procházky, bude mít ještě smysl chodit do muzea? Snad aby se žáci v rámci hodin IT podívali, jak "nemožné" bylo rozlišení projektorů před deseti lety?

Interaktivní expozice lze samozřejmě udělat tak, aby byly cool i po pár letech a zároveň nadupané natolik, aby člověk odešel s pocitem Wow! Jenomže za takovými zážitky musíte spíše někam do Německa. Jelikož jsem chvíli pracoval pro NTM, viděl jsem, jaké platové podmínky jsou u nás. Zaměstnanci musejí také neustále bojovat se všudypřítomnou instituční zkostnatělostí. Ta otrávila mého mladého kolegu z oddělení hornictví natolik, že po dokončení expozice odešel. Plánovali přitom víc. Chtěli například, aby v expozici jezdil opravdový důlní vlak - což bylo technicky i finančně možné, ale neprošlo to kvůli nevoli shůry. Kolegové měli elán, který byl "úspěšně" potlačen. Škoda. Vlak by měl takový interaktivní "Wow!" efekt, že by táhl i po padesáti letech.

Pokud se tedy naše muzea vydávají cestou interaktivity a zážitkovosti, měly by mít na paměti, že pěkný design nenahradí obsah. V Německu dokáží dělat oboje, i když asi především díky dostatku peněz. Nebylo by ovšem od věci, vyměnit aspoň vedení některých našich zkonstnatělých institucí, protože jinak nelze očekávat od politicky dosazených ředitelských struktur, že dohlédnou dál než za roh vlastní budovy. Znechucení motivovaných lidí je pro instituce naprosto fatální. Pak se není čemu divit, že to "just sucks".

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.2. 2017