Lidi, kteří se "bojí uprchlíků", nemá cenu přesvědčovat statistikami, že jsou neškodní

13. 2. 2017

Pravděpodobnost, že zahynete v teroristickém útoku spáchaném uprchlíkem, je 1 ku 3,64 miliardám.

Média a politikové musejí prezentovat uprchlíky jako lidské bytosti, nikoliv jako cizince bez tváře.

Loni zpracoval pravicový americký Cato Institute statistiky o možných teroristických hrozbách. Výsledky vedou k vážnému zamyšlení, píše Gillian Tett v deníku Financial Times.

Vražedné teroristické útoky spáchali od roku 1975 na americké půdě jen tři uprchlíci a všichni to byli Kubánci, vpuštění do země předtím, než Zákon o uprchlících z roku 1980 zavedl jejich přísnější prověřování.

Z dat za poslední čtyři desetiletí vyplývá, že pravděpodobnost, že zahynete v teroristickém útoku spáchaném uprchlíkem - jakéhokoliv vyznání - je v každém roce 1 ku 3,64 miliardám. Je to také miniaturní nebezpečí, ve srovnání s domácími zbraněmi a automobilovými nehodami, které každoročně usmrtí 13 000 a 38 000 Američanů.

Nikdo ze sedmi států, jejichž občanů chce Trump zakázat vstup do USA, neusmrtil žádného Američana při teroristickém útoku od roku 1975.

Celý tento problém dokazuje, jak neschopní jsou lidé při hodnocení rizika. Vysvětlení pro to lze nalézt ve světě psychologie: akademikové jako Daniel Kahneman a Amos Tversky poukázali na celou řadu zaujatostí a úhybů v našem mozku, které ochromují naši schopnost činit radionální rozhodnutí.

Avšak je důležité pohlížet na tuto debatu i z jiného úhlu pohledu: Měli bychom vnímat širší kulturní rámec a nejen individiální psychologické otázky. Jak píše Alex Golub: "Lidé jsou přesvědčeni, že Trumpův exekutivní příkaz jim zajišťuje bezpečí nikoliv proto, že jim chybějí základní klíčová fakta, ale protože si utvořili koherentní 'síť přesvědčení', v níž spojují všechna fakta dohromady.

Britská antropoložka Mary Douglasová poukazovala na to, že jedním z důvodů, proč cizinci vyvolávají v mnoha kulturách tak obrovský (zdánlivě iracionální) strach, je to, že se zdá, že ohrožují existující kulturní pořádek. Strach vzniká, protože si lidé vytvoří dojem, že "společnost by mohla být pošpiněna externími zdroji nebezpečí". Pro mnoho Trumpových stoupenců jsou muslimští imigranti nebezpečím, přestože žádné nebezpečí nezosobňují, kdežto vraždné zbraně v domácnostech a automobily, které každoročně usmrcují tisíce lidí, pro ně nebezpečné nejsou.

To má určité důležité dopady. Nemá smyslu bojovat proti "iracionálnímu" strachu z uprchlíků poukazem na statistiky, anebo kritikou Trumpových stoupenců jako "rasistů". Média a politikové musejí prezentovat uprchlíky jako lidské bytosti, nikoliv jako cizince bez tváře. Je třeba změnit kulturní hranice, jak píše Golub, "Máme-li změnit názory, je zapotřebí, aby došlo k aktivnímu angažmá s reálnými lidmi a s celým jejich hodnotovým systémem. Posmívat se jim či předkládat jim fakta nemá cenu."

Je to možné? Historie poskytuje určitou útěchu. Před sto lety se Američané báli, že čistotu Spojených států "kazí" čínští a irští imigranti a ještě před dvěma desetiletími vyvolávala strach myšlenka svateb homosexuálů. Avšak obojí tyto předsudky zmizely a v případě sňatků homosexuálů rychleji, než se očekávalo. Kultura je možná mocná, ale je také změnitelná - v tom je důvod jak pro obavy, tak pro naději.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.2. 2017