...hlavně důvěru!

18. 8. 2014 / Karel Dolejší

Služba BND sahající svými kořeny ke generálovi Wehrmacht Reinhardu Gehlenovi odposlechla nejméně jeden soukromý telefonní rozhovor amerického ministra zahraničí Johna Kerryho a nejméně jeden rozhovor bývalé ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Kromě toho se BND zaměřovala i na spojence v NATO, Turecko. Myslíte si, že o mimořádně vysoko umístěných terčích německých odposlechů neměla kancléřka Merkelová ani tušení a že je "zděšena, zděšena!" šokujícím odhalením? Přinejmenším se vás o tom budou snažit přesvědčit.

Izraelský agent Jonathan Pollard měl zase Američanům ukrást, co mu přišlo pod ruku, od satelitních snímků libyjské protivzdušné obrany až po informace o Číňanech, které soukromě použila jeho manželka k budování kariéry. Jak jistě víte, Izrael je strategický spojenec USA a možná tedy platí, že skuteční přátelé by před sebou neměli mít vůbec žádná tajemství. Copak asi Izrael ví na českého prezidenta?

Zmínil jsem pouze některé aktuálně nejproslulejší a nejočividnější příklady "přátelské" špionáže, které nepředstavují nic výjimečného. Zkuste si tedy na chvíli představit, jak to asi vypadá mezi zeměmi, jejichž představitelé se na sebe laskavě neusmívají na summitech a naopak spíše přemýšlejí, jak by jeden druhému nejlépe vrazili kudlu do zad. Uvedené se děje mezi spojenci a přáteli. Co se pak asi děje mezi konkurenty a nepřáteli? Že by třeba něco takového ZDE?

Důvěra je vzácná a cenná věc, v osobních i mezinárodních vztazích. Bez ní skutečně nic nefunguje, nikdy se totiž nelze stoprocentně pojistit. To ovšem na druhé straně vůbec neznamená proměnit se proto v naivní hlasatele důvěry a dialogu za každou cenu, bez sebemenšího pojetí o tom, jak reálný svět funguje. Důležité není vědět, že bez důvěry to nejde, ale spíše vědět, kdy a jak si vůbec důvěru můžeme dovolit riskovat. Slepou vírou se totiž z bludného kruhu vzájemné nedůvěry opravdu vyhrabat nelze, jakkoli vás všechny ty Táni Fischerové budou přesvědčovat o opaku. Dá se jí ovšem doslova všechno prohrát. Jako třeba první čs. republika, která si na rozdíl od Polska ani po remilitarizaci Porýní nedokázala spočítat dvě a dvě tváře francouzského spojeneckého systému v Evropě. Důvěřovat je třeba. Být blbý lze pouze na vlastní nebezpečí.

Vytisknout