Karel Gott na psychiatrii, aneb o zhoubné síle bulváru

13. 4. 2016 / Daniel Veselý

Zvažoval jsem, zda se mám na stránkách Britských listů pustit do křížku s bulvárem, a nakonec jsem usoudil, že tak učiním, protože jde o osobní záležitost. Bulvární deník Aha! mne ve své tištěné i internetové verzi ZDE osočil z toho, že posílám Karla Gotta z onkologie na psychiatrii kvůli jeho výrokům na adresu uprchlíků. Deník Aha! pravděpodobně převzal článeček z Parlamentních listů, kde (na rozdíl od PL přesně) citují můj facebookový status, z kterého ale explicitně vyplývá, že Gotta jsem na psychiatrii neposlal.

Bulvární média mají obdivuhodnou, leč zhoubnou moc. Otvírák nedělního výtisku Aha! hlásá: „Nechutný útok na Karla Gotta. Obul se do uprchlíků...Posílají ho na psychiatrii!“. Každý, kdo se seznámí s mým facebookovým statusem, který zní: „Neměl by z onkologie přejít rovnou na psychiatrii? Ne, jen čerpá z českýho tisku, nemá žádnej rozhled, a proto všechno balí do konspirace. A “plebs” mu to žere,“ může sám posoudit, zda Gotta posílám na psychiatrii, či nikoliv. Odpověď je myslím jasná jako nebe na Jadranu.

To, že jednoduché sdělení nechápou nebo spíše nechtějí pochopit redaktoři bulvárního média, je tristní realita; víme dobře, že kasu dělají především křiklavá témata a ještě křiklavější titulky, jež libovolně ohýbají realitu. Další problém tkví v tom, že cílovou skupinu bulváru tvoří obyčejní lidé se všedními starostmi, kteří nemají příliš mnoho času, aby se příkladně ožehavému tématu uprchlíků mohli věnovat obšírněji.

Česká společnost je rovněž proslulá tím, že osobnosti, které vynikají v atraktivních profesích, zejména v hudbě a herectví, jsou mnohdy vnímány jako etalony veškerého vědění. Takzvané celebrity jsou dnes, za lopotné dřiny bulváru, spoustou Čechů považovány za jakési novodobé druidy, kteří mají odpověď snad na všechno. Je to pozoruhodný jev, jenž můžeme zaznamenat u široké veřejnosti – extrapolace úspěchů v jedné sféře na (de facto) veškerenstvo. Toho se přirozeně bulvár chytá a kombinace známých osobností a explozivního tématu jako je takzvaná uprchlická krize prostě davy neodolatelně přitahuje.

Karel Gott coby nesmrtelný „idiot hudby“, jak zlatého slavíka kdysi nazval Milan Kundera, je v českých poměrech něco jako faraon mezi celebritami. Gott je navíc proslulý svým konspiračním viděním světa, jemuž v současnosti propadá nezanedbatelná část české veřejnosti. To je přímo smrtící koktejl. Uvážíme-li, že známý zpěvák právě porazil zákeřnou chorobu a nějaký publicistický nýmand jej za jeho výroky na adresu uprchlíků, které vděčně rezonují v české kotlině, posílá na psychiatrii, je to na pováženou! Je to vábně vonící sousto, jejž se bulvár chytne se stejnou sveřepostí jako exkrement košile.

Sám sebe se ptám, zda se proti zhoubné síle bulváru dá bojovat, jsa si vědom donkichotské povahy tohoto snažení. Žel, odpověď na tuto otázku neznám, ačkoliv skepse převažuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.4. 2016