Jak sociální média pomáhají diktátorům

18. 11. 2016

Je to rozumný předpoklad - a jistě existuje mnoho způsobů, jak tyto nové technologie mohou pomoci. Možné nejzřejmější je, že sociální média mohou pro mnohé snížit náklady na komunikaci klíčových informací o tom "Kdo, kde, jak a proč" ohledně protestů. Udělal to Twitter během euromajdanové revoluce v roce 2014 na Ukrajině. Další platformy, jako YouTube, mohou pomoci s popularizací základních poznatků o tom, jak účinně protestovat, pomáhat hnutí s budováním organizačních kapacit. Když jsou fyzická shromáždění zakázána, digitální platformy mohou vytvořit fóra, kde je nové virtuální veřejné prostranství těžké uzavřít.

Internetoví optimisté také tvrdí, že tak dochází ke vzniku prostoru pro dialog uprostřed konfliktu, předkládání politických variant veřejnosti a elitám navzdory vládní cenzuře. A samozřejmě internet umožňuje aktivistům propagovat svůj narativ, což je zvlášť důležité, pokud mainstreamová média jsou kontrolována vládou.

Navzdory optimismu však "technologie osvobození" nečiní prodemokratická hnutí efektivnějšími. Nenásilný odpor se ve skutečnosti stal méně úspěšným než v předinternetových dobách. Zatímco v 90. letech uspělo takřka 70 % kampaní občanského odporu, od roku 2010 to bylo jen 30 %. Čím to může být?

Existuje několik možných důvodů. Za prvé politoložka Anita Gohdes pečlivě zdokumentovala, že vlády jsou lepší v manipulování sociálních médií než aktivisté. Za druhé, obrat k sociálním médiím degradovat zkušenost účasti. Míra angažovanosti klesla a vytvořit důvěru v marginalizovaných a utlačovaných komunitách vyžaduje čas, úsilí a trvalé kontakty, a to znamená rutinní styk tváří v tvář po dlouhou dobu. Dosáhnout reálné změny vyžaduje mnohem větší oddanost a oběti než "kliktivismus".

Za třetí, sociální média mají demobilizující účinek, když umožňují ozbrojeným aktérům vyhrožovat nebo dokonce koordinovat násilí proti aktivistům.

Dezinformace se může na sociálních médiích šířit stejně rychle nebo ještě rychleji než spolehlivá informace.

Když viděli pád tyranů prostřednictvím sociálních médií, opozice v Libyi a Sýrii se pokusily povstat stejným způsobem. Ve skutečnosti se možná snažily předčasně "importovat" taktiky a metody odjinud, s katastrofálními důsledky. Pro aktivisty bylo snadné dospět k závěru, že pokud shromáždí masy lidí na veřejných prostranstvích, mohou také svrhnout své diktátory v řádu dní. Tento závěr zanedbal léta trvající mobilizaci, která předcházela tuniskému a egyptskému povstání a vedla Libyjce a Syřany k přílišné sebedůvěře.

Studium Kurta Weylanda věnované revolucím z roku 1848 zjistilo, že disidenti odvozovali špatná poučení ze včerejších revolucí po staletí. Ale sociální média takřka jistě stupňují toto dilema tím, že podporují šíření zjednodušených portrétů v dávkách po 140 znacích namísto studia a metodické analýzy.

"Kde byli kdysi aktivisté definováni svými kauzami, dnes jsou definováni nástroji," napsal v roce 2010 Malcolm Gladwell. A to je špatné, když jde o to vybudovat a udržet odolné lidové kampaně. Ale nejsou to nutně techniky nenásilného protestu, co je špatně. Špatné jsou nástroje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout