Nepostavit se na žádnou stranu?

18. 8. 2014 / Jan Mrskoš

Co asi měl ten německý sedlák proti sedláku francouzskému, že se pak mydlili a zabíjeli ve smradlavých zákopech po čtyři roky, zatímco na jejich políčkách rostl plevel, někdy dokonce přihnojován jejich krví. Jestlipak by si mohli pomyslet pár minut před svou hrdinnou smrtí, že za sto let, ti co je tam posílali, si budou padat do náručí a budou pronášet vznešená slova o přátelství národů. A že zrovna v tom samém okamžiku se budou na jiném konci světa zase jiní sedláci vraždit, dokonce i ti, co mluví stejnou řečí. A zase jen proto, že těm dvěma ta jejich vrchnost něco špatného o tom druhém nakecala. Jistě po letech na to přijdou, pokud budou naživu, že to nepřátelství nebylo zrovna moc chytré a budou se chtít zase sjednotit. Tak jako se to podařilo třeba ve Vietnamu a i v Německu a to i bez velkého přispění té vrchnosti nad nimi. Vlastně k jejich velkému překvapení. Snad i tak podobně se to jednou podaří i Korejcům a to i navzdor jejich vyjednávačům.

A je zajímavé, že dříve to bylo tak snadné, si něco ošklivého na toho druhého vymyslet. Jak asi si tenkrát ten jeden o tom druhém mohl něco vystudovat a případně se s ním i někdy vidět a popovídat? Dneska je to tak snadné, se o tom všem sám přesvědčit a při svém vzdělání si sám udělat svůj názor na věc, komu celý ten humbuk prospívá (cui bono?). Ale přesto o to víc věříme té své straně a o to víc jsme přesvědčeni o "darebáctví" té druhé strany. Čím to? Jedno je ale dosti dnes jiné a jisté: asi bychom už nešli za tu naší vrchnost tak nadšeně bojovat s flintou v ruce, jako ti naši předkové, neřku-li hrdinně zemřít.

A pokud nějak takto o negativním smyslu těch stran přemýšlíme, dalo by se usoudit, že by snad bylo lepší, nemít ty strany. A jak jsme si to už u nás jednou vyzkoušeli, jde to taky jen s jednou stranou. Což ale vlastně je pak jako žádná strana, neb vše co nás obklopuje, má vždy aspoň dvě strany (dvě kůrky). A tak tedy nějak tak šikovně na to přišli v USA, tam mají už po staletí dvě strany. Každých 8 let se demokraticky v té vrchnosti vystřídají, o kloboučky a mávátka nouze není (made in China). Ale že to navenek resultuje vlastně jako jedna strana, tak pro ně ty druhé "darebácké" strany jsou jinde, hodně daleko a tak se válčí dost daleko.

A tak i U Nás si musíme tedy dát pozor, abychom se s těmi stranami moc nerozhádali, aby pak i U Nás nedošlo k nějakému tomu Majdanu. Na internetových diskuzích to někdy už tak skoro vypadá. Zkusme se třeba přiblížit ke vzoru našich Velkých Bratrů, tam to přece funguje už dvě stě let. A tím vlastně by byl jen pak skok se dostat zpět zase k naší jen jedné straně, a jak jsme byli tehdy názorově všichni svorni, že?

Vytisknout