Tisíce afghánských civilistů usmrcených silami NATO nám nestojí za řeč

18. 8. 2014 / Daniel Veselý

Stoupenci zahraničních misí české armády překypují slovy útěchy a vyjadřují bol výhradně nad ztrátami, které se v ozbrojených konfliktech vyskytují hlavně v řadách okupačních sil. To skutečně nedovedu pochopit. Mám za to, že každý zmařený afghánský život je pro jejich zemi daleko důležitější než život kteréhokoliv z vojáků okupačních armád, a to se týká i zabitých tálibů. Zní to někomu rouhačsky, nebo to snad vypadá jako podpora bohapustých teroristů? Nikoliv, nechovám žádné sympatie vůči tomuto extrémistickému hnutí, jako příkladně Clintonova administrativa a některé americké byznys kruhy v 90. letech ZDE. Nicméně každý talibánec je v Afghánistánu doma, stejně jako tamní warlordi, jež Spojené státy a další okupační státy pod hlavičkou NATO podporovaly a podporují, nehledě na to, že si s talibánskými zvěrstvy nezadají. Afghánci ovšem neměli na výběr jako vojáci okupačních sil, zda se této války zúčastní či nikoliv. Navíc oni brání svoji zemi před cizími invazními armádami a mají v tomto ohledu cenné zkušenosti. Tragicky doplácejí na fakt, že jejich země má pro Západ strategickou polohu v na nerosty pohádkově bohatém regionu, což dobře věděli jak Britové, tak Rusové.

Proto nevidím sebemenší důvod k tomu, abych vzdával poctu někomu, kdo do Afghánistánu odjel dobrovolně s vědomím maximálního rizika a za vysokou peněžitou odměnu bojovat bok po boku okupantů a agresorů. I z tohoto důvodu nesouhlasím s tvrzením Matěje Stropnického, že jde výlučně o oběti ZDE. Oni nebojují za mne ani nebojují za samotné Afghánce, jak dokazují desítky tisíc civilistů usmrcených v důsledku nelegální invaze a po pár měsících RB OSN "posvěcené" okupace Afghánistánu ZDE, ale i závěry studie, již zveřejnila Amnesty International.

Nesetkal jsem se v pohnutých textech na počest zemřelých českých vojáků s kajícnou lítostí vyjádřenou na adresu obyčejných Afghánců usmrcených okupačními armádami; to vnímám jako velice cynický a vulgární postoj.

A ve výše uvedené zprávě Amnesty International se můžeme dočíst: "Tisíce afgánských civilistů byly počínaje rokem 2001 zabiti mezinárodními silami a další tisíce civilistů byly zraněny (...) V drtivé většině případů, přestože byly k dispozici důkazy, že šlo o nezákonné zabíjení, neměly rodiny obětí žádnou možnost dovolat se spravedlnosti (...) Tato zpráva analyzuje míru odpovědnosti za usmrcení civilistů při 10 vojenských operacích vedených mezinárodními silami v letech 2009 až 2013, včetně tragédie, během níž Američané usmrtili 140 civilistů, počítaje v to těhotné ženy a 50 dětí (...) Zpráva se zejména zabývá postupem vlády Spojených států při vyšetřování potenciálních válečných zločinů a stíhání osob podezřelých ze spáchání těchto zločinů. Dochází k závěru, že tato vyšetřování byla vedena se špatnými výsledky."

Autoři zprávy doporučují proponentům mezinárodních sil ISAF, aby v případě incidentů, způsobených těmito silami, kdy umírají nevinní civilisté, prováděli zevrubná a nezávislá vyšetřování a jejich výsledky zveřejňovali. Amnesty International vyzvala afghánskou vládu, aby při podpisu bilaterálních dohod se státy NATO zohlednila trestní odpovědnost zahraničních vojáků za nezákonné zabíjení civilistů. Jako hlavní překážku toho, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, vnímají autoři zprávy "velkými chybami zatížený systém amerického vojenského práva", který je nutno co nejdříve reformovat.

A v tomto právě tkví zásadní problém. Otázkou totiž zůstává, jak může pachatel nezávisle vést vyšetřování svých vlastních zločinů a přinést skutečnou satisfakci svým obětem.

Vytisknout