Bodláky Václava Duška
Náboženské masakry – naivita dneška
19. 1. 2017 / Václav Dušek
Mečem i ohněm bývala roznášena Boží sláva planetou od
nepaměti; pohané se škvířili v plamenech pekelných, fanatičtí věrouci a žoldáci
přísně trestali nepokorné. Obraceli se k Pánu a konali spravedlnost určovanou
údajně sluhy, kteří měli k Pánu nejblíže. Církev majetkem bobtnala. Ovečky
pracovité, pokorné, štědré – i poplašené, neboť trestající ruce dokázaly z
jalové krávy vymámit tele.
Do víry se pletla vždy světská potřeba ovládat větší kus
záhumenku, zamezit rozpínavosti jinověrců i nevěřících bytostí. Sluhové boží
prokládali a podestýlali svou neomezenou moc mnoha slovy, zákazy, příkazy,
rozžhavenými hranicemi; historie vznešené milostivé víry pošlapána nedůtklivými
a fanatickými přívrženci toho či onoho učení.
Udržovat moc jakýmikoli prostředky využíváno i
nadužíváno. Války se zavinuly do praporců božích bojovníků na obou stranách
válečného pole – světily se zbraně, lidská bytost neměla valné ceny. Potoky
krve vyšplíchány pravidelně – lidský život nemá pro fanatiky pražádnou cenu.
Největší hrdlořezové nemají potuchy o lítosti, odpuštění a pochopení.
Mše za zabité, umučené, zbytečná slova, věnce, slzy, zem
napitá krví vojáků i nevinných civilistů – zvony kostelů, kostelíků, kapliček v
lánech polí, vyzváněly od kuropění teskné umíráčky; smrt nebezpečně nablízku.
Zabíjejí slova, pohledy, doteky – koukej se zařadit mezi stádo, nevyčnívej,
neprovokuj, sehni hlavu, padni na kolena a vykřikuj: mea culpa, mea maxima
culpa! Kyrie eleison...
V současném přetechnizovaném, údajně moderním světě
býváme svědky středověkých metod věřících zlotřilých božích vojáků.
Vraždění v našem regionu neustává. Věrchuška nemá odvahu
přijmout přísnější pravidla k získání azylu; jakmile se ozvou odpůrci imigrantů
s poukazem na zahrávání si s ohněm, nastoupí jednotky nových pořádků – musíš
občane myslet nadnárodně, ke všemu se vyskytne nanynka, která zcela vážně
řekne, husa, že si ženy prostě musejí zvyknout na nové samce... Milostpaní
Vyšinutá, přejeme vám mnoho samců v ložnici, ale než otevřete svou chlebárnu,
myslete. Ovšem máte-li čím.
Kde berou bezohlední bojovníci zbraně, munici, finanční
podporu, přesnou logistiku potřebných a překvapivých úderů? Otázky mají být
náležitě zodpovězeny. K čemu jinak našinec platí napapané politické panáky,
vyfintěné armádní fešáky, tvrdé policejní honáky.
Tajné služby vědí svoje, no, škoda že zůstávají o krok
pozadu. Šmírovat pokojné občany lehké pořízení, blaho, ale proniknout do
komunity alláhových dítek se jaksi stále nedaří. Slýcháme, že si musíme
zvyknout evropskému přerodu, tíživému porodu proměn.
Děkujeme pěkně, rozmilí panáci! Šíbujte prachy do bezpečí
v zahraničních peněžních ústavech, semotamo pohovoříte spatra k obecnému lidu –
ale mějte na mysli, že terorista se nepáře s nikým. Teror světí prostředky.
Bude dobře, až se budete méně mýlit v odhadech, kdy a kde spustí vrazi kolotoče
smrti. Pohněte se, probuďte se, konejte proboha svatýho, dokud je čas.
Zatím v evropském domě nemáme jatka pro nepohodlné, to
boží řezníci podřezávají odsouzence jako podsvinčata. Krev proudí do kanálku,
voda smyje stopy – podříznutí lze provést zlehka, k tomu si šeptat, jak onen
Velký schvaluje popravy s úsměvem laskavého tatíka.
Kazatelé pravdy, dobra a lásky, nám předkládají nevhodné
plány k uskutečnění přerodu společnosti. Evropská kultura hyne – za oceánem
jest kultura imperiální, dokáže vytvořit umělce z průměru, nešetří penězi,
reklamy vám vtlučou do makovice, že Hudlinka Onaká posouvá kulturnost k hranici
možného... a nechme bratry amerikány na pokoji, i u nás se nepostačíte divit,
koho vám mediální kuchaři předkládají k samosežrání. Ve chvílích na pováženou
předhodí tuční politikáři šálivé hry a domnívají se, že my všichni poddaní padneme
na pozadí údivem a nepřestaneme se divit až k nevyhnutelnému konci.
Falešní proroci nevyhynuli, ne, nikdy ne! Kazatelny otevřeny k políčkování bytostí,
které nechtějí pochopit, že globalizace s sebou nese nové pohledy do nejisté
budoucnosti; staré historické pravdy zatuhly, nikoho příliš nezajímají, žijeme
prý rychle a nebezpečně – připomínáme stádo pakoňů u brodu, ženoucí se k
bohatým pastvinám.
S úžasem posloucháte, že nemáme právo bazírovat na
historická kulturní, filozofická a politická fakta. Prima, necháme se zválcovat
přílivem potřebných, zapomeneme, čeho jsme dosáhli v zájmu ukojení nadržených
samopravdou, těch skutečných vlastizrádců!
Pokud nechám do domu vstoupit poutníka, vyhnance, bědného
běžence, musím mu vysvětlit, že máme doma zavedené zvyklosti, pojídáme vepře,
pijeme alkohol, milujeme psy, nebičujeme ženy, nekamenujeme, nepodřezáváme, většinou
býváme vlažnými křesťany a katolické vedoucí činitele pomíjíme, modlitby
odkládáme – ale máme v sobě zakódováno, že bližnímu se pomáhá – a pomáháme, tak
jako jsme vždy i v minulosti nezůstávali chladní k potřebným.
Náboženský fanatismus, odpornost. Jenže svůdnost odsudku
islámského náboženství z neznalosti k ničemu nevede, navíc lze uvěřit vrahům,
že v cosi nadpozemského vůbec věří? Alláhu akbar, ano, terorističtí zbabělci
vykřikují – že Alláh je největší, nenapadne je, že možná o vřelé projevy vrahů
nestojí.
Nesoudnost zakládá do budoucna nebezpečí globálního
konce. Vlády mají povinnost s okamžitou platností zakázat vývoz zbraní a
munice, aby skončily hromadné vraždy civilistů. A zasadit se konečně, aby tajné
nezůstalo pohřbeno v utajení a nekonání!
Alláh je opravdu největší - potom však musí ukončit
řádění nízkých pobudů. Alláh akbar – prosíme už zítra, přátelsky zdravíme z
vymazleného žaláře národů EU.
Vytisknout