Řada dnešních čtyřicátníků končí v péči psychiatrů

6. 8. 2015 / Radek Mokrý

"Vychován k poslušnosti a přizpůsobivosti, dnešní čtyřicátník, pomyslný generátor současného vývoje společnosti, lépe či hůře naplňuje svůj adolescentní, vesměs ekonomizovaný sen. Nikdy nedostal příležitost k tomu, aby se za něco skutečně postavil, aby ho něco vyburcovalo k postoji, který by zaštítil vlastním svědomím a odvahou. Nikdy k tomu nebyl povolán."

Hlavně ti ze střední třídy, z rodin lékařů, právníků, architektů s bolševickým základem i bez něho. Na prahu puberty mohli náhle úplně vsechno a zdálo se jim, že to navěky vydrží. Dneska jich řada pravidelně navštěvuje psychiatra, lepí každou korunu, jsou dosud závislí na rodinném majetku stárnoucích rodičů a v očích mají děs. 

A to ještě čtyřicátníci netuší, jak se plížící hormonální změny podepíší na jejich kazdodenním vnímání, změnou v permanentní špatnou náladu a nerudnost. 

My "samci" jsme na tom hůř. Všichni samci vyšších primátů na prahu stáří jsou permanentně "nasraní". Do tlupy chodí, jen když musí a většinou se nejraději toulávají na hranicích jejího území.

A jaký to má smysl? Případný nepřítel nebo vetřelec zvenčí zravidla narazí právě na tyhle chlapíky v ekvivalentu našeho věku 50 - 60. 

Oni konečně potkají něco na schlazení žáhy, v opačném případě hrdinně padnou, což je v pořádku protože potomky mají a nebudou dál "zaclánět". 

Největší omyl mladých lidí spočívá v tom, že plánují, jakoby měl jejich život zůstat stále beze změn...

Vytisknout