9. 8. 2015 / Radek Mokrý
Míra trpělivosti s domácí politikou přetekla. Jen shodou okolností právě u syrských dětí, míní Radek Mokrý.
Všude, kde válčil Sovětský svaz, působili českoslovenští lékaři a do ČSSR se z velkou slávou vozili dospělí i děti na léčení.
Teď je to jiné. Všude, kde válčí USA a jejich koalice ochotných, působí čeští lékaři a s velkou slávou se sem vozí dospělí i děti na léčení. Komu se to nelíbí, je ujištěn, že se to financí veřejného zdravotního pojištění netýká. Ale sakra se to týká dostupných kapacit přístrojů, lůžek a personálu. Ty nejsou nafukovací.
Čekací doby nejen na zákroky, ale i na pouhá vyšetření jsou několikaměsíční a prodlužují se. Mnozí tuzemci se zákroku ani nedožijí.
Pamatuji si na případ pětiletého děvčete. Čekala na operaci srdeční vady, která způsobovala, že vypadala stále na čtyřleté dítě. Šlo o čas a zákroku předchází několik posloupných vyšetření, jejichž platnost je omezená. Dvakrát onemocněla virózou, což zákrok vylučuje a měsíce plynuly. Potřetí, v létě 2007, to mělo klapnout. Pak, ale zavolali z oné nemocnice lékaři rodiče a řekli jim bez obalu: Nemáme kapacity, právě přivezli malé Afghánce.
Tehdy jsem jejího otce přemluvil k sehrání divadelní frašky primariátu se scénářem "tenhle skandál zveřejníme". Volali do 24 hodin, že kapacity se našly.
Kdyby pomazaní, humanitou osvícení redaktoři Britských listů záviseli na našem zdravotním systému a museli ho poznat na vlastní kůži, mluvili s konkrétními pacienty i lékaři v nemocnicích, nevypadali by jako karikatury Mirků Dušínů.
Vytisknout9.8. 2015
Dnes ráno jsem na Novinkách četl celkem nerasistický a nepodsouvavý článek o léčení syrských dětí v českých nemocnicích. Bohužel obsažená anketa a hlavně její výsledek ve mně vyvolal následující otázku - to už jsme se opravdu všichni zbláz...