Iracionální strachy západní společnosti zamlžují skutečná nebezpečí, jimž čelí

8. 1. 2015 / Daniel Veselý

Za sebe mohu s jasnou myslí prohlásit, že na základě postřehů z mých cest do islámských zemí i ze zkušeností s evropskými muslimy jsou muslimové těmi nejvřelejšími lidmi, jaké jsem potkal. Tento můj názor samozřejmě nezmění ani možnost, že za útokem na redakci satirického listu Charlie Hebdo v Paříži mohou být pachatelé islámské víry.

Již před několika lety u nás varovali Jan Keller a Milan Valach před plíživou fašizací západní společnosti. Nyní s podobným varováním přichází ekonom a nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který na stránkách listu New York Times v článku s názvem Twin Peaks Planet píše ZDE , že žijeme v „děsivých časech“. Tuto tezi odůvodňuje tím, že propast mezi příjmy a majetkem nejbohatších a nejchudších se nadále prohlubuje vinou vysoké nezaměstnanosti, stagnujících mezd a úsporných programů, a tento trend se výhledově pravděpodobně nikterak nezmění. Bohaté elity zisk do písmene „ždímají“ z „těch dole“, a to snižováním příjmů, redukcí dávek, rozbíjením odborů a odklonem výnosů z národních prostředků směrem k finančním elitám.

Krugman viní západní lídry, jako jsou François Hollande, Ed Milliband a Barack Obama, že nejsou s to vyvinout nátlak na tyto bohaté elity, jež jsou posedlé rozpočtovými deficity, což zanechává otevřenou scénu pro nástup „nekonvenčních lídrů“, z nichž někteří jsou skutečně hrozivými figurami, které zoufalému obyvatelstvu nabízejí zkratkovitá řešení jejich problémů. Ve Francii jde o Národní frontu a ve Velké Británii o Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), jak píše Krugman (autor nehovoří o nacionalistické straně Fidesz v Maďarsku, fašistické platformě Zlatý úsvit v Řecku, o před krátkým časem neznámé německé Pegidě ZDE a projevech krajního nacionalismu a fašismu na Ukrajině ZDE ).

Na druhou stranu podle Krugmana čínská a indická ekonomika generuje silnější střední třídy v těchto klíčových asijských zemích, kde se z beznadějné chudoby vymanily stamiliony lidských bytostí, a tento fakt malým dílem přispěl k ekonomické krizi na Západě. Diskutovaný problém se tedy týká především západní civilizace. Krugman přímo netvrdí, že stávající bědná situace kopíruje hospodářskou krizí decimovaná 30. léta minulého století, nicméně před tím varuje. Nedokáži si vybavit, zda obdobně laděný text vyšel v českém mainstreamovém tisku.

Tyto informace jsou bdělému příjemci mediálních produktů jistě dobře známy, avšak skutečnost, že se dostaly na stránky jednoho z největších deníků na světě a nadto z pera světově uznávaného odborníka, jen podtrhuje jejich závažnost a naléhavost.

Západní civilizace má nyní hromosvod svých frustrací a nejistot v podobě muslimských minorit, jež se údajně nedokáží přizpůsobit našim civilizačním standardům. Značnou roli v iracionalitě vystrašených mas hraje i existence Islámského státu na Středním východě, aniž by však bylo široce bráno v potaz, že jde o přímý produkt nelegální americké invaze do Iráku v roce 2003. Slovy investigativního novináře a historika Garetha Portera jsou Spojené státy „přímo zodpovědné za vytvoření podmínek k prosperitě islámských extrémistů v Iráku“ ZDE.

I v případě Evropy je proto nutné analyzovat podmínky, za nichž dochází k růstu „nekonvenčních lídrů“ a jejich extrémistických platforem, a to srozumitelným způsobem, jakým to učinil třeba Paul Krugman. Tyto závěry je pak zapotřebí široce medializovat, aby nedocházelo k lacinému ostrakizování „čarodějnic“ v podobě bezbranných minorit. S tím má Evropa své historické a zároveň hrůzné zkušenosti.

Vytisknout