Čína zpochybňuje další japonské území

29. 4. 2016 / Tomáš Maštalíř

Luo Yuan, generál Lidově osvobozenecké armády, též přispěl k novým snahám o podrytí japonské správy ostrovů. Prohlásil, že Ryukyu se staly tributárním státem Číny již v roce 1372, více než 500 let předtím, než se staly součástí Japonska. V komentáři pro South China Morning Post pravil: „Nediskutujme nyní o tom, zda Ryukyu patří Číně, rozhodně ale byly čínským tributárním státem. Netvrdím, že všechny bývalé tributární státy patří Číně, ale s jistotou můžeme říct, že nepatří Japonsku.“

Potenciál pro další diplomatické střety ohledně územních nároků, přichází brzy po další vlně kritiky přístupu japonské vlády k válečným zločinům spáchaným v Číně a na Korejském poloostrově během Druhé světové války. Peking rozzuřil starosta Osaky, Toru Hashimoto, poté, co uvedl, že nucený nábor asijských žen k práci ve vojenských nevěstincích byl nezbytný pro udržení morálky japonských vojáků. Čínský ministr zahraničních věcí, Hong Lei, na to reagoval slovy: „Jsme zděšeni a rozhořčeni komentářem japonského politika, který takto odvážně zavrhuje lidskost a historickou spravedlnost.“ Hashimoto vysvětlil své komentáře, že se nesnažil ospravedlnit používání takzvaných „komfortních žen“, ale snažil se poukázat na to, proč je Japonsko v tomto směru jedinou kritizovanou zemí, vzhledem k tomu, že ostatní země ve válce užívaly podobná schémata.

Okinawa, největší ostrov v souostroví Ryukyu, je domovem pro více než milion obyvatel a hostí přes polovinu ze 47 000 amerických vojáků sloužících v Japonsku. Ačkoliv se Washington a Tokio dohodli na snížení americké vojenské přítomnosti na Okinawě, ostrov je stále vnímán jako klíčový ke shcopnosti Spojených států rychle reagovat na provokace čínského námořnictva a případné krize na Korejském poloostrově. Ve článku pro People's Daily hovoří dva čínští akademici, Li Guoqiang a Zhang Haipeng, že japonská anexe království Ryukyu v roce 1879 byla vojenskou invazí, a tím musí otázka suverenity ostrovů zůstat otevřená. Poukázali na to, že království bylo v té době ve vazalském vztahu k čínské dynastii Qing, která byla ovšem příliš oslabena, aby mohla zabránit japonské agresi. Li k tomu dodal: „Japonsko se snaží mlžit v otázce Ryukyu a zároveň zdojnásobilo svou agresivitu a provokaci v otázce ostrovů Diaoyu. Proto je nezbytné vracet se k tomuto nevyřešenému historickému problému.“

Okinawa byla dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev války v Pacifiku. Po válce spadala pod kontrolu Spojených států až do roku 1972, kdy byla navrácena Japonsku. Pokračující přítomnost amerických vojáků a vojenské techniky je však neustálým zdrojem napětí americko-japonských vztahů. Obyvatelé si stěžují na časté zločiny amerických vojáků a hlukovou zátěž . Analytici uvedli, že se Čína mýlí, pokud věří, že provokace Japonska skrze Okinawu dodá impuls k jejím nárokům na ostrovy Senkaku/Diaoyu.

Spor o ostrovy Senkaku/Diaoyu zůstával v relativní tichosti až do roku 2012, kdy pravicový guvernér Tokya Shintaro Ishihara řekl, že Japonsko by mělo použít veřejné finance a odkoupit ostrovy od soukromého vlastníka, japonské rodiny Kurihara. To vyvolalo značný odpor Číny, diplomatické přestřelky a vášnivé demonstrace, které zachvátily řadu velkých měst v Číně, včetně Pekingu, Šanghaje a Hongkongu. Davy lidí pochodovaly ulicemi, útočily na japonské obchody a automobily japonských značek za pokřiku: „Ostrovy Diaoyu patří Číně!“ Od té doby čínské lodě pravidelně plují k blízkosti ostrovů, což Japonsko považuje za narušení svých teritoriálních vod. V listopadu 2013 vyhlásila Čína obranou identifikační zónu pro přelety nad ostrovy, čímž měla všechna letadla letící přes tento region povinnost hlásit se Pekingu. Japonsko tento krok označilo za jednostrannou eskalaci konfliktu a rozhodlo, že bude toto nařízení ignorovat, stejně učinily i Spojené státy. Čína nadále tvrdí, že ostrovy byly součástí jejího území již od středověku, sloužily jako významný bod pro rybáře a Japonsko převzalo kontrolu silou po vojesnké agresi.

Vytisknout