Bodláky Václava Duška

Celý svět se třese

19. 1. 2017 / Václav Dušek

Třese se, třese malinkatý svět před námi podřipskými velikány, vtipálky, snílky, posměváčky, kterým není ničeho svatého i málokdo po chuti. V počátcích striptýzu v 68 se měnily časy, puritán napsal křídou vzkaz zvědavcům: Kráva bez závoje. Plynuly roky a dnes striptýz nezajímá ani páťáky, osvěta nám v tomto ohledu přitvrdila. Hvězdy odhalují vypadlá prsa z těsných svěračů, můžeš juknout modelce pod sukni – a že toho uvidíš! Prostě bez čumendy se neobejdeme a ochotných modelů přehršel.

Zda se z nás svět třese smíchy, či hrůzou, dosud nezjištěno.

V jámě lvové pobýváme zhusta. Pamatuješ z hodin dějepisu, jak západní demokracie z krajin demokracii na hony vzdálených; koloniální giganti, samožrouti, darebáci, předhodili naše osůbky v zájmu zachování míru do tlamy knírkatému nacionálnímu kyklopovi; v hodinách se ovšem neučilo, žel, že východní brácha veden nesmlouvavým Kobou neměl v úmyslu strkat krvavý čenich do sršního hnízda... kvůli malebné zemičce, nenada, ďaďa.

Onkel Dolfi se uměl zlobit a neposlušnost nezapomínal. V dnešní době vzpomínáme oběti a kdesi nedaleko pochodují hrdinské šiky vymóděné do dobových uniforem poraženeckých vrahounů – zkrátka fašismu bližší komunismu! Pár demokratů u nás koketuje s návratem tuhého nacionálního pořádku. Rasová čistota! Kdo vše ji nevyžaduje, že? Krev ti zředí na osminku, na decinku – volské nápady nevymírají, co bylo, prý zase bude, co nebylo, už nebude – planeta se vypaří do prostoru nebeského klidu. V novém prostoru, nový krtinec Říp.

Uplynula doba válečných hrůz a západ se zavřenými ústy přenechal podřipáky a podtatráky v zájmové oblasti Iljů Muromců a Čurilů Plenkovičů. Trestalo se přísně. Kdo nejde s námi, jde proti nám! A kdo to určuje? Přece my, lid, pracující, prostý, obyčejný, veden nejlepšími syny národa; a za hranicemi ticho po pěšině. I tam v dáli strážci zákona jaksi vyřizovali odložené účty s těmi, kdo se provinili, i s těmi, co se neprovinili, ale byli označeni odpornými bídáky, co se ještě předevčírem krčili před panstvem.

Běda, bratři, běda! V náruči obříků sladce se zaspí. Západ zrada, východ zrada – na severu ledově fičí, jih chudobný, kam se obrátit, ptáme se ministerstva zahraničí a jejich neomylných mluvčích; ministerstvo připomíná těsné příhraničí.

Zakládáme zvesela partaje i spolky, neděláme okolky. Potřebuje-li našinec postrčit k cestě blahobytného zrodu, pak může vyslechnout partajní elegány, vstoupit do strany hrdě a bez nebezpečí. Žel, znám dosti zoufalých, co do stran vstupují z přesvědčení a vystupují z nich lehko, opět z přesvědčení – to je demokracie.

Partaje zestárly. Netáhnou. Lokálky bez páry, vůdci postrádají charisma i nové myšlení. Před svým věrným houfem mávají zteřilými prapory. Kariéra ve straně vrtkavá. Dnes jsi sexymozek, zítra bezmozek. Spojit se ze zahraničím, halasit z tribuny a prát špinavé prádlo v cizích neckách nemá budoucnost; bijci za pravdu neochvějně volají – posílit zdravotnictví, přidat platy, zvednout penze staříčkům, školám výrazně přihodit miliardy, silovým složkám bez váhání přisypat na výplatní pásky, nezapomenout na prodavačky, řidiče, ladiče, pekaře, řezníky, zelináře, herce a muzikanty, ani věda nemá dost financí. Úkol trvalý, pro ministra financí. Ošpláchneme si ho podle nálady – dostal se k miliardám všelijako, úhlavní nepřátelé držkují, sami ničeho neumějí, šponují se veřejně, kdo poslouchá opravdu poctivě, musí se chechtat.

Politické odkvetlé vlčí máky, ženské bojovnice, si neberou servítků, odmaturovaly i ztěžka, avšak řídit stát, hračka, nu a hoši s pleší i umně sčesanými vlasy do přehazovaček hudrují, kalí se jim zrak – voličské hříbě číhej, koho jsi zvolil. Paráda. Lehni na záda!

Pouštíme se do sebe bez bázně i hany, nalezneme nepřítele a vzhůru do bezpečné slovní válečné vřavy – kolem nás se smíchy potrhají, jak vyvádíme v senátu i parlamentu, však nalézt a potrestat tuneláře a lháře nedokážeme. Zákony záhadně otupily.

Demokracie pro všechny, všici jsme děcka z minulých režimů. V přikrádání si stojíme světově. Učíme se rychle a neomylně. Kožený dojič a jemu podobní ovádi se vyvalují v blahobytu, trocha strachu jim nevadí. Parlamentní štváči a senátorští ospalci vytrubují žalmy o spravedlnosti, oprašují paragrafy, leští zašlé ozdoby práva – a ničivé povodně lží nás zvou k utonutí. Vůdci nepotřebují charisma. K čemu? Posloucháš velikány a připadáš si jako v hospodě, kdy máš desáté bahno a pivní společnost neochvějně halasí, jak a s kým zatočit, aby bylo konečně dobře. Od úst se přemoudřelým práší, přehazovačky přilepeny, obarvené peří vzbuzuje podiv; prostý lid mlčí, zadlužení podvazuje odvahu, otrocká práce za pár šupů u zbohatlických mizerů vyčerpává, předražené bydlení k neuplacení, kalná vlna za vlnou pohlcuje štědrost i ochotu trpět. Trpíme skutečně nedostatkem, stojíme na pokraji propasti Závist – kam kráčíš, bratře, nevím, stále hledám zemi vlídnou a nenalézám a nenalézám...

Světem vládnou hladomory, my s nacpanými pupíky o tom víme svoje. Podáš prst a utrhnou ti ruku. Vsají se ti do domoviny lstí, vydírají přesvědčivě, nestačíš se divit. Otevřeš ústa a hle - stane se z tebe odporný rasista. Necháš vejít do domova ublížené, ti neumějí děkovat, ne – cos udělal je tvoje povinnost a nesnaž se rozplést bič pohněvaného boha, pse! Rozvaleni s nataženýma rukama, nadržení, chtiví uchmátnout krapet z bohatství, vypínáme se k oblakům. Brali jste nám kdysi, my si bereme teď. Perpetum debile spolehlivě funguje.

Strach, nenávist, pomsta, pohrdání. Drobty k rozdávání.

Vysmátí vyslanci chrochtají u naplněných žlabů milionářskými vizionáři, dnes sypeme, ty sloužíš, dosloužíš, pak uvidíme, kam s tebou, číčo. Budeš-li dodržovat daná přikázání zazobaných strejců a tetiček, nezahyneš. Sinekury čekají, nepokaž si kariéru sociálními úlety. Chudobným se vyhni. Lačnost většiny zabila mnohé štědré dárce. Zařaď se do kolony vyšlé z bídné pasti pouště do zelených krajů, bohatých nejen úrodnými lány, ale údajně i myšlenkami.

Celý svět se směje, možná k pláči spěje.

Vytisknout

Související články

Jsme my Češi odsouzeni k degeneraci a zániku?

12.1. 2017 / Daniel Veselý

V souvislosti s uprchlickou a migrační krizí se neustále objevuje celá řada zkreslených či vyloženě lživých zpráv, které nám podstatně ztěžují zachování kritického pohledu na tento fenomén. Třebaže migrační vlna podle relevantních statistik ...

Politická past příliš rychlého pokroku

15.9. 2016 / Bohumil Kartous

Představte si, že jste se narodili po druhé světové válce, ve čtyřicátých, padesátých, šedesátých letech. Je dokonce tak trochu jedno, jestli to bylo v Československu, nebo na západě. Narodili jste se v době, kdy se ještě dal technologický pokrok měř...

Obsah vydání | Pátek 20.1. 2017